Povolání snů

Občas se mi stává, že mi  kamarádi, když hovoříme o budoucnosti, zaměstnání a "těch věcech", říkají: "vždyť já ani nevím, co bych chtěl/a dělat?" 

Co prosím? Jak může člověk mezi dvaceti a pětadvaceti lety nevědět, čím by chtěl být (něco jiného je, čím by mohl být). Podmiňovací způsob dává nepřeberné množství možností a je to právě snové semínko, ze kterého může vyrůst plod skutečnosti.

Tíhnu k historii, středověku, hradům. Bydlet na takovém hradě byl vždycky můj sen. Velký a jaksi neuskutečnitelný. 

OK. Na vejšce jsem začala pracovat jako průvodkyně na jednom hradě v okolí - bylo to kouzelné léto a já jsem byla jako dívenka štěstí z Nohavicovi písničky. Jenže práce to byla jen sezónní...Také dobře, alespoň jsem mohla dostudovat. Nakonec jsem zabrala na učitelství - práce byla mým koníčkem...dokud tak nějak nevyšlo najevo, že dětí není tolik, peněz už vůbec ne...a předměty jako je dějepis či občanská výchova pokryje přinejhorším fyzikář nebo tělocvikář. Pod takovým vedením snad ani nemá smysl pracovat, tak mě neprodloužení smlouvy nemuselo mrzet...

Jenže dlažba. Učitelka se zápalem a praxí, a nikdo ji učit ty spratky nenechá... škoda. Možná to tak ale mělo být - přišla nabídka - stálé zaměstnání...a kde? Na hradě!

Tak se nebojte snít!!!

A jaké je Vaše povolání snů? Je lepší mít peníze nebo práci, která nás baví (když už to nejde oboje)?