Král český a německý, císař římský. Letos od narození jednoho z našich nejvýznamnějších panovníků uplynulo 700 let. Narodil se 14.5.

Klub Růžový panter znovu na stopě bedlivě sleduje historické a kulturní události. Karel IV. -  to je veliká osobnost v historii naší malé země, na niž se patří vzpomenout. Připravili jsme pro vás malé ilustrované čtení... takže vezměte si holbu českého  piva, které měl Karel tak rád, a začtěte se do několika okamžiků ze života Největšího Čecha...

Vše začíná láskou... maminka Eliška

Mladým manželům Janu Lucemburskému a Elišce Přemyslovně se narodil po dvou dcerách očekávaný syn. Rodiče jistě měli velikou radost. Jako pokračovatel rodu a budoucí následník dostal při křtu jméno po prvním českém světci sv. Václavovi.

Dětství malého Václava se nám může zdát neradostné. Z politických důvodů byl teprve tříletý kluk odvezen na hrad Loket, později na Křivoklát.

 

Stalo se to kvůli politickým intrikám a lžím vedeným proti jeho matce. Ale hračky jistě královský synek měl! Dostal i koníka, aby se cvičil ve vojenských dovednostech.

 

 

V sedmém roce svého věku byl malý chlapec poslán ke králi francouzskému (Karlu V.).

 

 

Ten ho dal od biskupa biřmovat a dostal jméno stejné jako on - totiž Karel. Řečený král malého Karla velice miloval, ten se vzdělával ve vědách, a také si zamiloval blahoslavenou Marii Pannu. Vlastně po celý život byl velmi upřímným katolíkem.

 

 

Později navštěvoval Pařížskou univerzitu.  Jako čtrnáctiletého ho poslal otec do Itálie, kde tři roky spravoval severoitalské državy Lucemburského rodu. Naučil se tam mnohému, jak z vojenského, tak diplomatického umění. Život v cizím prostředí od časného věku posílil jeho samostatnost i vůli. Sám byl upřímně zbožný, na svou dobu mimořádně vzdělaný, velice cílevědomý a pilný.

V 17 letech roku 1333 ho otec povolal do Čech. Češtinu sice zapomněl, ale rychle a snadno se ji opět naučil.

 

Nenašel v Praze již ani matku, ani otce.
Sám Karel o této době napsal: "Království toto jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného, který by nebyl zastaven se všemi královskými statky, takže jsme neměli, kde bychom přebývali, leč v domech měšťanských jako jiný měšťan. Hrad pražský pak byl zcela opuštěn, pobořen a zničen, neboť od časů krále Přemysla II. (Otakara) ležel v sutinách. Na tom místě jsme později dali vystavět nový a krásný palác s velikým nákladem, jak jej dnes možno spatřiti."

 

 

Král Karel spolu se svým otcem a Arnoštem z Pardubic položili základní kámen. Trojlodní gotická katedrála se třemi věžemi. Symbolika tří.

 

 

"A měli jsme mnoho ochotných rytířů ke službě své; i prospívalo království den ode dne a milovali nás poctiví, zlí se nás báli a vystříhali se špatností – spravedlnost v míře dosti hojné vládla královstvím..“

A pak již byly položeny základy pro Nové Město pražské podle velkolepého a dokonale vypracovaného plánu, jehož výstavba rychle pokračovala, a tím vzniklo z Prahy velkolepé sídlo hodné krále a později císaře. Mimo jiné se stavěl i most přes Vltavu, kdy během stavby byly podle pověsti do malty přidávány vaječné skořápky. Zde je důkaz pravdivosti tohoto počinu:

 

 

Významným stavebním počinem byl také hrad Karlštejn, který se měl stát nedobytnou pevností střežící říšské a české korunovační klenoty. Hrad má nespočet dveří a nespočet zámků. Jistě by klíčník potřeboval pořádnou klíčenku, ovšem klíčky k tajné komnatě mohou být i tady:

 

 

Kromě stavby města se Karel zasloužil i o zemědělství. V roce 1358 vydal privilegium pro Prahu a pak všechna královská města českých zemí. V nich přikázal vysazovat vinice na všech k tomu příhodných, k poledni obrácených svazích.

 

 

Kdyby tak Karel věděl, co o něm řekl Jan Neruda!

Král Karel s Buškem z Velhartic teď zasedli si k dubovému stolu --
ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.
>>Nuž dej sem zlaté číše, páže, a nalej vína -- dolej výš --
dnes, pane Bušku, cosi zvíš!<< 
král Karel vesel káže.

 

Karel IV. v roce 1355 přijal v Římě císařskou korunu a jeho hlavním činem bylo vydání tzv. Zlaté buly v roce 1356. Tou položil právní základy nejen římské říši, ale zajistil vynikající postavení Čechám.

 

 

 

Kromě vlastních pamětí napsal i Život sv. Václava. S vědomím toho, že je potomkem české královské dynastie a pokračovatelem v tradicích rodné země povolal do Čech slovanské mnichy z Chorvatska znalé hlaholského písma a literatury. Zbudoval pro ně klášter na Slovanech někdy též nazývaný Emauzy, kde byly slouženy mše ve staroslověnštině. Protože zakladatel vládnoucí dynastie podle pověsti pocházel ze Stadic, tak stadickým sedlákům potvrdil svobodu s povinností ošetřovat lískový keř, který Přemysl oráč kdysi zasadil. Jazyk český a slovanský zval nobilis a amabilis – vznešený a milovaný. Ve Zlaté bule kurfiřtům uložil, aby syny své nechali učit českému jazyku a pro něho měla být v jeho přítomnosti sloužena slovanská mše kdykoli a kdekoli.

 

 

Za svůj život Karel třikrát ovdověl, čtyřikrát se oženil.

 

První svatba byla s  Markétou Blankou z Valois. Byli oddáni ještě jako děti 15. května 1323 v Paříži. Blanka zemřela v roce 1348, zůstaly dvě dcery Markéta a Kateřina.

 

S Annou Falckou byl oddán v březnu 1349. Syn Václav ve dvou letech zemřel, rok na to i maminka Anna.

Pak si tedy vzal Annu Svídnickou. Bylo jí teprve čtrnáct. Traduje se, že to byla nejkrásnější žena v Evropě. V roce 1358 se císařskému páru narodila dcera Eliška a v roce 1361 pak syn Václav, pozdější český král Václav IV. Císař Karel byl velmi šťasten, že se mu konečně narodil dědic české koruny. Císař měl v té době již čtyřicet pět let a to byl už podle středověkého pohledu pokročilý věk.

 

Alžběta (Eliška) Pomořanská byla jeho poslední manželka. Mezi snoubenci je věkový rozdíl třicet jeden rok. O této princezně se tradovalo, že „lámala podkovy, ohýbala meče a trhala pancíře“, ovšem jen tehdy, když si to pan manžel přál. Z jejích manželství se narodilo šest dětí – dvě dcery a čtyři synové. Nejznámější z nich je pozdější český král a římský císař Zikmund, jeho bratr, Jan Zhořelecký byl také schopný, ale zemřel zřejmě otráven. Zbylí dva synové zemřeli v mladém věku. Alžběta tehdy teprve dvouletému synkovi Anny Svídnické Václavovi byla dobrou macechou. Svého manžela přežila o patnáct let a pochopitelně protěžovala svoje syny.

 

 

 

Praha Karlovy doby měla asi 40 000 obyvatel. Čechy 3 miliony. Karel přispěl i k hospodářskému rozvoji země. Nechal přivézt vinnou révu z Burgundska, podporoval obchod, rozkvétala a bohatla města i mimo Prahu jako Vratislav, Brno, Jihlava, Kutná Hora a díky péči církevních hodnostářů i město Roudnice. Rostlo bohatství církve. Praha jeho doby měla 44 far, 5 kapitul, 25 klášterů.
Karel coby dobrý katolík by jistě mince z této peněženky použil na stavbu dalšího kostela či kláštera.

 

 

Ovšem mince z tohoto pytlíku byly vysypány pro klenoty královské - říká se, že koruna královská nebyla, tak ji nechal Karel zhotovit. Ale novější výzkumy se přiklánějí k tomu, že nechal upravit korunu původní. Jisté je, že to byl on, kdo ji věnoval sv. Václavu, věčnému dědici České země, aby ji nikdo nemohl odcizit a prodat. Korunovační slavnosti byly 2. září 1347.

 

 

A co móda?
Do Čech přišla i tehdejší móda z Francie. Té se ve své kronice posmívá Petr Žitavský se slovy, že Čechové se opičí po jiných „...nosí dlouhé brady, vlasy uměle kadeřené, kroj neslušný, šaškovský, místo obvyklých suknic krátké kabátce, které jim ani zadek nepřikrývají a nohavice úzké, každou jiné barvy nejčastěji zelené a červené. Ženy nosí těsný šat, že ani dýchat nemohou a hluboké výstřihy, hlavy zdobí vysokými kužely o dvou rozích, začaly se malovat a stříkat všelikými povoňkami.“

 

motýlek ke košili

 

 

náramek

 

 

košile

 

 

a znovu ozdoba - náramek.

 

 

Některé věci zůstávají stejné, jiné se velmi proměnily.

 

 

A když Karel zestárnul, ocenil by jistě měkký polštářek

 

 

i nahřívací polštářek... Ovšem ne jiný než ve tvaru koruny.

 

 

Karel cítil, že síly ubývají, tak se koncem roku 1377 rozhodl navštívit zemi svého mládí Francii. Strávil tam Vánoce a v lednu byl slavně uvítán v Paříži, kde pobyl 14 dnů. Po svém návratu do rodných Čech ke konci roku 1378 onemocněl. Končil 32. rok jeho vlády. Dostal tehdy neléčitelný zápal plic (a jak praví kronikář suchou zimnici) a zemřel v sobotu 20. listopadu k deváté hodině večerní. Bylo mu 62 let

 

 

Aniž bychom si to uvědomovali, na Karla IV. vzpomínáme snad denně, kdykoli platíme stokorunou...

 

 

 

Výpravného focení se účastnily také členky přátelského klubu .

 

Doufáme, že se vám čtení i ilustrace líbily. Budeme rádi za každý komentář pod blogem, kde napíšete, co vás nejvíc zaujalo...
Členové klubu měli v zadání "pánskou záležitost" s historizujícím pozadím - Prahou, Karlštejnem či jiným místem, které Karel IV. svým životem ovlivnil nebo tam dokonce přebýval. Ne všechny fotky toto zadání splňují, ale máme je zde, protože krásně ilustrují kousky životopisného vyprávění.
Korunovační klenoty nikdo nevyhraje, ale vězte, že

kvůli velkému zájmu veřejnosti o vystavení kanonického souboru českých korunovačních klenotů budou v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. tyto klenoty mimořádně vystaveny 15 dní tradičním způsobem a zdarma ve Vladislavském sále, a to v termínu od 15. do 29. května 2016.

Třeba se tam potkáme??

Zdroj: http://www.lidovky.cz/letos-budou-opet-k-videni-korunovacni-klenoty-na-hrade-je-v-kvetnu-vystavi-na-15-dni-g2p-/zpravy-domov.aspx?c=A160212_092545_ln_domov_ele