Příběh podzimního klubíčka

...aneb kudy vede cesta od rouna k svetru (nebo šále)?

Začíná barvícími orgiemi.

Zelená? Šup tam s ní.

A co fialová? No proč ne!

Žlutá? Oranžová? Modrá? Nopkový česanec? A trochu červené. Malinko růžové.

Hele, ono se to slilo a je tam tyrkys. Nebudeme přece malicherní, že? Tyrkys je hezká barva....

A koukám, koukám, v zásobách na mě smutně hledí zapomenutý kousek zelenožlutého česance. Nějaký bledý, veselá společnost mu jenom prospěje!

A jdeme česat. A česat. A česat...

Sákryš, připadám si jako chudák strýček Malina z Mikeše. Ten taky pořád točil klikou u flašinetu. A tomu to aspoň vyhrávalo do kroku.

Točím.

A točím.

Sundám.

Další várka.

Točím.

A točím.

Kleju.

A točím....

Až je konečně najednou všechno učesáno

No sláva!

Už jsem myslela, že se tohohle okamžiku nedožiju. Musím si to chvíli užít a tak se tiše kochám.

Barvy se zklidnily a zjemnily.

Ladí spolu i ty, které se na sebe původně trochu mračily.

Začínám nesměle doufat, že to možná nebude vypadat špatně.

Možná to dokonce bude vypadat hezky!

Tak honem, jde se příst!

 A skát! (No dobře, trochu podvádím, tohle stádium jsem s původní přízí nevyfotila, tak je fotka holt jen ilustrační :-)

O hodně hodin a trochu bolavé koleno později...

Jupííí!

Je to příze!

A víte co? Vypadá krásně!

(No ano, vždycky mě strašně překvapí, co z toho počátečního mixu nakonec vyleze. Naštěstí většinou je to překvapení příjemné!)

Tak co teď s tebou, klubíčko?

Budeš svetříčkem?

Že by??? Ukaž se?.....hmmmm...možná....

...ale možná z tebe bude spíš šál? Kdo ví :-)

Nakonec to byla ta druhá varianta. Z klubíčka je krásný dlouhý a široký šál, který mě hezky hřál celou letošní zatr..ehm..studenou zimu.

Docela hezká kariéra pro hodné klubíčko, co říkáte?