Přímořský a Prosluněný

aneb jak Koralinka přestala sysliti, lakomě doma se rochniti a konečně začala tvořiti a užívati materiálu hedvábného Sněženčího a první vlaštovky již v hnízdě usadila.

Inu to se má tak. Je tomu víc než rok, kdy jsem si zakoupila pro svoji tvorbu hedvábné šňůrky od naší Sněženky.

Bláhově jsem se však tehdy domnívala, že až šňůrky dorazí, vrhnu se na tvoření a kus radosti a relaxu tak sobě dodám. Jenže ouha. Šňůrky dorazily a já ??? Já?!!

Úhledně jsem si je založila do krabice s hrdým nápisem Návlekový materiál a víc nic. Vlastně ano ... chodila jsem kolem toho kartonového boxu skoro po špičkách, šňůrky jemně vytáhla, nechala je volně polehávat a kroutit se v mých dlaních. Ten dotek hedvábí a pohled na barvy všelijak do sebe prolínajících mě doslova uklidňoval a já v tu chvíli věděla jedno. Ne! Nemůžu z nich tvořit. Jsou MOJE! A nikomu je nedám ani neprodám. Tak staniž se!

Ale jak už to tak bývá, člověk míní, život mění. A jak čas plynul, má lakota počala býti přebíjena touhu po tvoření, což je pro tvůrce dozajista dobrým ba kýženým momentem. A když jsem před krátkým časem vstoupila do klubu Hedvábných šňůrek, protože já je stále syslím a chci být u toho, až zase budou další, motor začal nabírat na obrátkách. 

První vlaštovka ...

Jasné bylo jedno. Hedvábné šňůrky si zaslouží materiál hodný sobě, a tak vím, že mé počínání se bude ubírati směrem přírodních materiálů, perel, kamínků a vskutku povedeného skla. Že nad obecným bižuterním kovem různé galvaniky zvítězí kvalitní bezniklový silně postříbřený drátek, hypoalergenní osteofix či drátek stříbrný.

Druhá vlaštovka ...

To vím nyní a dál se uvidí ... jen jedno je jisté ... Sněženko, musíš, musíš barvit, protože jsem nedočkavá, chtivá a do tvých šňůrek zakoukaná.

A já si už jen přeji, aby se mé citové rozpoložení alespoň trochu přeneslo nejen do pracovního nasazení, ale také a zejména do mých pracovních výsledků. Dny lakoty jsou sečteny.