Pozdravy z nového domova...

Tihlo, jo jo, opakování je matka modrosti a děkuji za nahlédnutí.

To je krásné,  ty zvířecí příběhy mají něco dosebe a k zamyšlení.  Musím být na ně hodnější :))

a holky si ten příběh  zase připomenou, že jo?!       

díky

Moc hezky napsáno, fakt to člověka dojme

Ivana

Ani nevíte jak mě vaše komentáře těší (teda pokud pominu fakt, že jsem vás všechny rozbrečela, čož nebyl záměr ;o)...). Zvláště ten od Rozmarky mě zahřál u srdíčka a já jsem ráda, že blog Rozmar potěšil.

To Badnaroi: Tvůj oslík asi ví, že je daleko od rodné země, ale pevně věřím, že se to časem změní a blazen nejsi ;o)

To Karolinka: Radost dělá obrovskou a nosí i štěstí (zatím se to projevilo v podobě úspěšného napsání zápočtového testu)

To all: Eda taky pozdravuje ;o)

Taky mě to dojalo. Tady aspoň vidíte, jak je důležité vysvětlit zvířátku, co s ním bude, než ho strčíte do krabice. Pozdravuju Edu, je moc statečný!

Přesně tak, potěšilo mne to úplně maximálně!

Při čtení mi začala dojetím téct slza a ty další jsem upolykala se slovy, že trošku přeháním, no ne? Ale jak čtu komenty, tak ani trochu, protože nejsem jediná, koho tvůj mile sepsaný příběh o zabydlování Edy dojal.

Myslím, že tohle je pro Rozmarku nejhezčí ocenění, víc než barevné papírky.

Tak ať se Eda zabydluje a tobě dělá jen radost ;-) 

je to je hezoucke  a pak ze jen ja jsem blazen,kdyz podle me maj plysaci dusi

U nas uz taky jeden oslik bydli,jmenuje se Rozmaryn.A smutne kouka porad,asi se mu porad styska i kdyz tu ma kamaradu hodne

Jani, Eda taky zdraví.

Jinak já děkuju Nef za chválu i já věřím, že Rozmar dokáže všem svým výtvorům vdechnout duši a jsem ráda, že nejsem sama, kdo si to myslí. S tou technikou, no nevím, nevím, já chcí mít taky omylem získanou specializaci (zdravím Petruchu) ;o)))

hezky napsané,oslík je určitě na správném místě :o)

já bohužel často nepíši, ale tohle je fakt srdcervoucí příběh, tak nemůžu jinak, než reagovat. Také mě kanula slza. Krásně napsaný příběh, krásný oslík. Jsem opravdu ráda, že mám Fler a Vás děvčata. PS: Zdravím Edíka.

Znám trochu Rozmarku a její hračky a musím říct, že ten příběh je prostě reálný až k pláči!!! :) Rozmarka prostě je taková mědvědo-oslíko-slono-kočičí máma... A každé zvířátko, panenka, kabelka,....všechno, co se narodí v její dílničce! Všechno má dušičku...nedivím se, že oslík plakal... :)

Nádherný příběh Baru!!! Na techniku je Tě škoda! Měla bys psát knížky! :)

Uf, tak tohle mě hrozně dojalo...

Tolik hezkých komentářů a já za všechny moc moc moc děkuju i Eda sěkovne pokyvuje hlavou ;o)

Srdcervoucí příběh

NÁDHERA FAKT VTIPNÉ A ZÁROVEŇ SMUTNÉ

jéžiš, to je krásný! taky bulím, ale dojetím:-)

rozmar, to mas za to, co do toho davas :-) - to je najkrajsie ocenenie za pracu... on ten oslik u okna fakt vypada smutne, ale inde nie.

no co, ked ty tym hrackam vdychnes aj dusicku, tak sa potom nie je co divit :-)

to je tak krásně napsané

...a ač nejsem Edíkova máma, tak mi taky ňáká ta slzička ukápla

To jo nenechal mě chvilku vydechnout. Zodpovědného oslíka jsi vychovala, jen co je pravda ;o)

Když on tak smutně kouká z toho oknááá

No ale u učení se tváří náramně důležitě, já myslím, že vám to spolu půjde

Tak to jsme z toho s Edou celý špatní, chtěli jsme dát vědět, že jsme v pořádku a nééé tě rozbrečet :o(

Holky moc děkuju, psala jsem to ve spěchu. Tak ještě dochytávám chybky v textu :o) a pak hajdala zpátky k učení :o(... To víte Eda je "pes" ;o)

Baru, já tu brečím jak želva...

:o) Krásně napsané.

jééé :))) krásná reportáž o edíkovi. je vidět, že se mu u Tebe daří dobře :)