Podzimní francouzské střípky z dílny Smiling Sun s ještě letním nádechem

Port-Grimaud

Budete-li se toulat kolem ,udělejte si výlet do jezerního království Port-Grimaud. Až ho spatříte, pochopíte, proč se mu přezdívá francouzské Benátky.

Port-Grimaud je svět sám pro sebe. Uzavřený závorou a s několika mohutnými vstupními branami, nabízí svět, kterému vévodí vodní hladina, přístav, ale samožřejmě i moře.

Port-Grimaud, splněný sen námořního architekta. François Spoerry měl o tom, jaká bude jeho profese jasno už od dětství. Jako šestiletý hoch obdivoval v curyšském muzeu obrázky chatrčí na vysokých kůlech, k nimž jejich obyvatelé připlouvají na kánoích. Píše se rok 1962 a velká bažinatá plocha plná komárů v zálivu Saint-Tropez je na prodej. Architekt François Spoerry neváhá, pozemek kupuje a chystá se uskutečnit svůj velký sen. V hlavě mu letí plány na typicky provensálské městečko, nádherně zapadající do krajiny, kde domy mají barevné fasády a střechy z římských tašek. Městečko, jehož uličky ozařuje slunce a chladí příjemný vítr a na jehož náměstích budou trhovci nabízet své nejlepší zboží ... mezi domy budou proplouvat lodě. François Spoerry se dává do díla. Písečné dno zálivu posloužilo jako přírodní základy. Jakmile byly vyznačeny ulice a čtvrti městečka, začaly se kopat kanály, které měla zalít voda z řeky Giscle. Řeka kanály zalila sama, nebylo třeba do nich vodu uměle čerpat. Architekt se o stabilitu městečka vystavěného na vodě a píscích bál. Plánoval tvar a zakřivení jeho ulic, ale příroda vzala nový komplex zcela za své a jakmile byl postaven, voda se v něm plně stabilizovala. V červenci 1967 jsou prodány první domy a Port-Grimaud začíná ožívat. Otevírají se obchody, na náměstíčkách se konají trhy, zvony kostela zvou na mši, sousedé se scházejí...V roce 1999 architekt zemřel, ale ani tehdy se nevzdálil. Jeho hrobku najdete v kostele Port-Grimaud.

Městečko Port-Grimaud je zapsáno na seznam architektonického dědictví 20. století.

Grand Canyon du Verdon

Jeden z nejhlubších kaňonů v Evropě, který vyhloubila řeka Verdon. Leží v jižní Francii, na hranicích Provensálských a Přímořských Alp. Jeho vápencové stěny jsou téměř svislé a v nejužším místě jsou od sebe vzdálené pouhých 6 metrů. V některých místech je až 700 metrů hluboký. Kaňon začíná za krásným městečkem Castellane, je dlouhý 21 km a vede k přehradnímu jezeru Lac de Ste-Croix. Lac de Ste-Croix je největší sladkovodní nádrž ve Francii.

Moustiers-Sainte-Marie

Historie této vesničky je nerozlučně spjatá s náboženstvím a mysterióznost si sebou nese do dnešní doby. Je nepopsatelně magická. V  5. století stál u jejího zrodu klášter založený biskupem z Riezu. Městečko je proslavené fajánsí v zelené, žluté a modré barvě, která se používala v 17. století na stolech francouzské aristokracie. Dominantou vsi je kaple postavená na skalním výběžku mezi horskými štíty. Mezi skalami  je natažen řetěz, na kterém visí hvězda. Legenda praví, že účastník křižáckého tažení rytíř Bozon de Blacas (který byl uvězněn v Saracény roku 1210, slíbil  že pokud se do své obce vrátí, pověsí hvězdu jako poctu Panně Marii. Jsou i jiné legendy, které evokují příběhy o lásce a rytířství…a tak do dnešních dnů zůstává záhadou, jaký je opravdový původ a význam této hvězdy nad Moustrtiers. Hvězda za staletí několikrát spadla (nyní je zde zavěšena již jedenáctá – je z roku 1995,  je pokryta ryzím zlatem, její velikost v dnešní době (během doby se trochu měnila velikost od 30-180 cm a původně byla pěticípá) je 1.25 m, váží 150 kg, stříbrný  řetěz je dlouhý 135 m. Ze silnice je hodně špatně vidět, ale jak se říka: "kdo hledá, najde."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo nám tam sluníčkově i deštivo, větrno, slaně i sladce, ve vlnách, na nich i pod nimi, v písku, na kamínkách... s kamínky. Děkuji přátelům ve Francii a brzy zase au revoir.