Souznění

Včera jsem polekala kočku.

Nesla jsem větve na kompost, a ona tam byla. Rychlostí blesku vystřelila opačným směrem, než jsem přicházela, popravdě jsme se lekly obě. Než zmizela úplně, ještě se ohlédla. A pak... Usedl na mě motýl.

V tu chvíli jsme obě znehybněly, já i ta šelmička pár metrů ode mě. Pozorovaly jsme motýla, jak se snaží ztuhlýma nožkama překonávat můj chlupatý svetr a chytat křídly poslední sluneční paprsky toho dne.

Zůstaly jsme stát ve společném obdivu i překvapení.

.

Motýl vzlétl, kočka si vzpomněla na zamýšlený úprk a zmizela.

Kéž by nám, lidem, k souznění stačil malý motýl...