Šalinou kolem Brna pro formu tučňáka

Na první stránce knihy s názvem Plachetnicí kolem světa pro pírko tučňáka je na nitce zavěšené skutečné pírko tučňáka. A já jsem vždy do něj svým malým dětským prstíkem šťouchala a vůbec mi nešlo do hlavy, jak se tam mohlo objevit. To pan Krautschneider oškubal tučňáka?

O těchto Vánocích jsem od svého přítele dostala plyšového tučňáka, který se na dvě minuty strčí do mikrovlnky (ten tučňák, ne přítel) a potom nádherně hřeje celou noc. Ano, opravdu spávám s plyšákem...

Ve vídeňské ZOO jsem se vždycky nemohla odtrhnout od výběhu plného roztomilých tučňáků.

 na jedné nejmenované  brněnské fakultě prý na chodbě stojí obrovitánský plyšový tučňák. A já nechápu, proč nestojí u nás na FF místo těch ošklivých antických soch.

Tučňáci jsou prostě ta nejroztomilejší zvířata (společně se slony a pudlíky).

A tak, když jsem objevila na stránkách jednoho brněnského obchůdku s výtvarnými potřebami, formu s názvem Tučňáci, hned jsem věděla, že tihle tučňáci prostě musí být moji.

Hned jsme se proto s přítelem do tohodle obchůdku vydali a cíl naší cesty byl naprosto jasný: ukořistit formu tučňáků. Bohužel ji v obchůdku neměli a tak jsme zase smutně odkráčeli. I když nám pani z obchůdku slíbila, že se tučňákovou formu pokusí sehnat.

A za týden volala, že na mě už u ní čekají tučňáci.

Hned jak to šlo, jsme se opět šalinou vydali do onoho obchůdku a tentokrát už tučňáková forma byla skutečně moje.

A tady vidíte první tučňáky v mém obchůdku... Seznamte se, prosím! Pan Tučňák a slečna Tučňáková.

A brzy pro Vás budu mít i celou tučňákovou smečku o devíti členech.

Jen škoda, že jsem nepřišla (a asi ani nikdy nepříjdu) na to, jak tučňáčkům udělat černá křídla.

Ale i tak jsem ráda, že jsem mohla rozšířit řady tučňáků, kteří v mém životě sehráli (nebo sehrávají) důležité role...