* * *
...přece to nevyhodím - říkám si a schovávám kdejaký kousek materiálu vhodný k šití...
...přece to nevyhodím - říkají si lidé kolem mne a nosí mi poklady z babiččiných krabiček...
...vyhoď to není tu k hnutí - říká mi můj muž...
* * *
doma mi už zavazí nahromaděné krabice a pytle s pestrými zbytky bavlněných pláten
s jednobarevnými lny
s průsvitnými organzami, měkkými i tuhými tyly
s denimy v indigových odstínech
s měkkými kožešinami, hebkými peříčky a změtí různobarevných stuh
s plastickými portami a zamotanými bavlněnými krajkami
se směsí starých i nových knoflíků a jiskřivých skleněných korálků
s úhlednými klubíčky perlovky a pocuchanými svazky mulinek
a bůhvísčím ještě
* * *
...co s tím vším - musím něco vymyslet…
třeba
??? tohle ???
***
...vybírám z hromádek na stole, okolo stolu i pod stolem, vše co se hodí na princeznu...
...rozhodla jsem se, že ušiju plno pohádkových postav, aby se s nimi dalo hrát divadlo...
...nejsou to loutky, ty mají různé typy vedení a pohybování, takže je nazvu divadelními panenkami...
...jejich jevištěm jsou všechny prostory, kde musíme s dětmi čekat a je třeba je zabavit...
...čekárna u lékaře, jízda mhd či autem a nakonec třeba i ta postel při delší nemoci...
...když jsem materiál vybrala, jdu sešívat strojem...
...potom panenku vycpu..
...teprve teď se objeví její skutečný tvar...
...no - myslím že to jde - a pustím se do toho co mám nejraději - zdobení, vyšívání obličeje...
...nejde to rychle, ale nevadí, většinou při šití poočku sleduju film v telce...
...jen ji nepřezdobit - vždyť mne znáte - nevím kdy přestat...
...snad by takto mohla být už hotová...
... a honem na další...
...zatím mám pět, ale rodí se další, čile a s radostí...
* * *
