Motor naskočil a kola se točí

   Už dlouho jsem do blogu nepsala. Ne, že bych neměla o čem, ale raději píšu o věcech pozitivních a vůbec mi nedělá dobře, když mě druzí litují...je mi ještě hůř, a to jsem nechtěla. Takže jen malá hrstka flérovské rodinky věděla, že rok pro mě nezačal dobře.

   Vlastně žádná velká tragédie se nestala...spousta z vás určitě bourala v autě.  Sněžilo... a já jela na noční do nemocnice.  V prudké zatáčce do kopce jsem dostala smyk a skončila v poli. Cestou jsem ještě stihla přerazit strom. Už nikdy nezapomenu ten pocit ...jak se rozhoupává zadek auta, jak vidím blížící se strom...snažím se točit volantem, vím, že nesmím brzdit...nešlo dělat vůbec nic. Jen pustit volant a instinktivně sklonit hlavu dolů. Rána a chvilka překvapení, že auto jede dál. Útěk z auta...panika...volám manželovi a kamarádce do práce... chce se mi zvracet - nervy pracují, adrenalin také...v té chvíli vůbec nevnímám že mám nějaké zranění. Čekám téměř půl hodiny na poli, ve tmě...občas projede kolem auto...nikdo nezastaví...až manžel. Odveze mě domů a postará se o odtažení auta. Dva dny téměř probrečím a pomalu se vzpamatovávám ze šoku a léčím si naražená kolena a modřiny.  Mám spoustu času přemýšlet...nejen o tom, jestli jsem to mohla zvládnout, ale i tom, proč se to stalo. V té smutné realitě mě napadají i věci neuchopitelné... díky babi, vím, žes nechtěla, abych do toho auta ten večer sedla. To tys mi nechala zamrznout dveře, viď? A já se do něj přesto dostala. To tys mě donutila kousek za městem znovu zastavit...tak moc se mi mlžila skla. Vím, že ses snažila a děkuju, protože kdybych třeba vyjela o něco dříve, nebo jela rychleji...mohlo být všechno jinak. 

    Uplynuly tři měsíce a já už vím, že se to prostě mělo stát...abych se zastavila, víc přemýšlela a dívala se na svět jinýma očima.

     O co víc jsem během poslední doby zanedbávala malování, o to víc jsem pletla, protože u klubíček se mi prostě přemýšlelo lépe. Ale to už není pravda...protože tak jako po dlouhé době naskočil motor u mého auta, které se zdálo zprvu neopravitelné... tak jako se znovu roztočila jeho kola... tak naskočil motor i ve mně a roztočila se kola, kolečka a kroužky.

     Nevím... možná je to symbolika, možná náhoda...ale hlavně - mě to baví!!!