Všechny blogy »
Domů »
Poezie měchového fotoaparátu
Hannule, 10. Březen 2010 - 22:24
Důmyslný stroječek. Taková malá podlouhlá krabička. Člověk by o ní ani nezakopl a ona vykvete v tak nádherný kousek! No posuďte sami. Důstojný jako ve fraku, přísné rysy, zkrátka malé mistrovské dílo. Radost pohledět a fotografovat ještě větší. Otevřít, zacvaknout západku, kdepak je hledáček … á obraz lovím shora. Vždyť je celý vzhůru nohama! Otočím se doprava, utíká doleva. Kam zmizel ten strom? Propánajána, připadám si jako na ledě. Zamířeno. Teď zaostřit. Hmm, kolik je tu asi světla? Nezapomněla jsem na něco? Ještě natáhnout a … ale né … není přetočený předchozí snímek!
Frewa Helios Prontor
... a pár výtvorů, které má(me) na svědomí :O)
Valdštejn
Český ráj
Strážce
»
- Blog uživatele Hannule
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Je zajímavé jaké osudy jsou propletené Flerem. Přeji krásný večer!
Já fotím od 7 let. Tehdy mi moje sestra dala podržet foťák, a já ho už nepustila. Nějak prostě musím fotit vše, co mě oslovuje, co potkávám... abych měla pocit, že je to skutečné, že jsem žila. Leta jsem byla "šuflíkový fotograf" Tak končila moje dílka ať už úspěšná více či méně. Po kom to ta holka má...?
Až dědictví po pratetě dalo správné odpovědi. Měchový fotoaparát a několik zažloutlých fotek. Můj poklad, mé kořeny. Když jsem narazila na Váš obchůdek, úplně mě to zaskočilo. Přijde mi to až neskutečné!
Nádherné, dědeček fotoaparát se krásně činí!!! DO tohohle kouzla bych si přála někdy proniknout!!!
A fotografie, překrásné
Jé, skoro doma.
Kopice mám skoro nad barákem.
Móc pěkný fotečky