Patchwork a já

Šitím se zabývám od dětství, a tak i techniku patchworku znám už spoustu let, ale dlouho mě neoslovovala.

Pak přišla potřeba přehozu na postel, aby se mohl muž s miminkem válet po posteli bez obav, že si budu stěžovat na zkaženou práci s ustýláním a zároveň, aby náš "obýváko-ložnico-dětský pokoj" vypadal aspoň trochu upraveně. Nabídka v obchodech mě moc neuspokojila, zato jsem našla pár patchworkových přehozů, které mi neseděly barevně, a tak jsem se rozhodla jej ušít sama. Netroufla jsem si na šití celého quiltu vzhledem k jeho tloušťce a možnosti mého šicího stroje, proto jsem sehnala již ušitý obyčejný bílý přehoz, jež má z jedné strany bavlnu, z druhé však netkanou textilii a vevnitř tenký vatelín. Zbývalo pustit se do výroby "topu" (vrchní ozdobné části) a pak jej k zakoupenému pouze přišít. Zvolila jsem pro začátek naprosto nenáročný vzor. I tak mi dala zabrat potřeba absolutní přesnosti a já se zařekla, že už nikdy nic podobného šít nebudu... :-)

Dnes se na toto své první dílo dívám už s úsměvem, ale co, každý nějak začínal...

O pár let později jsem začala opět pokukovat po výrobcích patchworku a vyhecována kamarádkou jsem se pustila do polštářků, které jsem připravila pro rodinu jako dárky. Za všechny aspoň tento oblíbený.

A pak už to začalo, kamarádce se moje dílka líbila natolik, že se rozhodla dát mi zakázku na přehozy pro své děti. Sama bych do takového díla asi nešla, ale podpořena vidinou zaplacení materiálu jsem tuto výzvu přijala. Zakoupila jsem profesionální pomůcky, nastudovala literaturu a začala kombinovat látky. 

Holčičí pokoj teď vypadá takto:

A tady klučičí pokoj:

Teď už není problém pustit se i do práce s drahými zahraničními látkami, které jsou mnohdy tak krásné (tím nechci říct, že naše látky nejsou povedené, ale náš výrobce tištěných pláten zkrachoval, takže netuším, kdo zaplní tuto díru na trhu), že není potřeba složitého vzoru, stačí jim dát jen vyniknout. Na naší rodinné dovolené u moře (po spoustě let jsme si dovolili opravdu odpočinkovou dovolenou) jsem se mohla pyšnit touto plážovou dekou.

Babička si přála povlaky na polštářky v hnědé barvě. Byla jsem trochu zklamaná, že se tedy ve výběru barev moc neodvázala, ale nakonec jsem vytvořila tuto kolekci.

Na stránkách časopisu mě zaujala technika rag quiltu, nezbylo, než se do ní pustit. Roztřepené okraje se dělají ručně prostříháváním.

A naposled mi učaroval moderní patchwork, známý mezinárodním názvem art quilt. Hodlám realizovat menší užitná dílka, nástěnné obrazy přenechám povolanějším.

Myslím, že vývoj a posun je docela zřejmý.

Ráda bych tímto blogem dodala odvahy dalším ženám (neznám žádného muže, který se věnuje patchworku, ale jestli se do této techniky chce nějaký pustit, nechť je vítán), které se třeba bojí složitosti (šití je vcelku snadné, jde opravdu jen o přesnost, navíc je k dostání již docela velké množství literatury, která může ze začátku dobře vést či inspirovat) nebo se jí patchwork zdá staromódní (já dřív mívala takové pocity). Jdou totiž tvořit díla jak nadčasová, tak moderní, záleží pouze na výběru látek a vzoru. Mám toho ještě spoustu před sebou a doufám, že časem budu moct do tohoto blogu přidat další díla.

P.S. Omlouvám se kvalitu fotografií, fotit bohužel stále moc neumím, v šití jsem rozhodně lepší:-)