Vyřádit se v ložnici k naprosté spokojenosti! Když už, tak už. Když změna, tak ve větším stylu. Zbavit se starého, nebát se zaexperimentovat s novým. Sebrat odvahu, nehledět na to, co řeknou jiní, jít do toho.

Ochladit pocitově ložnici. To byla jedna z myšlenek, která mi letěla hlavou při úplné obměně ložnice.

Měla bych použít studené barvy, to mi bylo jasné. Vymalovat však ložnici hladce na modro se mi zdálo poněkud fádní a strohé. Pocit chladu by mohl být zvýrazněný ještě něčím, co by symbolizovalo tekoucí vodu, vodu v pohybu.

Nakonec z toho vznikl tento nápad.

Zvolila jsem tedy dva odstíny modré, které se vzájemně doplňovaly. Letící voda dopadající na stěny a na strop byla vyjádřena tmavě modrou. Stejně tak velké kapky, které dopadly mimo hlavní plochu. Předkreslení motivu tužkou na zdi, to jsem měla hotové hned. Vybarvování zatáček a kapek, to už byla delší záležitost.

Kulaté a oblé tvary by měly vyvolávat pocit klidu. Žádné agresivní hrany nebo hroty.

Tvary vyjadřující rozlitou vodu a padající kapky jsem umístila nejen na stěny, ale také v dolní části velkého zrcadla.

Horní část zrcadla zasáhly již jen malé kapky. Při jejich tvorbě jsem použila slupovací barvu na sklo. 

Po stranách ložnicového okna jsem zavěsila hedvábné šály, na které jsem pomocí barvy na hedvábí opět umístila kapky.

Pro osvětlení na nočních stolcích jsme použili lampičky s kulatým skleněným krytem.

Stropní světlo jsme vybírali tak, aby také tvarově korespondovalo s tvary maleb na stěnách a na stropě.

Úplně nejvíc práce mi ovšem dala mozaika umístěná na stěně. Také tu jsem vytvořila ve stejném duchu a stylu.

Proces tvorby mozaiek jsem už dřív popsala v článku Prsa na stehna, kleště do ruky.

Od té doby, co máme takto zařízenou ložnici, spíme, jako když nás do vody hodí.