Pro fantazii a oči dokořán
Včera v noci jsem si tak hrála a sestavila jsem si pro radost jeden TOP, jmenuje se "O Pyšné noční košilce". Ústřední, řekněme téměř postavou je fotografie Olinky ( najdete ji tu pod jménem linka-O ), na které na staré půdě visí stará zapomenutá noční košilka. Olinka totiž dělá černobílé fotografie, plné zapomenutých věcí a jejich zapomenutých příběhů.
Ráda bych tu napsala, kdo pomohl převyprávět tuhle pohádku:jieff, strega, KLONOVRAN, Jou Jou, Sváča, Trepka, blanka winterova, FF design, AMA, mi.ui, Number two, VeronikaZ75, Orit, HEXI 1 a především linka-O
A fotky najdete v mém Flér boxu
Myslím, že to je to, co nám teď v životě chybí - fantazie, oči dokořán a příběhy.
Kolem Pyšné košilky se rozvinul právě takový hovor. Čí asi ta košilka bude? Kdo ji tam zapomněl?
Tak by to podle mě mělo být, budu v tom pokračovat, nikdo to za nás totiž neudělá, musíme se dívat pořádně vlastníma očima, protože to zajímavé může být dílem okamžiku. Kdo to dokáže zachytit, má vyhráno.
Kdo se chcete přidat, přidejte se. Najdeme tajímavé výtvory a fotky a vymyslíme k nim příběh, nebo pohádku.
Když nic jiného - udělá nám to radost.
- Blog uživatele Viola
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.









starých věcí po předcích. A vystavuju si je. Mám k nim totiž vztah. Ráda se probírám starými fotkami a koumám, kdo na nich je. Bohužel, dnes už není nikdo, kdo by mi o osobách na nich povyprávěl. A tak se jen dohaduji. Někde vidím podobnost, jinde č.p. podle kterého se nechá identifikovat obec. Mám totiž rodinnou kroniku.
Mám ráda staré věci. Mám ráda příběhy. Kde příběh chybí, nastupuje fantazie.
O-linka má krásné fotografie i s příběhem.
Milá Violo,já mám příběhy moc ráda a docela se trápím,že nejsem schopná uchopit do slov,co třeba cítím,když fotografuji,protože každá moje fotografije má svůj příběh,většinou dlouhé zrání,přemýšlení a pak realizace...Ale k této košilce příběh mám.Na naší staré půdě se dá ledacos najít.A jednou jsem objevila ve staré skříni několik krásných,ručně vyšívaných košilek,spodniček,kapesníčků.Byly špinavé,zaprášené a některé rozežrané od myší.Věděla jsem,že je musím zachránit,...Dověděla jsem se,že to byla výbava mojí pratety,která si je sama vyšívala,ale dřív,než se mohla vdát,zemřela.Zapomněla jsem už,na jakou nemoc,ale to zjistím a zase napíši.