Podzim v Římě I.

Stejně jako minulý rok jsem se letos rozhodla strávit září mimo domov, mimo republiku, někde v zahraničí jako au-pair. Měla jsem to štěstí dostat se do italské rodiny žijící u Říma, v Mezzocamino - pro ty, co stejně jako já neumí italsky, je to "na půl cesty" - mezi Římem a mořem. 

Při toulkách Římem se ráda procházím pěšky a mimo známých památek (kterým se nelze vyhnout a byla by velká škoda se o to pokoušet) se ohlížím za hezkými zákoutími a křivolakými uličkami na nečekaných místech.

V Římě je spousta zeleně a květin, na ulicích ale i na balkónech a oknech.

Procházku jsem začala u Kolosea, největšího amfiteátru v Římě. Když ještě stál v plné slávě, vešlo se do něj až 50 000 diváků, kteří zde mohli zhlédnout gladiátorské zápasy a rekonstrukce mytologických námořních bitev.

U památek je spousta stánku nabízející suvenýry, mapy a pohlednice, navíc se kolem motají prodavači nejrůznějších cetek, náhrdelníků a slunečníků. Z těch mají asi největší tržbu, neboť nemálo turistů si je vděčně pořídilo, aby se schovalo před pražícím sluncem.

V Římě jakožto centru římskokatolické církve je množství kostelů, do kterých stojí za to nahlédnout. Každý je jedinečný a nádherně zdobený. Jen chování turistů je někdy neuvěřitelné. V kostele Santa Maria Maggiore probíhala v boční kapli mše a jen pár metrů odtamtud v hlavní lodi spokojeně seděla slečna a hlasitě telefonovala. Vedle toho se to množství lidí chodící po kostele a hlasitě obdivující výzdobu zdálo opravdu tiché a nenápadné...

Před kostelem S. Maria Maggiore seděly na schodech skupinky turistů a opravdu nevím, co jim na okolostojících cedulích nebylo jasné :-D Zleva už přichází hlídač, aby je vyhnal...

Jak už jsem psala, stačí mít oči otevřené a člověk potká spoustu krásných zákoutí či zajímavých individuí...

... včetně bezdomovců, kteří zde nejsou ničím ojedinělým :)