Šiju, šiju si stínítko

Šití mě lákalo odjakživa, ale přičiněním své drahé matky jsem žila v přesvědčení, že jsem na to příliš velké nemehlo (což nicméně ještě nebylo vyloučeno). Sice mě občas, když jsem potřebovala něco ušít či přešít, ponoukala, ať "si to udělám sama, vždyť na tom nic není," ale na zasvěcování své dcery do tajů provlékání nitě všemi průlezy a kolečky staré veritasky neměla nervy. Takže všechno připravila a posadila mě s kusem látky k hotovému. Sešlápnout pedál a držet hadr tak, aby steh vedl jakžtakž rovně, jsem zvládla.
Teď, když už jsem velká a samostatná (ano, je to tak), pořídila jsem si vlastní stroj. Je to veritaska ještě starší, než jsme měli doma, je celokovová a prostě parádní. Dokonce nedělá vůbec randál, ale jemně si vrní.

Trénink jsem zahájila „jednoduchým“ návlekem na stínítko na lampu dle vlastního „střihu.“ Jelikož jsem nenašla kus dostatečně velkého papíru, čmárala jsem obrys přímo na látku. Z tohoto a dalších začátečnických kroků jsem získala mnoho cenných poznatků. Jako například, že:

- střih bude výhodnější nakreslit si nejprve na papír, než jej šmudlat okopanou tužkou rovnou na látku. Ušetří to množství zbytečně zpraseného materiálu.
- tuze se vyplatí z útrob skříně vydolovat zaprášenou žehličku a použít ji nejen na vyhlazení neesteticky vyhlížejících překladů na látce, ale též na rozžehlení lemů.
- žehličku je dobré před položením na látku vyčistit.
- žehlička se příště bude hodit i na udržení lemovky v podélně přeloženém stavu, aniž bych jí v tom musela pomáhat miliónem špendlíků, všema rukama a silou vůle. A stejně marně.
- entlování není až tak snadné, jak by se mohlo zdát. Odhadnout správnou vzdálenost od okraje je poměrně oříšek. Vytvářet entlovací steh půl centimetru od okraje látky jaksi ztrácí svůj primární účel.
- na stroji se nachází na můj vkus až příliš mnoho všelijakých koleček a je nesnadné jim přijít na kloub.
- magnety budou prospěšnější přichycené přímo na šicím stroji nežli na ledničce. Není od věci jich pár hodit i do krabičky se špendlíky. Sníží se tím riziko, že při odklápění stroje pro vložení spodní cívky se vám všechny špendlíky jen tak položené v plastové krabičce na desce stroje odporoučejí na zem a rozeskáčou do všech světových stran. Než je posbíráte, proběhne vám pod nohama hejno domácích zvířat a půlku špendlíků si odnese v kožiších.
- horní špulka s nití se bohužel na zem poroučí v každém případě, neb nesestává s kovových komponentů a nelze ji pojistit magnetem, tudíž je dobré nezapomenout ji při odklápění přidržet rukou!
- přišívat pruh sešité látky ke kruhovému kusu látky je pěkná pakárna a začátečník by se na to měl vykašlat.
- jedna spodní cívka je opravdu málo. Až budu chtít prošívat černou látku, bílá nit asi nebude to pravé a já budu muset původní nit odvíjet a novou navíjet.
 - jedna jehla je také málo. Naleznete-li po jejím zlomení druhou v dětském šicím stroji na baterky, a tato pasuje, máte tentokrát velké štěstí.
- když vám praskne žárovka, je dobré si přisvítit alespoň externí lampou, lépe se pak navléká nit do jehly.
- výsledné dílo je lepší na veřejnosti předvádět (když už si myslíte, že je to nutné) za šera a v případě stínítka na lampu dotyčnou lampu v žádném případě nerozsvěcovat, světlo v tomto případě funguje jako rentgen a ukáže opravdu všechny hrůzy, co jste na tom nebohém kusu látky napáchali.