Nevím zda-li tušíte jak to chodí v lese... mám na mysli jaké jsou vztahy mezi lesními bytostmi a jak by se obecně dali shrnout jejich povahy. Samozřejmě nelze "házet všechny do jednoho pytle" a jisté společné rysy jednotlivým postavám nelze upřít. 

Nedavno jsme se v jednom rozhovoru s kamarádem dostali k tématu týkajícímu se vztahu právě mezi vílami a skřítky. Ráda bych tedy osvětlila jak to zhruba je. Jistojistě existují i vyjímky... potvrzující pravidlo.

Takže...je to velice jednoduché a zároveň složité. Vlastně jako většina vztahů.

Stručně řečeno... Skřítkové jsou do víl zamilovaní a víly možná ani netuší že skřítci existují.
Skřítkové by vílám snesli modré z nebe, kdyby mohli, ale jsou tak maličcí a nebe je tak moc vysoko. Když víly tančí tak na nich skřítkové mohou oči nechat a když víly usnou tak jim česou vlasy, vplétají do nich květy a spravují jejich pavučinkové šaty. Potichoučku kolem nich našlapují aby je náhodou neprobudili z lehoučkého spánku. Po celou dobu se od víl nehnou ani na krok, střeží je jako kdyby je snad mohly ochránit před něčím zlým. To ale nemůžou a ani to není třeba. Víly nic neohrožuje. Skřítkové se cítí dobře jen když jsou vílám nablízku a kdykoliv se od nich vzdálí myslí stále jen na to kde jejich víly jsou a kdy už se k nim budou moci vrátit. Celý jejich život se točí jen a jen kolem víl. Jsou jim naprosto odevzdáni a byly by schopni pro ně obětovat snad cokoliv. A kdyby nebylo víl, nebylo by pravděpodobně ani skřítků. 

Avšak... možná již tušíte že víly tyto skřítkovské city neopětují. Ale nemyslete si prosím, že jsou víly zlé, a že skřítky jen využívají. Není tomu tak. Ani za mák tomu tak není. Víly jsou zvláštní bytosti. Jsou ještě o mnoho méně podobné lidem než třeba přávě skřítkové, kteří touží po vílách, touží po tom být stále u nich a získat jejich pozornost. A také chtějí aby jim víly vrátily alespoň trochu toho, co do nich skřítkové investovali a proto se cítí oprávněni krást vílám třpytky. Myslí si že mohou, když toho pro víly tolik dělají. třpytky sbírají do maličkých průhledných nádob, které nosí stále u sebe. Skřítkové totiž věří, že je třpytky ochrání před Zlem, které se podle nich ukrývá v temných zákoutích lesa. 

Ale jak dlouho myslíte, že se dokáží zářit ukradené třpytky? Moc dlouho ne. A když přestanou tak prostě zmizí a nejsou. Takže skřítci musí své skleničky doplňovat téměř den co den aby nepřestaly svítit. Co by jinak skřítky chránilo před zlem??

Tak a teď, když jsem Vám pověděla něco o životě těch droboučkých mužíků, řeknu Vám i to důležité o vílách a Vy pak možná porozumíte tomu, že tyto éterické bytosti opravdu nejsou zlé a vypočítavé. Nemohou být. 

Víly jsou čistá energie. Čistá láska. Nelze je nemilovat. Miluje je každá květina, každý strom, keř i každičké zvíře žijící v jejich okolí. Ony nikoho nevyužívají. Ony se třpytí a září těmi nejkrásnějšími barvami a kdokoliv je spatří tančit pochopí, že žádné zlo není. Pochopí to každý až na jediné vyjímky... na skřítky. Ti jsou totiž zaslepeni touhou po tom mít víly jen pro sebe a strachem, že ty zářící bytosti jednoho dne zmizí. Proto se od nich tak neradi vzdalují, bojí se, že když se vrátí, tak už víly nenajdou. 

A proč si víly skřítků nevšímají? Víly si nevšímají nikoho, jen sami sebe. Říkáte si jak jsou sobecké, že? Ale jak by mohly být? Ony rozdávají štěstí a radost už jen tím že jsou. Jděte do lesa a zkuste vypnout všechny své myšlenky. Pak je možná uslyšíte. Možná je dokonce i spatříte, a nebo prostě jen ucítíte jejich blízkost. Po těle se Vám rozlije klid a radost. Budete vědět, že dokud tu jsou víly všechno je v pořádku... A ony tu jsou a budou stále... jen někdy o trošku méně září, to když jim vystrašení skřítkové vezmou více třpytek než by měli. Ale to je vždy jen chvilička, než se víly zas naplno rozzáří.

Nemějte strachy a věřte. Věřte ve víly. Věřte v sebe.