Jsou 2 hodiny v noci a já se probouzím dokonale vyspaný. V době kolem úplňku se mi to stává často a jsem za to rád. Doma je ticho a klid, všichni mají hlubokou půlnoc a já si můžu srovnat myšlenky v hlavě a hlavně napsat novoroční přání pro všechny.

Včera jsem ve sněhové vánici asi tak půlhodinku postával na kopci a měl jsem neodbytný pocit, že v Přírodě je všechno dokonalé a naprosto v pořádku. Zima je roční období, ve kterém se Příroda uklidní, ztiší a jakoby usne. Výjimkou je jenom člověk, který se nezastaví ani v nejklidnějším ročním období a neustále podává nějaké výkony. Jako by do Přírody už ani nepatřil.

Nejradši bych na kopci pod oblíbeným stromem zůstal napořád, přestože mně ledový vítr foukal do tváře stovky sněhových vloček a moje přežití by bylo bez potřebného vybavení otázkou pouhých několika hodin. Záviděl jsem místnímu samotáři, který na chalupě pod kopcem žije celý rok a má možnost každý den pozorovat proměny, dokonalost a harmonii Přírody. 

No nic, přece tady nezmrznu. Zahnal jsem neužitečný sentiment, ale do hlavy se mi vkrádala neodbytná základní otázka Vesmíru, života a vůbec (viz Stopařův průvodce po Galaxii):

Je možné vrátit klid a harmonii Přírody zpátky do světa lidí?

Do světa, který je postupně ztrácí, a nebo je už ztratil? V jedné knize jsem četl, že venku v Přírodě dokáže prožít satori (náhlé, krátkodobé osvícení) každý pitomec, ale jakmile se vrátí mezi lidi ...

Proto je moje novoroční přání pro všechny jednoduché napsat, ale složitější provést. Pokaždé, když se vrátíme do města, přinesme sebou malý kousek klidu a harmonie, které v Přírodě panují. Alespoň mezi své nejbližší, třeba nám všem potom bude líp :-)

Všechno nejlepší do nového roku přeje

Pavel Sušeň