Testosteron zarovnaný v plyši.
Sedím v autě u benzinky. Mám chvíli čas a tak v klidu žužlám bagetu, drobím si do klína a pozoruji dění na pumpě.
Blondýna na vysokých podpatcích právě dotankovala a kráčí zaplatit. Má trochu vratkou chůzi. Je březen, po ránu trochu kluzko a k tomu ty jehly... Jak v tom jen může řídit?
U nejbližšího stojanu vypadla chlapíkovi peněženka z montérek. Ztěžka se ohýbá přes baňatý pupek, celý brunátný sbírá mince a nahlas kleje.
Madam na podpadcích se vrací k vozu. Aááá, teď už to přišlo. Vystřihla nám na ledu ukázkový provaz. Řemeslník, alias sběrač mincí, si může hlavu vykroutit. Už jsem se lekl, že mu pistole vypadne z hrdla nádrže a postříká přední masku mého zánovního vozu. Trochu zavrávoral, ale ustál to. "Chlape, nerad bych ti křivdil, ale ty ji ještě máš, jak prase cvičky.", říkám si polohlasně. Nebo se mu ještě motá hlava z toho předchozího tělocviku?
Paninka s naštvaným výrazem mizí ve svém BMW. Kdyby si ráno ke kozačkám vzala sukýnku, nemusela mít zničené kalhoty a mohlo tu být ještě veseleji.
Řemeslník natankoval a zmateně hledá vchod do benzinky. Další indície, že ten člověk momentálně není způsobilý k řízení motorového vozidla. Spěchám se zbytkem bagety, abych zmizel dřív, než ten expert vyrazí zpět do ulic.
Z kamionu za pumpou mezitím vyskakuje svalovec, jen v tričku a ve vestě. Brrr. Mám husí kůži za něj. Aha. Velké barevné tetování na předloktí asi stálo dost peněz. Tak proč ho neukázat, i když mrzne? V koutku úst žvýká sirku nebo párátko a svižně kráčí dovnitř. Tou sirkou, holou hlavou a ramenatou postavou mi nápadně připomíná Pepka Námořníka.
Dojídám bagetu. Jsem línej vyjít ven a vyhodit igelitový obal do koše. Tak ho pracně láduju do popelníku. Sakra! Za tu dobu bych už byl dvakrát u koše a zpět. Nastartoval jsem a vyrážím na cestu. Když v tom...
Pepek i s kelímkem kafe mi málem skončil na kapotě. Vylétl ze dveří a bez okolků si to směřoval rovnou ke kamionu. To mě jen utvrzuje v přesvědčení, že testosteron a zdravý rozum se navzájem odpuzují. Zde evidentně převažuje hormon. Kulturista ještě něco vykřikuje, když ho míjím a oklepává si prsty pocintané kávou. Při jeho váhové převaze nějak nemám chuť vysvětlovat si, kdo je tady debil.
Dívám se ještě do zpětného zrcátka, jestli pokračuje v pantomimě. Ale už vidím jen otevřené dveře kamionu a hlavu mizející v nepřeberném množství plyšových kýčů, kterými je zavalené celé přední sklo. Tak to mě teda po... Kačenky, medvědi, ovce s rolničkami, žába, velbloud, sloní choboty ... krokodýl ... , prostě celá plyšová ZOO na jediné palubní desce. No to snad není pravda, vždyť přes to vykradené hračkářství ani pořádně nemůže vidět ven. To jsou všichni naši policajti slepí?
Trochu zpomaluji, abych si ještě posledním pohledem prohlédl to panoptikum a pak raději rychle mizím. Už jsem jednou zažil, že mě naprdnutej TIRák měl snahu postrkovat i s autem...
Přemýšlím, co vede dospělýho chlapa k tomu, udělat si z auta takovej cirkus Humberto. Dříve, když jsem takhle "nazdobenou" kabinu spatřil, myslel jsem si, že je to třeba něco jako zářezy na pažbě. Za každou udolanou stopařku jeden panďulák. Ale to by se tenhle pro samé stopařky neměl ani kdy rozjet.
To už mám větší pochopení, když vidím na stěně vozu za sedadly, vylepená dámská přirození. To mi k nám mužům sedí trochu líp. Navíc, trasy jsou dlouhé, partnerky daleko...
Kdysi jsem měl v příbuzenstvu jednoho řidiče kamionu. Už se s mou sestřenicí rozvedli a já jsem se ho ani nestihl zeptat na "muže v plyšových kabinách". Vypravoval mi ale svého času jiné zajímavosti. Třeba, jak si uprostřed noci povídal na opuštěné silnici s jiným kolegou, který mu zatarasil cestu svým vozem jen proto, že se mu při najíždění na hlavní z pravého souběžného pruhu včas neuhnul a on tudíž musel zpomalit. Jeden při tom dialogu prý argumentoval montpákou a druhý lopatkou k odhazování sněhu... Rozhovor se naštěstí obešel bez zranění.
Proto vás tedy prosím. Máte-li v příbuzenstvu, nebo mezi svými známými, nějakého řidiče "plyšáka", zapátrejte nenápadně v jeho minulosti. Jestli netrpěl nedostatkem hraček, jestli mu třeba starší bratr nebral plyšového medvěda, nebo co jiného mohlo nastartovat tuto úchylku. Docela mě to zajímá a nemám odvahu zeptat se na to samotného pana Uzla. Myslím toho Radima, sexuologa, však ho znáte.
Pokud něco vyzvite, předem moc děkuji za informace.
PS: Nedávno jsem dokonce spatřil traktor, který byl ze vnitř ze všech tří stran obložený hračkami. Byl to vskutku bizarní pohled... Dodnes lituji, že jsem neměl po ruce foťák.
- Blog uživatele petr1971
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.










Petr opět nezklamal
Můj strejda jezdíval s kamionem a dokud jsem byla malá, vozil mi ke každému svátku, narozeninám, vánocům, úžasný plyšáky o jakých se spolužákům ani nesnilo. Když jsem vyrostla a plyšáky nebyly vhodným darem, ze zdravotních důvodů musel svou kabinu opustit. Dříve, než by ji zaplnil tím nedarovaným zvířectvem. Na ty zářezy na pažbě jsem se ho nikdy neptala
... ten svalovec nebyl můj (ex)zeťák. Popis by seděl, jen mě mate ta práce, ten náš je línej jako prase - nepracuje.
na vaše blogy už s jistotou klikám, opět jste nezklamal
...ty airbagy jsou dost pravděpodobné
já jsem teda v autoškole jezdila s autem, kterému se na předním zrcátku kejklaly taky nějaké pitominky a dost mi to při řízení vadilo, tak to si nedokážu představit řídit s tou hromadou plyšáků .
Guru, nevím, nevím, jako airbag jestli by plyšata fungovaly, ty by se rozletěly asi první
.
Petrucho, cestovní kancelář pro plyšáky?To je ovšem bomba.
Já jsem spíš podezřívala svalovce z náklonosti ke stejnému pohlaví - drsný muž s plyšovým srdcem..
Tvoje jméno v seznamu blogů znamená jistý klik, tak si říkám, jestli bys s tím, v této době krizové neměl neco dělat.
Jinak-zajímavé je též si všímat, co všechno jsou řidiči schopni si pověsit na přední zrcátko(v osobáku!!!)
Petře, tohle je na zabití... já tu v práci potajmu... a teď se tu chechtám na obrazovku...
zase
Vaše blogy mi sedí.
K vysvětlení plyšosteronu bohužel nemám co dodat, v našem autě nesmí být plyšák ani v dětské sedačce
Petře, nemám slov. Slzím smíchy... i když je to vlastně smutný příběh.
Děkuji!