Blog uživatele puntík

 Počasí pod psa? V ledničce prázdno? Ve skříni malé oblečení? Ve vládě korupce? Na účtu mínus? V botách kuří oka?

 Ááále... hlavně se nenechat otrávit! ;o)

Krásný den Vám přeje puntík

Máme tu jeden certifikát na 10% slevu pro každého, kdo by si něco koupil u puntíka dnes, zítra, pozítří a ještě i popozítří, abychom ten svátkový týden uzavřeli.

A jeden certifikát opět na 10% a pro každého, kdo by chtěl nakoupit do konce týdne u pointy:

Jak jste si asi už všimli - u puntíka je měsíc, dva mrtvo...   

... že by se dalo krájet. Jak kdyby dělal mrtvého brouka.   

Někdy na začátku léta jsem se náhle zastavila - odkudsi mě seno chytlo za nos, třešně mě zatahaly za ruce, z veliké dálky po mě slunce odrazem od mořské hladiny hodilo prasátkem a knížka na nočním stolku si se mnou už zoufale dlouho nečetla. Pomyslela jsem si na léto, takové dávné, známé i neznámé, nekonečně dlouhé i strašně krátké... A obklopena okolnostmi a očekávání věcí budoucích mi sepnulo vlasy, aby mi je letní vítr ani náhodou nemohl rozcuchat, a kdesi u srdéčka mně sevřelo a zastesklo se mi.

A tak jsem vzala puntíka i pointu zase na moře.

Vytrženo z cizích fiktivních deníčků: 

8. července

Naši přivezli houpací lavici. Jako ve filmu. Dali jsme ji na zahradu pod velikou třešeň a já už vím, co budu celé léto dělat. Budu si ležet v jejím stínu, houpat se a číst si...

....

12. července

První den u moře. Vojtíšek u moře vůbec poprvé. Stojíme spolu na písku těsně u vlnek, drží se mě za ruku a kouká, jak mu voda zalívá tlapičky a zase mizí. A zase přitéká. A zase mizí. A vždycky zavýskne a rozesměje se. 

Koupila jsem si k moři svůj první klobouk - slamák s obrovskou krempou, jakou nosily krásné Italky ve filmech ze sedmdesátých let. Připadám si taky trochu jako hvězda. Hvězda s výskajícím štěstím v ruce.

.... 

25. červenec

Musela jsem si vzít židličku, protože jsem docela malá (164 cm k nejvyššímu vlasu na hlavě), abych se na to mohla kouknout shora. Pak jsem si lehla do trávy, dala ruce pod hlavu a koukala na to zdola. Pak jsem vyskočila, rozeběhla se, abych se na to mohla kouknout ještě pro ověření v cuku letu.

A měla jasno.

Abych Vám prozradila pointu - jdu Vám nyní představit svůj nový profil, do kterého jsem nekompromisně přestěhovala všechno, co mi od ledna tak nějak roztrhávalo puntíka v jeho chlupaté jednolitosti, tříštilo galerii jak na jarmarku a tak nějak mě to tam rozčilovalo, ačkoli mě to zároveň tak těšilo, že jsem s tím nemohla přestat. Zkrátka všem mým látkovým, papírovým, tištěným, vyšívaným a nechte se překvapit jakým ještě hrátkám jsem zřídila vlastní bydlení a to zde (klik na zde nebo na obrázek):

V půli týdne jsem si dovolila přiložit foťák ke klíčové dírce a malinko Vás nechat nakouknout a nalákat. A jak končí puntíkova dovolená (dovoleno celé dny puntíkovat!), dokončeny jsou i práce na dvou hlavních "projektech".

A nyní si Vám dovoluji představit moje svatební novinky.

Nejdříve ještě jedno detailní nakouknutí (aby Vás ta krása neudeřila jen tak nepřipravené a taky abych měla pěkný náhled u blogu):

A nyní tedy už v celé své kráse:

Chtělo by to vidět tak nějak v akci, že ano? Tak nějak jak by to vypadalo, až se bude říkat to "ano"? Tak jo.. tedy ano ;o) :

Co ten puntík dělá, když dovolenkuje? Puntíkuje! Tentokrát bez puntíků...

Nevěstám!

Bílým. I těm černým. (Takže možná nejen nevěstám, ale třeba i svědkyním).

Již brzy dokončí.... Kamink sůůn ;o)

 Puntik

No pááni! Teda hlavně dááámy!

To bych nečekala, netipovala, nedoufala, před rokem, dvěma... Naprosto nedostižné číslo. Tahleta tisícovka.  A je tu!

Zdravím, mávám a děkuji všem svým nadšencům! Celému tisíci nadšenců!

A protože už tři dny vyhlížím a dumám, jestli to přijde a kdy, tak jsem při tom vyhlížení přemýšlela a vymyslela jsem toto:

Obláčky jakože radost, kterou tu z toho mám. Balónky jakože jupísláva. A ta čísla jako nabídka k oslavení to se mnou, u mě - prodejně výhodně, budete-li chtít. A to tak, že:

Stalo se mi něco? Nemoc se mi stala! Na hlavu padla a ležela a ležela tam tak dlouho, dokud jsem jí byla schopná vzdorovat. Ona je ta potvora flerem šířená, skoro až pandemická (no schválně, kdo z ní ještě nekašle, ať zvedne ruku!) A i když to není žádná nová nemoc, pokašlávala jsem si na ní už i dřív, a horečkovaly tu s ní nadmíru i jiní, nyní projevující se v takové nevídané velikosti a v takových možnostech nedalo mi nepodlehnout jí z gruntu.

Hlavně mě popadl v horečném amoku nápad a to pak už nejde jenom vyležet! Ale o tom až na konec. Na začátek od konce malé pokračování ve stylu mých drobných textilních hrátek: