Na pomoc záchranným stanicím

Nevím, jak jste na tom vy, ale já jsem ještě donedávna žila v domnění, že záchranné stanice pro zraněné a hendikepované živočichy jsou na tom z hlediska financí přece jen líp než třeba soukromé útulky pro psy nebo kočky. Jelikož jsem ale časem zjistila, že realita se od této mé představy dost liší, ráda bych se s vámi podělila o získané informace, možná budou i pro vás přínosné.
Protože při debatách v našem klubu Zvíře v nouzi padl také návrh, že bychom novou akci mohli tentokrát věnovat některé záchranné stanici, bylo potřeba zmapovat situaci a zjistit, jak na tom která ze stanic je. Prozkoumávali jsme tedy webové stránky jednotlivých stanic, hledali články na netu, získávali jsme informace mailem i telefonicky, některé stanice jsme i navštívili. Čím víc informací se nám postupně dařilo získávat, tím jasnější bylo, že vedle stanic, ve kterých je situace celkem uspokojivá je bohužel i hodně takových, které jsou na tom nevalně a několik jich dokonce takřka zápasí o přežití.
Původní představa, že fungování záchranných stanic je plně pokryto zdroji poskytnutými ať už státem, krajem nebo obcemi se ukázala jako mylná. Záchranné stanice ve skutečnosti dostávají na svou činnost jenom přibližně jednu čtvrtinu svých nákladů od nadřízeného ČSOP (přičemž roční náklady stanic se pohybují od 200 tisíc Kč u menších ZS až k 600 tisícům Kč u větších stanic). Všechny ostatní finance jsou nejisté a jejich získávání leží plně na bedrech lidí z jednotlivých stanic. Některé kraje, města a obce finance stanicím poskytují, jiné naopak stanice pomíjejí a žádosti o příspěvky ignorují. A tak se lidé v záchranných stanicích dostávají často do bludného kruhu, kdy zraněná zvířata přijímat musí, ale kde na to vezmou potřebné peníze je ve hvězdách a často to nikoho kromě nich netrápí.
Ještě bych asi měla zdůraznit, že většina záchranných stanic funguje jen díky dobrovolníkům. Málokterá stanice si totiž může dovolit mít své stálé zaměstnance a tak zvířatům pomáhají lidé ve svém volném čase, vedle svého zaměstnání, mnozí dokonce činnost stanic dotují i z vlastních prostředků. Některé stanice drží při životě práce a úsilí jediného člověka, tak je to například v ZS Němčice nad Hanou nebo v ZS Libštát.
Na základě našeho společného průzkumu jsme tedy vybrali do užšího výběru pět stanic, které si podle našeho názoru zaslouží pomoc. Z těchto stanic jsme potom pomocí hlasování členů klubu vybrali dvě, kterým bude nová akce věnovaná. Těmito záchrannými stanicemi jsou ZS Bublava v západních Čechách a ZS Zelené Vendolí na pomezí Čech a Moravy.

Akce ve prospěch těchto stanic začala 15. 9. 2010 a trvat bude minimálně do konce roku. Získané finance budou po skončení akce rozděleny rovným dílem mezi tyto dvě záchranné stanice.
Jestliže byste se i Vy rádi zapojili do akce a pomohli tak ZS Bublava a Vendolí, máte dvě možnosti:
- buď nakoupit některé zboží, které bylo do akce věnováno jednotlivými prodejci. Toto je dosavadní nabídka stávajícího zboží, která bude průběžně doplňována po dobu celé akce. Pozor - nabídka má více stran!
- nebo věnovat některý svůj výrobek ve prospěch záchranných stanic.
Ani v jednom případě nemusíte být přímo členem klubu Zvíře v nouzi. Ale samozřejmě pokud se k nám budete chtít přidat, jste srdečně vítáni.
Máte-li jakékoliv otázky nebo jestliže se chcete do akce zapojit, napište buď přímo pod blog do komentářů nebo vnitřní poštou.

A ještě dodatek na závěr – kromě námi vybraných dvou stanic je situace komplikovaná i v několika dalších, například v už zmiňovaných stanicích Libštát a Němčice. Hodně špatná situace je také v ZS Falco Dolní Týnec u Litoměřic. Tato stanice, mimo jiné i kvůli tomu, že letos nedostala na svou činnost prostředky od krajů, na jejichž území působí stojí v současnosti na hranici bytí a nebytí – více viz např. tento článek.
Pokud by měl někdo zájem o přímou pomoc těmto nebo i jiným záchranným stanicím, je možné je podpořit vedle obvyklých způsobů (finančním darem, materiální pomocí, pomocí s tvorbou webových stránek, získáváním sponzorů) také prostřednictvím zaslání darovací SMS konkrétní stanici – více informací zde.
Jestliže jste dočetli až sem, díky za pozornost i za případnou pomoc záchranných stanicím, ať už prostřednictvím naší akce nebo přímou pomocí vybranému zařízení. Věřte, že si to jak lidé, kteří do této záslužné práce dávají svoji energii, čas a srdce, tak i zvířata, která jsou v jejich péči, plně zaslouží.




Za klub Zvíře v nouzi
Zuzanita
(Fotografie k tomuto blogu laskavě poskytly jejich autorky smo.lda a Gabriela_2, které je pořídily v ZS Zelené Vendolí a Bublava.)
- Blog uživatele Zuzanita
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.









ještě k tomu tvýmu příspěvku - to je docela zajímavý, já si třeba nikdy neříkala, že bych chtěla pracovat v útulku, vždycky mi bylo jasný, že jsem na to měkká a brzo bych se sesypala. Já jsem si místo toho říkala, že bych chtěla mít tak dobrou práci, že bych si mohla z výdělku dovolit nějaké takové sdružení zásadním způsobem podporovat ;) Takže já se snažím ubírat spíš tímhle směrem, říkám tomu "pomoc od stolu". A jsem vděčná za všechy ty lidi "z terénu", kteří mají můj bezmezný obdiv. Mám jedinou osobní zkušenost s odchytem koťat a můžu s jistotou říct, že na tohle prostě nemám a doufám, že už to nikdy nebudu muset absolvovat.
Zuz, já vím, bylo to spíš takové všeobecné povzdechnutí, já bych na to asi taky neměla, ono je to o i stylu života vůbec, řekla bych, že většina lidí, co tohle dělá, je tomu úplně oddaná, v podstatě jsou zapřažení 24 hodin denně, protože zvířátka se nedají v pět odpoledne vypnout a padla :)) Ale chtěla jsem hlavně říct, že je ve všech směrech dobrý, když si člověk vedle svýho "obyčejnýho" života a práce najde v rámci svých možností i nějaký způsob nezištné výpomoci, třeba už jen kvůli poladění karmy :) Někdy mám prostě hrozný záchvaty pocitu neužitečnosti :((
panejo, takhle si pohanět svoji práci
Víš, já bych řekla, že je to trochu složitější. Taky jsem si dřív říkala, miluju kočky, ráda bych pracovala v útulku a starala se o ně jako o vlastní. Jenže takový druh zaměstnání přináší taky spoustu stresu, bolesti, děsivých zážitků, na které musí mít člověk velkou psychickou odolnost. Já sama jsem si časem uvědomila, že tu odolnost bohužel nemám a že bych se časem asi sesypala. No a taky z toho důvodu mi vyhovuje tenhle způsob pomoci, kdy se soustřeďujeme hlavně na pomoc se získáváním financí a to ještě ve spojení s kreativními výrobky, což mně osobně přijde jako příjemný způsob
Jinak ale máš pravdu, klobouk dolů před všemi, kdo tu sílu najdou a dokážou navzdory negativním věcem zvířatům aktivně v terénu pomáhat. 
tyhle záchranné stanice a podobná zařízení strašně obdivuju, respektive jejich lidi a svým způsobem jim jejich práci hrozně závidím, když to srovnám se svým zaměstnáním, které je svou podstatou lidstvu a zeměkouli vůbec úplně k ničemu, děsně mě to frustruje :( Myslím, že každý člověk by měl aspoň trochu dělat něco, co ho vnitřně naplní, dá mu pocit obecné užitečnosti, i přesto, že na tom ekonomicky nezíská nebo dokonce tratí. Duševně vás to obohatí nesmírně ;)
že zvířata jsou tak nějak na okraji obecného zájmu. Oblastí, kde je potřeba peněz je tolik...
Proto jsem moc ráda, že můžu být mezi těmi, kterým zvířata lhostejná nejsou a svým maličkým dílkem přispět. A Tobě Zuzi velký dík
Je bezva, že je zde uveřejněna i možnost dms pro záchranné stanice pro ty, kteří volí tuhle variantu pomoci, jinak díky za krásný a obsáhlý blog, včil do práce, ať se daří alespoň jako doposud
!
Zuzanito díky za přehledný blog plný zajímavých informací. Držím nové akci palce, ať je více než úspěšná! A děkuji všem, kteří věnovali a věnují zboží a také těm, kteří si ho zakoupí a přispějí tak korunkou dobré věci.