Všechny blogy »
Domů »
Neandrtálci a já aneb pravěké umění žije v každém z nás
hiami, 28. Květen 2010 - 14:49


Pravěké kresby, malba jednoduchými, a přitom geniálními materiály. Možná, že každé malé dítě je zpočátku oním geniálním pravěkým malířem. Zkoumá vše a využije každičkou věc, kterou lze zanechat otisky. Škoda, že čím je člověk starší, tím jeho bádání ustupuje a vlastně i zjišťuje, že jsou pohodlnější cesty vyjadřování a zvěčňování.
Mně jako malému dítěti se obrázky z jeskyní esteticky příliš nelíbily, ale fascinovalo mě vše, co dokázali lidé před námi již vytvořit. Postupem času mi však pravěké umění přišlo geniální, po přednáškách jednoho profesora jsem měla pocit, že kdybych někdy spatřila Altamiru naživo, bude to jeden z mých nejúžasnějších životních záležitostí. (A zrovna tak Lascaux, Stonenhage, egyptské pyramidy, řecké chrámy...) Mým malým snem bylo aspoň navštívit Antropos v Brně s replikou jedné stěny. Paradoxně jsem se tam dostala až minulý týden, po návštěvě většiny oněch divů, o nichž jsem nikdy ani nesnila, že je doopravdy spatřím. A přiznávám, že každá z těch návštěv jakoby mi vymyla kousek té úžasnosti. Všude jsem cítila místo nezměrného úžasu jen něco, co se dá vyjádřit jako "Hmm". A tak se těším, že jednou snad objevím svoji krásnou jeskyni, na které třeba nebudou tak dokonale zachycená zvířata jako z Altamiry, kameny, jenž se svojí rovností nemohou konkurovat aleji v Carnacu, ale bude v ní nějaké poselství určené jen mně. Za naději, že něco takového existuje, bych chtěla poděkovat LuciiVV.Po dlouhé době jsem pocítila touhu být také oním dávným umělcem. Nejprve jsem se inspirovala Novinovou skálou, ale pak jsem se rozhodla býti svobodnější, a tak pakoně, žirafy a antilopa nevychází z žádné konkrétní malby. Říkala jsem si, jakoby batikované tričkošaty byly pro takovou malbu určené, a snad poprvé jsem se cítila tak nějak pyšná. Snad z toho, že ve mě ještě přetrvává ten pocit naprosté volnosti a přiblížení se oněm primitivním lidem, mnohem hlubší a opravdovější než při pohledu na malby uvnitř skutečných jeskyní. Ovšem, chybička se vždycky vloudí, a tak až při zažehlování jsem si na šatech zezadu všimla malé zašívané dírky. Asi mi mají zůstat jako připomínka toho, co je opravdu skutečné, ikdyž je pravděpodobně nikdy nebudu nosit. Vždyť jak napsal Exupéry: „Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk."

Aby to nebyla jen slovíčka, v našem obchůdku najdete také trochu pravěku.
hiami
»
- Blog uživatele hiami
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.













páni, úplně náhodný objev... Já stále zůstávám naivním optimistou a těším se přece jen, že se podívám třeba sem... Děkuji a pozdravuji, mávám spřízněné pravěké zvěři a přeji úspěšný lov!