Blog uživatele petr1971

Dramatické zápisky průměrného chlapa, jemuž manželka odjela na měsíc do lázní a zanechala ho s předškolním dítětem napospas okolnímu světu plnému nástrah.

* Den první - odjezd *

Jelikož lázně leží na až druhém konci republiky, má drahá polovička naplánován odjezd už ráno na sedmou. Protože jsem se hned s nadšením sám nenabídl, zajistila si odvoz od nejbližších příbuzných. Jako známá pedantka neponechala nic náhodě. Vše připraveno, čekáme jen na příjezd auta.

Dcera zatím snídá, rozvíjí teorie o lázních pro zvířátka a drobí pod stůl ostošest. Zamyšleně hledím na drobečky a uvědomuji si, že pokud jsem se dříve mohl z jejich úklidu nějak vykroutit, tentokrát je budu muset určitě uklízet sám.

Trojky je moje bývalá spolužačka ze základky, kterou jsem nedávno na fleru náhodou objevila. Je to tvůrkyně trochu netradiční... Pro usnadnění přepisu je rozhovor zpracován v programu pro převod mluveného slova na text CLAABOS.7.0. Dokáže odstranit nejčastěji užívaná sprostá slova a nahradit je třemi hvězdičkami (jak znám Trojky, nebude tu o hvězdičky nouze)

Jak jsi začala tvořit?

 
Vlastně náhodou. Když jsem se přistěhovala ke Kamčovi do vily, strašně se rozčiloval, jakmile jsem nechala nějakej svinčík v koupelně.
(Poznámka: Kamča je Kamil - její novej přítel. Taky úplně vygumovanej, ale pěkně zazobanej.)
Máme tam před zrcadlem takovou mramorovou desku, tak jsem si na ni začala pokládat papír, aby na mramoru nezůstávaly stopy po makeupu, řasence, nebo laku na nehty. Jednou, zrovna když se šel osprchovat po ranním čísle se Kamča vracel z koupelny a nesl ten čmouhatej papír v ruce.
„A sakra,“ říkám si v duchu „to zas bude keců, co tam ten papír dělá.“
Ale jak byl ještě celej v rauši, tak ani nenadával.

Už delší dobu sloužím naší rodině jako předpopelnicový filtr, taková poslední výstupní kontrola před vyhozením potravin. Funkci jsem získal poté, co jsem manželku několikrát taktně upozornil, že například jogurt je den po expiraci ještě bezpečně poživatelný, nebo že aromatizovaným sáčkovým čajem se o Vánocích neotrávíme, přestože má na spodku krabičky vytištěno - min. trvanlivost do: 10/2010. Samozřejmě jen pokud ho zalijeme vroucí vodou a vylouhovaný sáček před požitím ze šálku vyjmeme…

A tak od jisté doby trpí naše domácí zvířectvo nouzí. Neboť z igelitek, které mi má choť nechává v lednici, nebo na lince se slovy: „Tohle je pošlý, tak si to přeber!“ se k němu dostane jen ta nejrizikovější část.

Stejným způsobem jsem přišel i k Čajovému svařáku švestkovému (název cituji doslovně, proto ten archaický slovosled). Nápověda pro slovenské kolegy je z druhé strany krabičky: Čajové hriate slivkové. Není ta slovenština roztomilá?

Včera byl krásnej den. No, uznejte! Taková upoutávka na jaro (řečeno televizní terminologií).

Jsem solární typ a podobné sluneční dny mi zlepšují náladu a dobíjí baterie (a komu ne, že?). V dobré náladě a (v tom pozitivním slova smyslu) už skoro dobitej, jsem se vracel z práce. Když tu spatřím hromady dřeva a větví, reflexní vesty, multikáru a motorové pily v místech, kde ještě ráno u silnice stály stromy.

Nehledejte ve mně militantního ochránce přírody, který se řetězy váže ke kmenům. Tím jsem nikdy nebyl a asi ani nebudu. Chápu, že staré a nemocné stromy u hlavních tahů představují jisté riziko a ten, kdo za ně zodpovídá se nechce dostat do průšvihu. Vím, že pokud nad autobusovou zastávkou vrávorá vykotlaná lípa, jsou životy a zdraví lidí přednější. Ale nechápu, komu vadí ovocné aleje kolem silniček 4. třídy vedoucích odnikud do nikam.

V práci mám jednoho podřízeného. Má celkem normální křestní jméno, ale protože je to chlapec poněkud svérázný, dostal přezdívku Vendelín a jinak mu už nikdo neřekne.

Vendelín pracuje ve směnném provozu a tudíž musí občas nechávat svým soudruhům (v prapůvodním - předkomunistickém slova smyslu) psané vzkazy, ve kterých osvětluje stav zakázek, odkud se má ráno pokračovat a podobné rutinní záležitosti. Spatřiv občas jeho psaný projev, usoudil jsem už dávno, že když se někde tam nahoře nadělovalo umění rodného jazyka, Vendelín si zřejmě popletl fronty (pokud to nebyl záměr) a došel si podruhé pro manuální zručnost.

Jestliže někdo dorazil do práce ve špatné náladě, měl vždy jedinečnou příležitost, jak si ji zlepšit. Zajít se podívat, co zas Vendelínek včera večer napsal.

Okolnosti mě včera donutily navštívit blíže nejmenovaný super-hyper, aneb předvánoční dům hrůzy. Ne, že bych na poslední chvíli zoufale hledal, čím obdarovat své blízké. Právě naopak, dary jsem letos zakoupil s dostatečným předstihem a už pár týdnů se škodolibě dívám na ustarané tváře zoufale obhlížející výlohy a regály obchodů.

Do obchoďáku jsem vkročil se zdánlivě jednoznačným úkolem. Rodina potřebovala před svátky doplnit zásoby potravin a já jsem byl s hustě popsaným papírkem vyslán do předvánoční vřavy. Prodíral jsem se s nákupním vozíkem davy, občas jsem do někoho narazil, příležitostně někomu šlápl na nohu a mírně otráven jsem se seznamem pomalu prokousával k pokladnám.

Napadl sníh a človíček měl problém. Protože loni odhazoval sníh tak usilovně, až rozlámal shrnovák, měl teď dvě možnosti. Buď se i s rodinou celou zimu brodit sněhem a denně riskovat, že svým vozem nevyjede ani na silnici, anebo si opatřit nové nářadí.

Je sice povahy šetrné, ale po krátkém váhání zvolil druhou možnost a vyrazil do nedalekého hobbymarketu. Když si to pak šněroval k zahradnímu nářadí, míjel regál s tapetami. Protože je človíček velký tvořivec a tapeta patří k jeho nejpoužívanějším materiálům, nemohl kolem něčeho takového projít bez povšimnutí. Zastavil se, obhlížel, oči se mu rozzářily, pobíhal, přehraboval - měli tu nevídané vzory, které se mu náramně hodily. Vybral tedy spoustu rolí, pracně vyhledal prodavačku, která měla tapety na starost a provinile ji poprosil, že chce od každé třicet centimetrů.

Děda Vencl je už pán v letech. A hlavně řezník ze staré školy a taky maskot k pohledání. Znáte příběhy Jáji a Páji?

Začalo to celkem nevinně. Pořídili jsme si štěňátko. A chlupatá kulička papala, rostla, běhala, hryzala, prostě dělala vše, co má dělat každé psí mládě a časem ještě i spoustu věcí, které by dělat nemělo. Když už to nebyla kulička, ale malá psí slečna, pochytila - zřejmě od jiných psů - takový ošklivý nešvar. A proč od jiných psů? No myslíte si snad, že štěkat uprostřed noci ji naučil někdo z rodiny? A protože máme okno ložnice přímo proti jejímu kotci, nejde takový zlozvyk přejít jen tak, mávnutím ruky.

Z počátku jsme zkoušeli v tom souboji nervů vyhrát a nechat ji vyštěkat, aby si nezvykala, že na její povel hned napochodujeme ven. Byla, ale vytrvalejší, než má drahá polovička. A tak jsem vždy po několika desítkách minut vyrážel ven. Abych, přestože byla ještě temná noc, vypustil náš poklad i prokletí společně v jednom zvířeti (kapesník, prosím, začínám rýmovat...) volně na zahradu.

„No to je ale hnus, velebnosti," proklínal jsem dnes počasí, hned když jsem ráno vylezl ze dveří. Přestože jsem chlad očekával a vybavil jednou vrstvou oděvu navíc, dala se do mne po chvíli vlezlá vlhká zima.

Trochu mě překvapilo, když o víkendu meterologové tvrdili, že úterý bude nejchladnějším dnem v tomto týdnu. Očekával bych, že seberou více odvahy a prohlásí jej nejstudenějším v celém počínajícím měsíci. Je to přeci měsíc jahod, zrajících třešní a hned po jeho konci mají začít letní prázdniny, nebo se pletu? 

Mám totiž pocit, že ti napůl vědci a napůl mediální hvězdy z předpovědi počasí to evidentně nemají pod kontrolou, natož pak my - obyčejní lidé (... kterých se teď po odstoupení Vůdce již nikdo ani nezastane).