Blog uživatele Sin

Inspirací pro červencový vinutkový Třesk nám byla Afrika. Kolik barev vlastně má "černý kontinent" můžete níže počítat s námi.

Alenka pobíhala s malou konvičkou po zahradě a pomáhala tetě Adélce zalévat záhony. Byla u tety na návštěvě. Maminka dostala pozvánku na relaxační sportovní víkend na horách, a tak maminčina mladší sestra Alence nabídla, aby se na víkend nastěhovala k ní. A jelikož se Alenka k tetě moc těšila, měla batůžek s věcmi na víkend sbalený už ve středu. S tetou se Alenka nikdy nenudila, malovaly spolu obrázky a před spaním jí teta vyprávěla pohádky, jaké nikdo jiný neumí.

„Táák,“ řekla teta, „ještě zalijeme rajčata a pak půjdeš rovnou do vany a do hajan!“ Alenka neprotestovala, těšila se na pohádku.   

Jsem tvor průměrný. Vždycky se našel někdo, kdo líp běhal, kdo byl bystřejší, krásnější, houževnatější či výmluvnější. Nejspíš proto jsem začala milovat svět filmových příběhů, kde se s hlavním hrdinou může ztotožnit úplně každý. A jelikož se kvapem blíží prázdniny a s nimi „okurková sezóna“, rozhodla jsem se zpestřit si toto prázdninové období svými oblíbenými filmy. Na cestu světem filmu přiberu i vás, pokud máte zájem.

 Vyhlašuji filmovou prázdninovou soutěž!

Inspirací při výběru téma pro květnový Třesk nám byl páv. 
Pták, který je již po staletí obdivován pro svou eleganci a vznešenosti.
Pták, jež se pyšní nadčasově barevným hávem.
Pták, který nosí na hlavě královskou korunku a je symbolem pýchy.

  

Dámy a pánové, vinutkářky na téma PAVÍ OKA:

Dubnový Vinutkový třesk nese název VŮNĚ ORIENTU a voní kořením, šustí vzácnými látkami, cinká šperky břišních tanečnic. Jak jsme se my vinutkářky popraly s exotickým tématem můžete zjistit níže.

Pomalu nastalo jaro. Hřejivé sluníčko přimělo paní Zimu zabalit kufry a přestěhovat se do chladnějších krajin. Babiččina zahrádka se nejprve jen skromně ozdobila sněženkami, ale s narůstajícím počtem slunečných dní se rozzářila jásavými barvami krokusů, fialek a bledulí.
Alenka procházela záplavou květů, pozorovala zapadající slunce a těšila se do postýlky. Od té doby, co byla v zimě nemocná, přestala večer smlouvat o každou minutku a bez odmlouvání chodila spát. Skřítci Břéťa a Jóža nezmizeli totiž spolu s horečkou, ale často jí ve snech navštěvovali. 

Alenka měla celý den špatnou náladu. Cítila se slabá a bolela jí hlava. „Ta tvoje skleněná očka se mi nelíbí,“ řekla maminka a starostlivě jí položila ruku na čelo. „Udělám ti lipový čaj a vezmeš si acylpyrin!“ Alenka neprotestovala. Věděla, co to znamená. Maminka jí z pokojíčku přenese peřiny na gauč do obýváku a tam bude moci pěkně v teple koukat na některou z oblíbených pohádek.
„Táák, ještě zapij ten prášek!“ poručila maminka a přikryla Alenku peřinou až po bradu. „Jakou pohádku chceš pustit?“ „Tu s Večernicí, maminko!“ A za chvíli už Alenka sledovala, jak princ Velen škádlil na zahradě své tři královské sestry.

Alenka se zklamaně rozhlížela po hladině zamrzlého rybníka. Domluvily se s Helenkou a Petrou, že si dnes půjdou zabruslit, ale ani jednu z nich neviděla. Hned u břehu hráli místní kluci hokej a kousek od nich učil tatínek bruslit malou holčičku. Jinak byla plocha velkého rybníka prázdná. Chvilku přešlapovala na břehu a zvažovala, zda si má vůbec obouvat brusle. Bez kamarádek to nemá cenu, jezdit sama bez cíle sem a tam bude nuda. Otočila se na patě a vydala se po hrázi rybníka nazpět domů.

Rána, kdy mi vstávání nevadí, voní volností. Žádné plány, žádný stres, jen zpěv ptáků, ranní rosa a skutečnost, že na to pravé světlo si mohu počkat, jak dlouho chci. Opájím se vůní rána, křehkostí tvarů a kombinací barev. Kdo chce, může se mnou.

Jo a zdravím Helíska, která dnes očividně vstávala stejně časně jako já a také cvakala spouští!