Nedotýkati se....!!!!!!!!!
Příhoda z minulého týdne mě nutí napsat tento blog a přispět tak k informovanosti ohledně mláďat z volné přírody...
Co se vlastně stalo? Na první pohled vlastně nic tak hrozného-hodní chataři v dobré víře sebrali dle nich opuštěné srnčátko a teprve pak začali obvolávat záchranné stanice a snažili se najít mu domov. Realita je ale úplně jiná, zdrcující a pro ono mládě tím skončila jakákoli naděje na přirozený život v přírodě. Jednalo se o zcela zdravého samce, jež pouze čekal na svoji matku-bohužel ji hlasitě volal, což je naprosto normální. Nedovolal se bohužel maminy, ale záchrany chtivých chatařů, kteří jej vzali na svoji zahradu a tím bylo dílo zkázy dokonáno. Pokud se totiž mláděte srny, nebo zajíce byť jen lehce dotknete, nelze jej již matce vrátit, protože "zamořené" lidským pachem je už nepřijme.
Přes pražskou záchrannou stanici, kam se chataři dovolali, se mládě dostalo k nám, stejně jako loni "náš" už nyní roční srnec Fuffy. Měli jsme to k nim necelých 10km, tak nezbylo než pro "sirotka" dojet a řešit, co s ním bude dál. Vzhledem k tomu, že již jednoho srnce ve stanici máme a není v našich finančních možnostech nechat si druhého. Jeden výběh obývat nemohou, protože by se vzájemně zabili a dalších 40 tisíc na druhý výběh opravdu nemáme, bylo jasné, že u nás zůstat nemůže. Začal tedy kolotoč obvolávání jiných stanic a žebrání, kde by se ho byl někdo ochoten ujmout. To už ale není tak důležité. Jen je třeba podotknout, že se z takového maličkého, roztomilého srnčátka za rok stane, pokud přežije, statný a velmi nebezpečný tvor, vážící okolo 70Kg, schopný zabít člověka. Samci srnců jsou totiž v dospělosti, především v období říje skutečně velmi agresivní k svému okolí, včetně svého náhradního rodiče-ošetřovatele. Nemluvě o tom, že život srnce v zajetí-krmení, výběh, veterina stojí okolo 40ti tisíc ročně!!!!!
Srnec odchovaný člověkem postrádá přirozenou plachost a není jej již možné nikdy vrátit zpět do přírody. Jeho vyhlídky jsou tedy takové:
1) život ve výběhu některé záchranné stanice-nikde je ovšem z výše popsaných důvodů nechtějí.
2) utracení
3) nějakou dobu život v některé stanici, pak přemístění do obory, kde je jen otázkou času, kdy je zvíře zastřeleno pro finanční zisk majitele obory.
Odchovat srnče na umělé výživě je velmi časově náročné-kojení každé 2 hodiny i v noci-umělá strava je nepřirozená, proto je nutné krmit často a po velmi malých dávkách. I při nejvyšší péči přežívá náhradní odchov jen velmi malé procento mláďat. Často se dostaví průjmy, dehydratace, křeče a následný úhyn. U zajíců je procento úspěšně uměle odchovaných mláďat ještě mnohem nižší-cca 2procenta přijatých zajíčat!!! Přechod z mléka na umělou stravu je další kámen úrazu-mláďata neumějí trávit vlákninu a mnoho z nich zemře právě v období přechodu. Zajíčata konkrétně nezbytně potřebují požírat trus vlastní matky, který obsahuje potřebné bakterie a natrávenou vlákninu. Podobně náročný je i odchov malých divočáků-rovněž jsme si jej vyzkoušeli a vím, co to obnáší. Pokud bychom neměli našeho ZLATÉHO veterináře, který si za péči o zvířata z volné přírody nic nepočítá, stálo by léčení naší samičky divočáka a srnčete přibližně 50tisíc! Na srnce v období průjmu a křečí, které se samozřejmě dostavily k nám jezdil 3 x denně 2 měsíce!
Proto vás prosím, nesahejte na tato mláďata, pokud se s nimi ve volné přírodě setkáte !!!!!! 99% z nich vůbec není opuštěných!!! Matka srna navštěvuje své mládě 2X DENNĚ!!! Jinak mládě leží, nebo chodí okolo pelíšku a mámu volá. Máma zaječice pouz 1x denně. U divočáků se sice mládě má držet matky, ale tato prasátka jsou velmi čilá a aktivní a mohou se stratit. Matka se pro ně ale téměř vždy, když jí hlasitě volají VRÁTÍ!!!
Naopak mláďata veverek, které se pohybují po zemi vaši pomoc potřebují, matka se k nim na zem, pokud vypadnou z hnízda nevrátí téměř nikdy. U šelem-kuny,lasičky,lišky apod je nutné volat , než se mláďěte dotknete záchrannou stanici, kde posoudí konkrétní situaci a rozhodnou co dělat. Stejně tak u ptáků se nutně nemusí jednat o opuštěné mládě, ale může, proto nejprve volejte odborníky, než na ptáče sáhntete. Telefoní čísla záchranných stanic najdete na internetu pod Českým svazem ochránců přírody. Do telefonu si uložte prosím mé telefoní číslo...604660916, ráda vám v takové situaci poradím a nasměruji vás na nejbližší záchrannou stanici. V případě veverčete přijedu co nejdříve a mládě si převezmu.
Děkuji všem, kteří si tento blog přečtou a doufám, že se mi jeho napsáním podaří zachránit alespoň pár mláďat od zbytečného a velmi finančně nákladného života v zajetí....
Když jsme výše zmíněné srnče odváželi z chatové osady, viděli jsme jeho matku, jak jej zoufale hledá. Mládě dnes v záchranné stanici, kam jsme je v pátek předali zemřelo, nezvládlo přechod z mateřského mléka na umělou stravu. Je mi z toho strašně smutno, protože bylo zcela zdravé, silné a lidskou pomoc vůbec nepotřebovalo. Vím, že pracovníci stanice udělali co mohli, bojovali o jeho život, stejně, jako já bojuji o každé veverčátko, které se ke mě dostane. Také neuspěji vždy, i když už mám celkem dost zkušeností. Nemůžeme a nedokážeme zachránit všechna mláďata, ale tato smrt byla úplně zbytečná a to bolí dvojnásobně... Vaše Veverka
- Blog uživatele Veverkal
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.









To je poučný a užitečný blog. Díky za něj.
Toto je moc smutné. horší je, že lidé, kteří toto dělají, by si k srdci tento příběh nikdy nevzali a je velká pravděpodobnost, že příště to udělají zase.
z toho je mi dost smutno - a ještě nejspíš měli pocit, jaký záslužný čin neudělali.
Nás ve škole taky učili, že nesahat, pak mi zas někdo tvrdil, že je to pověra... no evidentně není. Veverko, díky za osvětu, i když takové články čtu moc nerada a je mi z nich smutno. Zvlášť líto je mi těch lidí, kteří si jistě mysleli, že dělají dobrou věc. Nedá se to aspoň zkusit, v takových případech, jestli srna přece jen to mládě nepozná?
U ptáčků to nebývá tak zlé, (z vlastní zkušenosti), rvali jsme kosáka z tlamy našemu psovi, pak jsme ho odnesli dál pryč, aby na něj nemohl, a rodiče furt pípali okolo a pak se k němu zase vrátili.
Už malým caprtům se vtlouká do hlavy - NESAHAT!!! No, někdy lidská neznalost nezmá mezí (tady bych řekla tupost).
Zkuste si na průjmy sehnat od veterináře FARMATAN - je to hnědý prášek, výtažek ze středomořského kaštanovníku, působí protiprůjmově. Přidává se do pití (asi tak půl kávové lžičky na den - po dobu tak 3-5 dní, podle těžkosti průjmu). Dodává se buď v 25 kg pytli nebo asi 900g kyblíku. Možná mají i menší balení.
Nedávno můj pes kdesi z poza šopky vyhrabal kunu..Začal ji škubat a ona se všemi silami bránila..Když jsem konečně přiběhla,chytla psa,který kunu pustil,tak kuna začala útočit na mě..Tak jsem ji začala odháňet kloboukem,který jsem jakýmsi zázrakem zrovna držela v ruce (jinak bych chytla pár pěkných kousanců..).Po chvilce se kuna uklidnila a já si všimla,že ji jedno očko visí z hlavy jen na vlasků..
Pořád jen seděla na místě a vypadala strašně klidně.Mysleli jsme,že hned uteče,ale nic..
Tak jsme ji zaklopili košem na prádlo,ať někoho nepokouše.Ale ona jen seděla a vůbec jí nevadilo,že je zavřená..Obvolala jsem veterináře,známou,co dělala v záchrané stanici Bartošovice..,ale oba mi řekli,že ve stanici ji sice přijmou,ale nic s ní dělat nebudou,jen ji hodí dravým ptákům..Vet říkal,že s jedním okem nemá ve volné přírodě šanci a doma že bych musela mít 100% super klec,aby se mi z ní nedostala..A že je stejně divné,že je klidná a nechce se dostat z pod toho koše,a že je určitě nemocná..Probrečela jsem půl večera,ale raději jsem ji šla pustit k lesíku..Protože doma by mi výběh na zahradě pro ni nikdo neudělal..a navíc u nás je pořád živo a plno dětí,tak aby někomu něco neudělala..Jsem vegetarián od 8let,zvířata miluju a zachraňuji jak jen umím..ale pořád mě tíží svědomí..
Co jsem měla dělat??
Děkuji za odpověd..
Smutný, pravdivý, krásně napsaný blog...
Kéž by ho četlo co nejvíc lidí...
O tom, že na taková "opuštěná" zvířata nemáme sahat, nás učili už na základní škole... Divím se, že se stále najde velký počet těch, kteří to "nevědí"... :(
Tak přeji hodně štěstí... a méně "dobrotivých hlupáků" v přírodě
jak se říká- nejhorší je srážka s blbcem a srnčátku bylo osudné....
a to jsem si myslela,že se o tom- nesahat na malé kolouchy relativně hodně píše a mělo by to být v povědomí naprosté většiny lidí,jak vidno asi ne.
U veverčat je odchov sice také těžký a časově náročný, chce to zkušenosti a velkou trpělivost, ale daří se nám odchovat cca 80% z nalezených a většinu i vypustit zpět do přírody, letos už máme 27 přijatých, z toho již 9 vypuštěných. Dvě z nich byla vypuštěna zde v areálu stanice a pravidelně navštěvují podpůrný systém krmítek a budek. zde je důkaz...Filip na krmítku-včera...
Jsem vcelku hrdá na to, že moje děti už odmalička ví, co mají a nemají v přírodě dělat. Slyší to takřka denně doma (manžel je myslivec a rybář, žijeme s "lesem za humny"), vtloukali jim to do hlavy v ekologicky zaměřené školce a vím, že se s pravidly o nalezených mláďatech/zvířatech setkávají i ve škole...
Tak kde, sakra (pardon), se berou stále znovu a znovu lidé, kteří si na tak jednoduchá pravidla nevzpomenou???
Už jsme doma odchovali taky leccos (veverčata vozíme ke kamarádovi, na ta si netroufnu) a je opravdu bolestné vědět, že všechny ty uzlíčky pipláme stejně bez naděje na plnohodnotný život v přírodě...
Veverce hluboká poklona za vše, co dělá!
Jak už dámy psaly, nechápu to, že to někdo udělá, taky mám pocit, že nám to říkali už ve školce...
Ale aspoň poučení pro příště...jak se říká..."chybami se člověk učí"...
nejen srnčat, ale i ptáků. Ve většině např.kosáčci také dopadají špatně, protože lidi je "zachraňují", když je vidí pobíhat pod keři. Kosové moc nelítají, dokud je rodiče krmí, běhají a proto se zdají jakoby ztracení. Platí ale to samé jako u srnčat, rodiče se k nim vrací a krmí je.
nabízím také své telefonní číslo :776199155
....jsme sice záchranná stanice pro fretky, ovšem často mi volají "zachraňovatelé" kuňat. Tam platí dvojnásob, nesahat!!!! Mládě kuny( i uplně malé) dokáže v mžiku prokousnout ruku i s kostí. Určitě je lepší nejdříve volat (komukoli znalému) a informovat se.
.. pitomá škoda...
Myslela jsem, že "nedotýkat, nechat být" do nás cpali snad už v první třídě, zdá se mi nepochopitelné, že by to někdo nevěděl :(
Díky za blog, poučení je třeba.