Tak jsem ho vytáhla!

.. jste moudré, životem lehce oťukané ženy :)

Stojím taky na jedné takové životní točně, kdy se dá jít všemi směry a žádný nevypadá dost dobrý, ani dost špatný.. tak si řikám, že heslo "víc dělat pro sebe a míň podle diktátu jiných" bude to pravé. Ono se to vyvrbí.

Nějaká melancholická, na Anděla kočičího ;) 

Moc zajímavá debata... Amélko a Svatko, máte pravdu...

Já mám například teď v krámě "zavřeno", dost se to teda ve mně pere... ne, že bych neměla co dělat, i výsledky by byly, ale když doma to nikdo tak pěkně neokomentuje ;)

Teď tedy pro změnu natírám trámy a dveře v podkroví (a taky Vojtovi neštovice tekutým pudrem) a myslím, že natěračem ještě chvíli pobudu... honí mě teď jen jeden jediný termín ;). A jak třeba víc sleduju nové tvůrce na Fleru, říkám si, že čím dál víc to tvoření k živení bude chtít koncepci a jasný "xicht" - jestli je to teda srozumitelné. Navíc to určité zastavení je zajímavé v tom, že můžu přemýšlet, číst, a ne jen jet na tobogánu a tak nějak v těch myšlenkách pluju a zas si uvědomuju, že vlastně nic moc nevím... takový zvláštní stav.

Mějte krásný poslední den v tomto roce!

... dost pesimismu, protože... naopak - jsme ještě mladý a když budeme poslouchat sami sebe a občas vyvěsíme cedulku Zavřeno - odpočívám - bude tady pořád na co koukat. Jinak z nás budou servaný báby...a to nééé!

Amélko prostě si budem vážit svého času, který je k nezaplacení. Starý už jsme dost :-))))) pohodový den přeji. Jdu něco uklohnit a připravit na večer, návštěva může přijít.....  

jéje, to jsem ráda, že se na to díváte takhle! Už se těším na další krásy od vás:-)

Mluvíš mi z duše ,... asi stárnem :-D.

Amélko, přesně tak. Tento rok byl plný změn a stále se v nás věci lámou. Já si ani nemusím představovat malíře Marolda. Závěr letošního roku naší rodině přinesl smutnou zprávu, opustil nás bratránek v 32 letech. A já už vím co budu dělat příští rok. Tvořit to, co mne baví. Už nebudu odkládat svoje nápady na pozdější doby a upřednostňovat to co někdo chce, když si to pak ani nekoupí. Moje tělo už mi dalo tolik výstražných vykřičníků.... klidný konec roku.

Myslím, že to Týnka docela vystihla... je to opravdu v tom, že je něco jiného jít a vyrobit něco přesně podle něčí představy a shánět na to materiál a nebo sáhnout do poličky po materiálu, na který ses tolik těšila. Nic není tak, jak si to vysníme, každá práce s sebou přináší i nepříjemné povinnosti, i kdyby to byla práce, co tě jinak strašně baví. Proto je třeba si najít tu rovnováhu, aby té nepříjemné práce bylo tak akorát, aby se nad ní dalo mávnout rukou.

Ono je taky něco jiného chodit do práce, kde máš jasně stanovenou pracovní dobu. Víš, kdy ti padla. Když jsi pánem svého pracovního času, může se stát, že ti to přeroste přes hlavu. Můžeš snadno zapomenout, že je taky třeba odpočívat.

Pro mě je tvoření životně důležité. Někdy cítím tíseň, že nemůžu zhmotnit své nápady... a tak hledám, kde je zakopaný pes. U mě je to v tom, že neumím odmítat. A přitom můžu. Nejsem nutně závislá na tom, že musím vyrábět na prodej. Chci a potřebuji tvořit taky "jen pro radost". Je to stále o hledání rovnováhy. Je třeba omezit mínuska, aby silně převládla pluska. Já bych třeba s otevřenou náručí přivítala někoho, kdo by mi přišel věci zabalit a odnesl je na poštu,... a navařil... :-DDD. Nemůžu říct, že by mě tyhle činnosti vyloženě nebavily, ale jiné mě baví daleko víc.

Víš a někdy si říkám... to když pomyslím například na nějakého malíře, který zemřel mladý, že mohl namalovat víc obrazů, kdyby mohl jen malovat... že je to nenahraditelná ztráta. Třeba Luděk Marold, zemřel v 33 letech... přála bych si, aby toho stihl víc, chtěla bych vidět jeho další akvarely, nástěnné malby... To jsem asi nějak odběhla od tématu, ale občas si na to vzpomenu a říkám si, že by člověk měl dělat to, co mu opravdu jde, baví ho to a zaměřit se na to... Nechci být patetická, ale když jsem dětem vyráběla dárky pod stromeček, myslela jsem i na to, že teď to třeba tak neocení, ale kdyby se mi něco stalo, že to bude možná věc, kterou budou schovávat po zbytek života jako to nejcennější. To bychom měly vytvářet. Krásné vzpomínky, teplo a lásku... Asi jsem to potřebovala napsat, ani nevím proč.

hele, ale víš, když jsem někde viděla tvoje fotky, že přesně takhle si představuju sestřičku?:-)

...malování je pro mě relax, ať maluju na zakázku, nebo to, co chci...ale než se dostanu k malování samotnému, tak je rozdíl, jestli musím shánět to, či ono, obvolávat dodavatele, zlobit se, že poslali tričko s kulatým výstřihem, když paní čeká na véčko...nebo popadnu podle nálady to, co chci. A malovat na zakázku....ty obavy, jestli je to tak, jak si zákazník představoval, nebo ne...to nemám ráda ani trochu...takže v tom to je.

A svoje civilní zaměstnání mám moc ráda ... a i po těch 4 letech ho mám tak nacpané v podvědomí, že není krásnější sen, než ten, kdy celou noc resuscituju v pěkně sehraném týmu a ráno hlásím x zachráněných životů. Tohle mi prostě chybí, o to bude rozhodování - co dál - těžší. Ale....i na nočních v nemocnici mezi dejchákama a monitorama se dá plíst.

Holky (teda, můžu vm tak říkat, není to moc familiérní, doufám:-)), já jsem vám zezačátku skoro záviděla, že se můžete živit tím, že vyrábíte takové krásné věci a že je to i váš koníček...já na to nemám a na šití už vůbec:-)) ale už jsem pochoipila, že to není zas tak růžové, jak se zdá na první pohled a jsem ráda, že je to pro mne právě ten relax, i když bych řekla, že spíš megakůň a žrout volného času:-))

ale asi mám štěšní, že mě baví i moje "civilní" práce...

Ale doufám, že ještě dlouho budete vyrábět takové krásy, jako doposud:-))

...no to si piš... ta technika má takové možnosti, že právě tohle mě na ní asi baví nejvíc. A dolily jste mi tolik energie, že se příští týden vrhnu na toho maxikostlivce / jak říká nedokončeným dílkům Jaštěřička / a poperu se s ním, takže snad bude Crazy Woll Maxi .

...pravda, pravda.  Já budu letoční rok hodně počítat, jestli zůstanou trička tím, co mě bude živit a nebo se vrátím do akčního prostředí  ARa a nemocničních sálů. Mateřská mi pomalu končí a určitě jsem před 4mi lety nedoufala, že bude takhle hezká a plná barev, a že budu tam, kde jsem dneska. Nakonec Fler na tom má velký podíl .

Jo Týnko, určitě ráda nakouknu pod pokličku a když nevyzkouším, tak alespoň budu o něco chytřejší.

Ale dalo by se to skvěle použít na spoustu věcí. Však ty s něčím ještě překvapíš.

Jj, je to tak, taky se někdy bojím, že mi věc z obchůdku hned zmizí. A taky souhlasím s tím, že je to něco jiného šít, co by chtěl zákazník a nebo to, co bych chtěla zrovna dělat já. A taky se člověk chce občas pochlubit něčím novým. Ukázat, že umí i jiné věci. Protože někdy to vypadá, že člověk ustrnul a přitom to není tak docela pravda. Čas dovoluje stíhat omezené množství věcí. Kamarád mi říkal, že ho pět let živilo malování stejného tématu. Lidi to pořád chtěli... Pět let je pro tvůrčí duši docela dost. Je potřeba si to něčím okořenit. Něco nás ale taky musí živit. Tak je třeba najít tu rovnováhu, jak píšeš. Někdo pracuje třeba v kanceláři a tvoření je jeho relax, pro někoho je práce malování triček a relax je třeba crazywool. Prostě i lidi, co je živí kumšt, dělají některé věci s větším entuziazmem než jiné. Ne bez lásky, ne méně kvalitní, ale možná s menším nadšením, což se na kvalitě výrobku neodrazí. Ale odrazí se to na naší pohodě, že jo?

No a docela klidně může být pro někoho, koho živí kumšt relaxem třeba úklid domácnosti. Proč ne? Mě to někdy docela baví a odpočnu si u toho.

...moc díky.  Já si Crazywolluju podoma celkem často, ale všechno chce svoje, takže až teď jsem si aspoň trošku jistá, že je to dobré a snese to oko Fléru .

A určitě bude nějaký speciální blog o této technice...do konce ledna to určitě zvládnu a nechám vás nahlédnout pod pokličku. Ingredience prozradím, ale kořeníčko ne...to si musí každý vychytat sám .

...přesně...když jsem viděla poprvé tu kabelku, bylo mi jasné, jak ti bylo, když si ji šila a hlavně s jakým pocitem člověk něco takového vkládá do svého obchůdku. S velkou radostí a očekáváním a na druhé straně se strachem, že to někdo koupí až příliš rychle. Prostě výrobky, ke kterým máme vztah víc než pracovní, jsou ty Nej! Stejně je tomu třeba u posledních dílek Rozmarky, které přestávka od zakázkových oslíků a všeho určitě taky moc pomohla ... prostě šít to, co chtějí lidi, je něco jiného než šít to, co chci zrovna já. Takže...ať se nám všem daří spojit obojí!

Jsou moc hezké, techniku Crazy Woll neznám a už jsem to omrkla i ve zbožíčku a tam je to více zblízka, vypadá to fakt moc zajímavě.

Amélko, shoda ve všech částech komentáře. Jen jsem si myslela, že budu laškovat ve volnu konečně s tou pryskyřicí a nedělám vůbec nic, radujeme se z návštěv a tak je veselo

Souhlas... taky se ve mně pere obchod a volné tvoření. Někdy mě baví oboje, ale někdy mi na to volné nějak nevychází čas a pak jsem ve stresu. I Bobo včera tohle tajemství objevil. To moje páteční řádění totiž prospělo celé rodině. Za tyhle sváteční dny jsem strašně vděčná, protože si dělám prostor na to volnější tvoření. Tak nějak je klid na to, aby člověk přemýšlel a zvažoval, jak bude pokračovat dál. Týnko ten týden v měsíci je myslím super nápad, tak ať ti to vyjde. Svati a ty určitě taky něco vymyslíš.

Týnko přesně tak, jde to z tebe a každej je originál. To je radost a dušička plesá. Když pak po mne chce zákaznice, abych jí udělala to samé ještě jednou, už mne to tolik nebaví a ještě se stresuju, že to nebude přesně ono. Už jsem uvažovala, že zruším zakázky. Takové ty "složitější". Pro mne je to zátěž a brzdí mne to v tvoření. Navíc, když na to doma není ten správný prostor, musí se vše kramařit a vytahovat, však to moc dobře znáš. Holt pere se to obchod a volné tvoření. A teď už jdu opravdu spát. Zakázkový dredy jsou hotový. Dobrou noc pa

...dík! Tobě nemusím povídat jaká je to slast, když děláš něco, co nemusíš, prostě jen proto, že chceš...bordel nebordel, příze a nitě na ponožkách nevyjímaje a...ještě se to líbí

Jooo, to se mi moooc líbí. Už jsem napsala koment pod 1. diář v prodeji. Týnko ty jsi tak šikovná. Tak zdar tvému dalšímu Crazy šití!

...moc díky, udělalas mi radost!

Já mám tuhle techniku moc ráda, jen na ní nezbývá moc času. Jako novoroční předsevzetí mám v plánu vždycky jeden týden v měsíci zavřít tuby s barvama a skříň s tričkama a dělat i jiné věci které mě baví, tak snad to vyjde.

Crazy Woll jsem zkoušela i na větších dílkách, jedno... na spoustu večerů mám rozdělané a už moc nezbývá, tak uvidíme.

A moji klučíčci měli taky dneska den, takže jsem šťastná, že už chrupou a doufám, že mě Fidorka postaví ještě na chvilku na nohy....dobrou!

Já už jsem tu byla, než byly zápisníčky hotové. Pořád si připomínám, že se musím vrátit připsat své dojmy. Ta aplikovaná příze vypadá moc dobře. Krásně sladěné barvy. Jsem zvědavá, co dalšího s tím vymyslíš.

A už jdu do hajan... dnes jsem jak převálcovaná... byli jsme s dětmi nakupovat. To je jako by si člověk vlezl do vosího hnízda a poslouchal bez možnosti úniku ten bzukot kolem. Být s nimi třeba jen deset minut v autě, to je někdy o zdraví nervového systému. Naštěstí jsem přežila, ale na dlouho mi to bude zase stačit .

 Dám si svoji večerní  Fidorku a Latté a pustím se do sešívání dalšího.

    

Joj, těším se.

...no přesně tenhle pocit zažívám, vždycky, když ho táhnu na stůl. Jednak s mou muší váhou je to celkem komický a taky trnu, aby se mi neotevřel.

Já mám ale opravdu raději ten maminčin, protože u tenhle má od začátku pošramocený programátor stehů a občas si dělá, co chce.

Obalů mám předchystaných 5 - dva už jsou hotové, jen najít  čas je vložit do zboží .

...jen co uspím Kubču, dám sem fotku výsledku .

Jé, přesně tenhle stroj máme doma:-) Před Vánoci jsem ho taky po dlouhé době dotáhla do kuchyně (a doufala, že se kufřík cestou neotevře a stroj mi nevypadne na nohu) a dokonce se mi podařilo i něco ušít. Šití je totiž jedna z mála kreativních technik které mi opravdu nejdou a tím pádem mě to ani moc nebaví:-(Obaly budou určitě krásné, tyhle barvy mám moc ráda:-)