Všechny blogy »
Domů »
Můj pryskyřičný příběh
Amélka, 27. Leden 2011 - 15:37
V červnu to budou tři roky, co pracuji s pryskyřicí a užívám si možnosti vložit svůj vlastní obrázek do šperku. Baví mě vytvářet ilustrace i jednoduché vzory a když je někdo jiný nosí na uchu nebo krku, je to pro mě velká čest.
Jak už to tak bývá, když je člověk kreativní, postupně objeví nové možnosti, vymyslí další způsoby, jak pracovat s tím, co už používá. Většina nápadů přišla spontánně, neplánovaně, ale s o to větší radostí. Je to napínavý příběh, který bych vám teď chtěla vyprávět.
S manželem jsme začínali s pryskyřicí v době, kdy se tento materiál teprve dostával na český trh a dal se sehnat jen ve velkých baleních po více kusech. Nenabízely jej kreativní prodejny a rovněž nenabízely další materiál dnes běžně dostupný.
Tak třeba lůžka. Dnes jich v ČR seženete nepřeberné množství. Ale když jsme začínali, měli jsme jen představu, co bychom si pro tuhle práci přáli a snažili se to najít. A také jsme po delším hledání opravdu našli a to stříbrné komponenty určené pro vsazování drahých kamenů. Výrobce tehdy neměl jediného zákazníka z naší republiky a ani své komponenty nenabízel jinde, než ve svém e-shopu. Když jsme mu své výtvory ukázali, bylo to pro něj překvapení ;-) a pro nás pocta.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Než jsme však stříbrná lůžka sehnali, pracovali jsme bez nich. Obrázky jsme lepili na vlastnoručně vyráběná bílá kolečka. Schválně jsem nikde nepsala, z čeho ta kolečka jsou, a tak jsem se občas dočetla úsměvné teorie o tom, "co to ta Amélka používá". Bylo to obyčejné bílé fimo. Na ta větší jsem měla běžné vykrajovátko na cukroví, na ta menší 2,2 cm velká, jsem používala součástku ke kohoutku zakoupenou v železářství, protože ta měla pro mne ideální rozměr.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Dlouho jsme nabízela obě varianty, ale ta s bílým podkladem byla pracnější, a tak ji postupně stříbrné komponenty vytlačily z mé nabídky. Ne proto snad, že bych se bála pracnosti, ale až na drobnou výpomoc stran mého muže nebo dětí, dělám vše v jedné osobě a tedy pouze jedněma rukama. Kdo si pamatuje, šila jsem tehdy tašky a zakázky na ně měla na půl roku dopředu.
Přišla na řadu přáníčka. Jak jinak, než náhodou. Zbyla mi pryskyřice, velká kolečka na fimo byla už vystřižená a pro svoji rozměrnou plochu ideální k rychlé spotřebě. S pryskyřicí nemůžete dlouho otálet, takže jsem udělala šup, šup a kolečka byla zalita. Nabízela se otázka co s nimi. Přilepit je na fimo už zalitá se mi nezamouvalo. Mám raději, když se vše spojí v jednom kroku. Sedla jsem k počítači, vytvořila jednoduchou grafiku na přáníčko a obrázky na ně dolepila. Postupně jsem pak tímto způsobem využila své další ilustrace.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Magnety přišly brzy poté. Když jsem sháněla fimo, všimla jsem si v obchodě drobných avšak velmi silných magnetků v rozměru stejném, jako mají moje lůžka. Slovo dalo slovo a obrázky se na magnet přenesly bez reptání. Následovaly běžné černé magnety, magnetická folie jen malinko, na tu jsem pryskyřicí zalila pouze jediný motiv.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Přišly totiž krabičky a náhoda opět sehrála svoji roli. Krabičky byly původně určeny jako obal na odesílané šperky. Jenže jsme asi špatně koukali, měřili, no prostě vešly se do nich jen tak tak, což by nebylo hezké. Co tedy s krabičkami? O své využití si řekly samy. Jenže to nebyla žádná sranda, jak si krabičky původně myslely. Ač se zdálo, že to bude hračka, průhledná část víčka s kovem netěsnila a pryskyřice protekla skrz. Byla jsem od toho tenkrát upatlaná až za ušima. Ale svůj boj s hmotou jsem nakonec vyhrála a problém vyřešila celkem šalamounsky.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Jednobarevné náušnice byly opět dílem náhody. Žádné pigmenty do pryskyřice, žádná profi směs zakoupená ve specializované prodejně. Zase jednou zbyla pryskyřice a já měla v zásuvce jedny nejmenované barvičky (já to následovníkům neusnadním:)). Začaly nové experimenty, zajímavé "vůně" a upatlané misky. Dnes mohu nabídnout jakoukoli barvu si vymyslíte. Mám na to svůj recept.
 |  |  |  |  |  |  |  |
Občas si koupím i jiné komponenty, láká to,...
 |  |  |  |  |  |  |  |
ale na stříbro nedám dopustit. Naplňuje mě stále ten hřejivý pocit objevu. Líbí se mi, jak něžně, jemně a luxusně působí.
A kdo říká, že náhoda je blbec, ten se šíleně plete.
»
- Blog uživatele Amélka
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Krásné věci vznikají pod Vašimi rukami, ale nejvíc mě dostala ta poslední věta! Mám to stejně :-)
Amélko, jste velice inspirativní a děláte moooc hezké věci. Přeji ať se dále daří a potkávají Vás dál Vaše náhody
Velmi zajimavá a inspirující tvorba :o)
Amélko, krásné nápady
amélko tvoje tvorba je krásná, líbí se mi, jak beze strachu a s lehkostí objevuješ nové možnosti. to každý neumí!
Amélko. Je zajímavé sledovat vývoj tvoření, další nápady a cestu za novými výrobky. Těším se na tvoje nové "objevy".
Amélko, na další blogy o Tvém tvoření se těším. Máš krásné blogy, občas se k nim vracím. Je to pohlazení na duši ♥.
S návody to mám podobně. I když jim často nerozumím
, nebo to zdržuje od báječné práce. Taky nám ve škole říkali, že si máme najít vlastní postup, a) nám to po svým půjde líp od ruky a za b) nás to zavede dál, inspiruje k dalšímu, tříbíme smysly 
Něco na tom bude 
Obdivuji, jak dokážeš kreativně reagovat na situace. Amélko, skvělé!
Moc pěkné čtení, tyhle náušnice byly moje první tu na Fleru, už mám čtvery a patří k mým nejoblíbenějším:-)
Vše bylo asi už řečeno, já se přídávám, krásně se to četlo, jsem ráda i za Vás za ty náhody...
Mně napadá jen to jedno obligátní, a to, že náhoda přeje připraveným :-)
krásný příběh, moc hezky se to čte, i když ta cesta byla asi poněkud trnitější :). A já se těším na další pokračování.
Hani, obávám se, že jestli se pro to nerozhodneš napevno, že tě objednávky nepustí. Znám to :). Vždycky když si řeknu dost, tak se mi objeví nové a zase mě to zláká zkusit vytvořit něco zákazníkovi na míru. Musím se krotit.
Aquo, Merynko, děkuji
.
Sharko, je to tak... a to je jen pryskyřice. Možná někdy otevřu šicí nebo butonkový příběh. Dost se nechávám unášet materiálem a momentální inspirací. Málokdy někam kouknu s tím, že bych si šla nastudovat postup a dělala něco podle návodu. Neumím to. Většina postupů je z mé hlavy a podle toho to taky občas vypadá :). Prostě mazec... Musím si na to přijít sama, návody mě nudí.
Tjadá, no že by to byla vůně, bych já neřekla... Ale zvykla jsem si. Tak ať se ti daří... a moc to nevdechuj!
Pěkné počtení Amélko!
Na některé pracovní postupy nebo samotné "výrobky", by člověk nepřišel kdyby se nějak speciálně snažil... A vždycky v nějakou nečekanou chvíli zasáhne náhoda, za kterou já jsem vždycky moc ráda! Jinak klobouk dolů před tvou pracovitostí!
Jo a málem bych zapomněla - zrovna si míchám pryskyřici a řekla jsem si, že si k tomu počtu nějaké ty blogy... :) Voní mi tady pod nosem (dřív se mi ta vůně nelíbila, ale postupem času jsem si ji oblíbila) :-)
hezké počteníčko, děkuji za něj.
Krásný blog, trochu mi připomíná moji první návštěvu ve sklárnách, kdy jsem jen z úžasem zírala co se dá vymyslet.
Hodně štěstí a nápadů do dalších dnů...
Za to jsem strašně moc ráda
... musím se do toho pustit, abych mohla lidem víc otevřít můj dřevěný nebo loutkový svět... Mám teď tolik zajímavých objednávek, že mi z toho oči přecházejí, tak musím do května sedět a makat... ale snad od června tohoto roku se mi podaří začít uskutečňovat tyhle mé plány směřované ještě více k lidem... (založení svého loutkového sdružení, hraní loutkových představení, otevření turistické řezbářské dílny, o kterou je velký zájem...atd... snad to postupně dám dohromady 
a budu i zde o tom více informovat... ovšem, jestli se neutopím v objednávkách
)
a inspirativní povídání. Odkud kam se člověk za pár let práce dostane.
Přeji další skvělé nápady a úspěšné experimenty a také dostatek času pro rodinu.
P.S. ...a doufám, ve vlastním zájmu, že Tvůj muž nebude ještě nějaký ten čásek, nezaměstnaný. Ačkoliv náramky by mne zajímaly ;o)
Hani, já bych zase ráda nakoukla k tobě. Jestli mě něco láká, tak je to dřevo. Když vidím tu krásu, co vzniká pod rukama tobě, tak to na mě působí jako magnet.
Blog se mi strašně moc líbí! Především proto, že ukazuje svobodu toho, co člověk všechno může dělat a dovést k dokonalosti. Moje mamka je velice šikovná, ale když se bavíme, čím by se mohla zabývat, na všechno řekne, že to neumí a že by jí to asi nebavilo... Dám jí, Amélko, Tvůj Blog přečíst... protože z něj čiší velké povzbuzení a neuvěřitelná škála možností jak může člověk ve svém životě postupovat a uvažovat. Díky.
A také pro mě je to skvělé čtení, kde se aspoň trochu dozvím o Tvém životě a tvorbě a hlavně technice, kterou vůbec neumím
...
Na jednu "maličkost" jsem zapomněla - náramek zalévaný do formy a ručně broušený, dílo mého muže vytvořené v asi pěti exemplářích
. Nádherná, ale pracná záležitost. Až bude můj muž nezaměstnaný, tak mu je připomenu 
.
celý lidský život je sled do sebe zapadajících událostí, nelze nic obejít :)
Moc hezký blog, barevný...to já ráda.
moc hezký příběh
moc pěkně se to čte, amélko