Poučení všedního dne ...

Události dnešního dne mne přiměly napsat tento blog. Staly se věci bežné, řekla bych přímo předvídatelné. Ale staly se věci, které se nestávají každý den.

... poučení všedního dne ... k pobavení i zamyšlení ...

5.00 ... vstává můj roční syn  ... poučení ... choď dřív spát ...

7.30 ... barvím si vlasy pěnovou barvu na vlasy, která "opravdu nestéka" ... poučení ... nemusíš věřit každé reklamě

8.30 ... vyrážíme na dopolední nákupy - drogerie, lékárna, potraviny ... poučení ... udělej si konečně řidičák, a nebudeš to muset všechno tahat v kočáru v MHD

9.15 ... oslovuje mně slečna, jestli nechci přispět na "dobrou věc" ... ne, díky, já radši pomáhám osobně

9.45 ... oslovuje mně mladík, jestli nechci přispět na "dobrou věc" ... ne, díky, já radši pomáhám osobně

11.15 ... vracíme se domů ... u vchodu nás zastaví vyděšená 10-letá holčička ... po několika minutách zmateného hovoru pochopím, že to není žádný žert ... maminka si zaskočila do města za kamarádkou na kafíčko, dcera chtěla vyvenčit psa, ale nechala doma mobil i klíče ... poučení ... vždy si sebou ber mobil a klíče

11.30 ... konečně jsem pochopila co po mně chce ... abych ji dovedla za maminkou (nezná zpaměti totiž její číslo, abych jí mohla zavolat, ať si přijede pro dceru) ... chce jít nutně pěšky (přes půlku Jihlavy v pravé poledne) .... prý se v trolejbuse bojí (sama nikam necestuje, do školy a ze školy ji vozí maminka autem) ... nepřichází v úvahu ... s miminem v tom horku ... nakonec ji přesvědčím, a jedeme MHD ... poučení ... nauč svoji 5-letou dceru svoje telefonní číslo ... zjištění ... je vlastně fajn, že nemám ten řidičák, aspoň se děti "otrkají" v MHD a pěšími pochůzkami se lépe se zorientují ve městě

12.30 ... maminku jsme našli, vše dobře dopadlo ... maminka koukla přes rameno: "To vy jste ji přivedla?" "Ano." "Moc děkujeme. Nashledanou ..." ... hm ... trochu mi to bylo líto. Vedu ji dceru přes půl Jihlavy, celou cestu utěšuji, že ji maminka opravdu "nezabije" ... bla bla bla ... to víte, lví ješitnost  ... ale pak si uvědomím, že jsem to nedělala pro maminku, ale pro vyděšenou dceru ... zjištění... když jsem viděla tu malou vyplašenou a uplakanou holčičku, viděla jsem sebe před lety ... přesně jsem věděla, jak se cítí, věděla jsem, co udělat a říct ... a proto jsem to udělala ... protože ona to potřebovala ...

13.00 ... jedeme trolejbusem ... jsem spocená až ... pot mi kape i z nosu, když se nakloním k synovi do kočárku ... to je jedna z mála věcí, s kterými asi nic neudělám ...

13.05 ... pořád jedeme trolejbusem ... dává se se mnou do řeči 80-letá paní ... a povídá ...

13.10 ... o nemocech, o bolesti ... poučení ... opravdu si važ každého dne, kdy jsi zdravá ty, i tvoje rodina

13.20 ... o svých 4 dětech, které vychovala, ale které se k ní teď neznají ... poučení ... opravdu si važ každé minuty a vteřiny, kdy můžeš být se svými dětmi

13.30 ... v mezičase jsme vystoupili z trolejbusu, naložila jsem paní nákup na kočár, a vezli jsme jí ho domů ... poučení ... vše, co v životě uděláš, se ti jednou vrátí ... a já bych chtěla, aby mi jednou nějaká mladá maminka pomohla domů s nákupem ...

13.45 ... konečně jsme dorazili domů ... dala jsem si sprchu, a padla v obýváku na zem ... poprosila jsem Elišku, aby mi podala sklenici vody ... a ona šla a donesla mi ji ... zamyšlení ... snad ji vychovávám dobře

16.30 ... jsme na našem pravidelně nepravidelném Jihlavském Fler-srazu ... objednávám pro sebe a Elišku dohromady jednu porci našeho oblíbeného smažáku a hranolek ... poučení ... nikdy si nedávej společné jídlo s děckem v růstu ... budeš mít hlad

21.40 ... jsem utahaná, oči se mi lepí, celé tělo mně bolí ... poučení ... vypni počítač, a jdi spát ... nevíš, v kolik bude Honzík vstávat ...