Ahoj Hani, jsem moc ráda, že můžu zpovídat právě Tebe.

Řekni mi něco na úvod o sobě.

Jsem dost rozmanitá osobnost, tak trošku extrovert a tak trošku introvert. Ke spokojenému životu potřebuji jak společnost lidí a zábavu, tak i trošku klidu, přírody, tvoření, ztišení - svět, do kterého se pohroužím a je mi v něm dobře.

Když to vezmu trošku zeširoka: mám báječnou rodinu - manžela, který mě má rád takovou, jaká jsem, a dvě krásné holčičky. Ve volném čase chodíme společně na výlety do přírody nebo na různé hrady a zámky, jejda, už aby bylo jaro nebo léto! 

Jak ses se dostala k tvoření? A chtěla by ses mu věnovat profesionálně?

Pořád jsem musela doma něco tvořit, nejčastěji jako drobný dárek pro přátele k různým příležitostem. Vždycky mě bavilo vymýšlet dárek obdarovanému "na míru", co by se komu mohlo líbit nejvíce. Ale časem mi nějak ten koníček přerostl přes hlavu ;-)

Tvoření mě baví, ale vysloveně tvořit "naplno" bych nechtěla. Bojím se, že už by to pak nebyl můj koníček, pokud by mě zavazovala povinnost, stresovaly termíny apod.

Možná v kombinaci s něčím jiným (třeba spisovatelství) a s kontaktem s lidmi (třeba kurzy) si to i dovedu představit. Ale momentálně se můj život ubírá jiným směrem, takže tuto variantu ve svém životě nepředpokládám...

Než jsi objevila tvorbu, kterou se zde prezentuješ, co tě bavilo?

Jestli něco opravdu umím, tak je to psaní. Ať už popisuji vtipný děj každodenních rodinných zážitků, nebo se dívám trošku "pod povrch" životní pouti, myslím, že mám dar ztvárnit myšlenku do slov takovým způsobem, který pobaví nebo přinutí k zamyšlení, podle toho, co jsem tím či oním článkem měla v úmyslu.

Psaní jsem se věnovala prakticky naplno během mateřské, ale po nástupu do pracovního procesu už na tento můj koníček moc času nezbývá. Škoda, opravdu mě to naplňovalo. Ale občas přece jen ještě něco sepíšu, a podle všeho mi brzy přibude i část této práce v mém zaměstnání.

Pro představu jsem si do blogu vložila jeden z mých starších článků; kdo chce, může si počíst.

Jak jsi objevila Fler a kolik času na něm strávíš?

O Fleru jsem věděla dlouho, ale necítila jsem se být profesionálním umělcem, tvoření jsem měla spíš jako koníčka. Teprve po delší době jsem zvědavě nakoukla a zjistila, že je tu tvořilek pro zábavu vícero. Tak jsem se zkusila přidat.

Co považuješ za svůj největší úspěch a naopak neúspěch ve své tvorbě?

Za největší úspěch určitě považuji tvořivou knihu. Nejen její napsání, ale samozřejmě mě hodně těší, pokud si ji někdo pořídí, věnuje ji někomu ze známých, a pak dodatečně se dozvím nějaké kladné reakce. Například, jak obdarovaného potěšila, inspirovala, nebo mi přijdou fotografie výrobků dětí / vnoučat inspirovaných mou knihou... Tak to mě určitě nejvíc potěší. A pak i obecně je pro mě vždy největší odměnou radost obdarovaného z vlastnoručně vyrobeného dárku.

A neúspěch? Když se dárkem netrefím obdarovanému do vkusu. A jednu dobu i dost nelaskavá kritika včetně předkládání pohnutek, které jsem niky neměla, ale k tomu se nechci vracet.

Řekni mi něco o technice, kterou tvoříš, a proč u Tebe vyhrála.

V poslední době ujíždím na origami a kirigami. Těžko říct, proč. Možná proto, že jeden výrobek nevyžaduje ani příliš tvořivého prostoru, ani netrvá dlouho. A o prostor i čas mám v současné době nouzi.

Ale je fakt, že mě skládání i vystřihování opravdu dost baví a uklidňuje. V neposlední řadě se mi líbí ten proces, kdy z dvourozměrného papíru vznikne něco úplně nového a krásného.

Kromě toho všeho mi origami přijde v našich končinách stále dost nové, neotřelé, málo rozšířené, takže mě láká i svou originalitou. A zároveň tak trošku bojuji za to, aby se toto umění více rozšířilo do povědomí tvořivců - tady na Fleru např. origami klubem a soutěžemi ve skládaných výrobcích (brzy bude vyhlášené únorové kolo). Také jsem vytvořila asi deset origami nominací, až se jedna opravdu dostala na titulní stránku; to mi udělalo velikou radost!

Ještě mě hodně bavila výroba svíček, ale občas mi doma ukápl vosk na podlahu (zejména tmavě červený) a barva pak nešla pořádně smýt, tak mi to manžel zatrhl :-D

Popiš nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.

Obvykle někde něco vidím (buď jiný ruční výrobek, nebo něco za výlohou, příp. i v přírodě apod.), co se mi zalíbí. Večer před usnutím se mi ten zážitek vybaví, a najednou mi mozek začne pracovat a vytvářet nové možnosti i kombinace.

Nevýhodou tohoto způsobu inspirace jsou občasné záchvaty nespavosti. Ale to asi ke tvoření patří. Naštěstí jsem tu nespavost spolu s kreativní nervozitou a nedočkavostí ze sebe dost setřásla právě sepsáním knihy. Na druhou stranu už bych zase nějaký ten tvůrčí zápal brala. Ale život je plný různého vlnobití, tak věřím, že brzy nějaká ta další vlna nových nápadů přijde.

Jejda, teď jsem zamluvila pokračování tvořivého procesu. Tak tedy: všechny nápady se snažím sepsat (tolik toho stejně v životě ani asi nestačím vyrobit :-D ), a pak se k nim postupně vracím a ve volných (často i ne-volných) chvilkách se pustím do tvoření.

Čí názor je na Tvoji tvorbu důležitý a máš někoho takového?

Asi mého manžela ? je to totiž přirozený kritik ;-) Což se může někdy jevit jako nepříjemné, ale má to i své výhody.

I když, taky už se mi stalo, že mi něco zavrhl, a přesto tento výrobek sklidil všeobecné nadšení. Ale většinou je dobré na jeho rady dát, nebo případně získat názory více lidí, pokud mě on nahlodá pochybnostmi.

Kolik místa a času pohlcuje Tvoje tvorba?

Místa ? hrozně moc. Už mám obsazené tři skříně, dvě poličky, část komory a několik krabic ve sklepě. A pořád mám pocit, že bych mohla mít více prostoru. Hlavně mi chybí ten osobní koutek na tvoření, vždycky se musím o něj dělit nebo jej zabrat jen na chvilku. Mým přáním je tudíž soukromá dílna ;-)

Času ? jak kdy. Když mě to chytí, několik dní nedělám po odpolednech nic jiného, takže mi i domácnost stojí a opomíjím rodinu (nebo si od ní odpočinu, pokud jsem např. byla dlouho s nemocnými dětmi doma). A pak se třeba po té tvořivé vlně na chvilku vyčerpám ? v takové chvíli mám náladu spíš na tichý obyčejný život, ježdění do přírody, opravdový pasivní odpočinek, nebo naopak společnost dalších lidí, přátel, veselou zábavu bez povinností... tak si na chvilku od tvoření odpočinu, a nic mi ke štěstí nechybí.

Moje tvůrčí sliny zkrátka chodí ve vlnách.

Máš svůj kreativní sen, který si chceš splnit?

Tak to mám dva. Aktuálně pro Fler: rozšířit okruh zájemců o origami.

Druhý: dopsat knihu (dívčí román). Nevím, kdy a jak to zvládnu, na to opravdu potřebuji mít klid a soustředěný čas, a ani jednoho se mi nedostává. Ale doufám, že se k románu zase dostanu.

Ukaž nám foto prvního výrobku a posledního, abychom viděli tvůj vývoj. 

Na Fler jsem přišla s prostřihávanými laminovanými podložkami, protože jsem tu nic podobného neviděla. Tehdy jsem je vyráběla kusově a moc velké.

Časem jsem se zaměřila i na menší, akorát pod hrníček, a hlavně v celých sadách.

Na kterou fázi tvorby a prodeje se těšíš nejvíc a nejmíň? 

Těžko říct. Na každé fázi je něco zajímavého. Když mi mysl zkříží nějaký nápad, těším se na realizaci a jsem zvědavá, jak dopadne výsledek (obvykle dojde během výrobního procesu ještě k pár změnám a dolaďování). Při výrobě mě pohltí tvůrčí nadšení, zkoumám, kombinuji, užívá si to. A když je výrobek hotový, zase mám radost z dobře vykonané práce.

Spíš mi vadí extrémy. Třeba když mám tvůrčí zápal moc veliký a nemůžu přestat. Nebo naopak, když bych měla chuť tvořit, ale došla mi šťáva. A nebo kdybych třeba musela vyrobit od jednoho výrobku příliš mnoho naprosto stejných kusů, to by mě unavovalo.

A z prodeje? Samozřejmě mi srdce zaplesá, když uvidí červený vykřičník ;-) A pak ještě víc, pokud od nakupujícího objevím kladné hodnocení, ať už oficiální nebo do vnitřní pošty.

Svým způsobem mě potěší i objednávka na přání. Sice to znamená práci navíc, ale zase mi přijde, že si někdo mé zboží opravdu prohlédl a má o něco speciálního zájem, tak to mě také těší. Takhle jsem zatím dala dohromady dvě sady podložek.

S čím nejvíce bojuješ při vyrábění?

Asi s časem.

A samozřejmě, když třeba zkouším novou origami skládačku, tak se mi ne vždy podaří napoprvé. Ale po chvilce cviku získám potřebný trénink, a můžu se do toho pustit na plné pecky ;-) 

Co na tvojí tvorbu říká partner, rodina, přátelé, sousedi?

Manžel mi fandí a - jak už jsem se zmínila - je mým prvním kritikem. Jak mi ale tento koníček užírá čas, tak občas vehementně protestuje. A má recht, někdy to přeháním (spolu s ostatními požírači času a povinnostmi). Občas bych si přála, aby byl víkend aspoň o dva dny delší ;-) Nebo aby měl den padesát hodin. Ale to nás je tu určitě víc s podobným přáním...

Rodina, přátelé a sousedi mě většinou povzbuzují víc, než bych čekala. Proto jsem se také pustila do projektů, na které bych si sama asi netroufla. A myslím, že je to tak dobře. Mám z toho všeho radost, že jsem nastartovala něco nového, a jsem zvědavá, kam se časem ještě posunu.

Kolik je ti biologicky let a na kolik let se cítíš? 

Biologicky je mi 32. A nakolik se cítím? Jak kdy ? jednou na dvacet, jindy na padesát :-D (Hlavně po několikaměsíčním nevyspání u malých dětí ? toto období máme už naštěstí dávno za sebou.)
Ale obvykle to tak nějak neřeším a prostě žiju. Myslím, že většinou se cítím o fous mladší, i když už nejsem tak lehkovážná, jako dřív (což jsem si tehdy o sobě nemyslela, ale zpětným pohledem... darmo mluvit :-D)

Co ti dokáže udělat radost a co naopak ti radost zaručeně pokazí?

Jakýkoliv, byť sebemenší projev lásky a přátelství. Samozřejmě zejména od těch nejbližších. Třeba i obrázek od dětí, malá kytička natrhaná na louce nebo vyznání lásky.

Hodně chytám atmosféru, takže mě celkem snadno otráví už samotný fakt, když někdo kolem mě má také špatnou náladu. Ale taky se umím obrnit a nenechat se strhnout, pokud není ta nálada namířená přímo proti mé osobě.

Cestuješ ráda? Jaké země bys chtěla vidět?

Celkem ráda, ale s dětmi omezeně. Když pak kňourají, že je cesta nebaví, z cestování nemám nic. Ale kratší a středně dlouhé výlety jsou moc fajn, a na dovolenou se taky vždycky všichni těšíme.

Moc se mi líbí příroda v české zemi, asi nejvíc pískovcové skály. Takže i s dovolenou v ČR jsem spokojená. Spíš než konkrétní země mě dostávají do kolen konkrétní přírodní úkazy. Třeba voda, ať už pozoruji tok dravé řeky, vodopády nebo klidné jezero či moře. Nebo širá obloha i se svou proměnlivostí, zejména pokud jí vidím nad hlavou pořádný kus do všech stran ? připadám si, jako bych mohla lítat. A protože modrá obloha i voda je všude na světě, cestovala bych kamkoliv ;-)

Mám taky trochu ?černou duši? (v angličtině by to lépe vyznělo, v češtině musím spíš říct ?černošskou?), takže jsem se odmalička chystala do Afriky na pomoc černouškům. Nevím, jestli se mi ten sen ještě někdy splní, a ani už na něm tak nelpím. Ale kdybych se někdy mohla podívat třeba do Keni, a přitom se i spřátelit s několika tamními lidmi, myslím, že by se mi to líbilo.

Na závěr Rychlodotazník:

Zima nebo léto? Určitě léto!!!
Ovoce nebo zelenina? Ovoce ? jsem na sladký ;-)
Kočka nebo pes? Asi pes, ale sympatičtí jsou mi oba.
Pivo nebo víno? Když už, tak víno. Ale bez alkoholu se klidně i obejdu.
Elegance nebo extravagance? Nejlépe elegance se špetkou něčeho neobvyklého ;-)