Všechny blogy »
Domů »
Popovídání o jedné dávno skončené výstavě...
Lucie Filipská, 25. Červenec 2010 - 16:04
...aneb VRSTVENÍ ČASU
Toto povídání jsem slíbila na všech možných místech už dávno, ještě před tím, než jsem si tak nešťastně sklouzla po jehličí pro vymknuté koleno. Pro všechny, kdož měli trpělivost, je zde i s fotkami!
Výstava o které píšu proběhla v květnu v Kutné Hoře v Galerii Felixe Jeneweina ve Vlašském dvoře pod názvem VRSTVENÍ ČASU. Autorem vystavených obrazů je akademický malíř Luděk Filipský. Šlo převážně o velkoformátové oleje. Pokud se o něm chcete dozvědět víc, zde je velmi povedený rozhovor.
Výstavu jsme těsně před jejím ukončením pojali jako celorodinný výlet. Prostory Jeneweinovy galerie jsou pro velká plátna jako dělané. Menší obrazy se potom moc dobře vyjímaly na prosklené chodbě.
Poslední fotografie je už z Kutné Hory, tedy spíše z parku od Vlašského dvora: panorama Chrámu sv. Barbory a Jezuitské koleje.
Ráda bych časem vytvořila další blogy obsahující otcovy obrazy i objekty, protože v současné době jeho osobní stránky nejsou funkční a k jeho tvorbě toho na internetu není mnoho k nalezení.
»
- Blog uživatele Lucie Filipská
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
já dám příště vědět dřív. Tentokrát to bylo legrační, protože my jsme měly vernisáž v sobotu a táta ve čtvrtek příštího týdne
Kutná Hora je hodně zvláštní město. Narodila se tam už moje babička a moje prababička tam dlouho žila. A už babička říkala, že se tam velmi těžko něco podniká, protože místní vše udusí už v základu. Nechci KH pomlouvat, ale z osobní zkušenosti je to fakt. Byl to hlavní důvod, proč jsem šla pryč. Ale vracím se tam moc ráda.
Lucko, v Kutné Hoře jsem nebyla od dětství. A to jsme se tam měli stěhovat těsně před tím, než přišel Jablonec...
Obrazy tvého tatínka se mi moc líbí, to už jsem ti psala kdysi. Výstava se zjevně povedla, krásné prostředí, obrazy tam podle fotek (naživo to bohužel nešlo) působí moc pěkně ... vyrůstat mezi takovými věcmi je obrovský bonus. Člověk pak líp vidí
jojo lyrická by určitě byla, ty barvy tak působí. Mě moc vyhovuje, že je chytrá, ale vpodstatě neagresivní. Já mezi tátovými obrazy žiju dál i když jsem se odstěhovala a stále nám na zdech přibývají další.
Až utřídím fotky, udělám blog o další tvorbě, protože je především technicky nesmírně rozmanitá podle období ve kterých vznikala.
A děkuji za návštěvu blogu
raduju se, že se ti výstavka líbí. Já se dlouho na tátovu výstavu nedostala (vystavuje tak jednou za dva roky a někdy pak výstava putuje). Nadchla mě velká plátna v prostoru. Některá měla i 2x3 m a v ateliéru to prostě nevynikne. Díky světlu a právě tomu prostoru ve mně zůstal takový sametový dojem. A naše děti byly úplně ohromené, až mě to dojalo
A děkuju za čtení i prohlížení
úplně jsem se zarděla, děkuju
Je fakt, že máme s tátou ty barvy tak nějak podobné. Asi jak jsem v tom vyrůstala, tak jsem je nasála.
A Kutná Hora prodělala za posledních patnáct let naprosto šokující proměnu - tak dlouho to sleduju jen zvenčí. Vše je tam teď jinak a je to nádhera. Těším se, že tam strávím v srpnu s dětmi celý týden, budu fotit a užívat si to!
ahoj lucko, je jasné, po kom jsi zdědila svůj cit pro barvy
a krásné prostředí, v kutné hoře jsem byla jen jednou a ráda bych se tam zas podívala