Moleskinkové diáře aneb jak vznikla malá limitovaná série...

Za zrodem minisérie Moleskine diářů stál poměřně nevinný dotaz, zda budu také v nabídce mého zboží diáře na nadcházející rok. Popravdě dlouho jsem se rozmýšlet nemusela a když jsem zjistila, že mi v tomto ohledu vyšel výrobce populárních zápisníků vstříc, neváhala jsem ani vteřinu. V brzké době ke mně domů doputovalo šest diářů, ve čtyřech barvách a můžu vám pravdivě sdělit, že kdybych neměla dávno koupený svůj červený diář, nevěděla bych pro kterou barvičku se rozhodnout. Každý mě na první pohled něčím upoutal a v hlavě vznikaly okamžité asociace a touha je hned realizovat. A tak se stalo, že se v mé nabídce objevila zmíněná minisérie... v něčem tradiční, v něčem jiná.

A nyní když víme jak série diářů vznikla, ráda bych vám aspoň trochu nastínila ony asociace které mi bleskly hlavou.... Pomalu jsem jednotlivé diáře brala do rukou a vysvobozovala je ze slídového sevření... Hlava začala pracovat na plné obrátky.

"Ten do žluta na sobě prostě musí mít ty tmavě modrý flitry, který jsem si koupila před necelým rokem abych si konečně dodělala to tílko, co mám rozšitý už asi dva roky..."

 
No myslím si, že diáři sluší daleko více... Kombinace této žluté a modré ve mě vyvolává obrazy doskotékových 80. let, kudrnatých ondulovaných vlasů a netopýřích rukávů na tričkách... a tak vznikl diář diskotékový.

Zato ten světloulince skoro šedý musí vypadat elegantně a důstojně, vyvolává ve mě vzpomínku na zasněžené pláně... ledový třpit... tak jsem opět zapátrala ve svých tajných zásobách, převrátila na ruby celý byt a výsledkem se stal elegán, který se cítí dobře ve společnosti, kde se může blýsknout a vy společně s ním.

Všech 315 flitrů bylo poctivě ručně přišito do 7 úhledných řad, ale popravdě oproti tomuto kousku to byla brnkačka. Tento způsob dekorace je poměrně náročný na čas a hlavně na pečlivost. Každá drobná odchyla je vidět. Následoval diář s klasického přírodního vzhledu, který si přímo koledoval... ne, ne spíš na mě křičel Na mě musíš nakreslit TREPKU!!! To nejde jinak... A tak se také stalo.

Tenhle diářík už svého majitele má stejně jako další ze série... Poslední barevná varianta mě trošku zaskočila a úplně mi nebylo jasné co s ní... ale stačilo se zamyslet a protože terracotta je druhem keramiky nebylo lepšího nápadu, než jej opatřit rozkvetlými kvítky jako květináč sazeničkami ;)

A když už jsem si tak ty kvítky malovala a střihala, vybylo i na další dva diáře, které na své majitele ještě čekají a se kterými jsem původně měla úplně jiné plány, ale co už... oni si ty ruce moje nedaly poručit a tak vznikly ještě tyto dva diáříky bratr a sestřička, modrý a červený, studený a horký... se stejným motivem sic každý jiný a neopakovatelný.

Správně počítáte, říkala jsem šest a v nabídce se jich objevilo pět... nu inu jeden zůstane vaším očím skrytý neb aspoň jedno malé tajmeství si zaslouží každá limitovaná série ;)))

Aloha Baru