Jelikož život není jen o dřině, ale i zážitcích, tak se s Vámi podělím o pár chvilek strávených naplno.

Život mi přichystal situaci, kdy jsem nebyl schopen pokračovat v tvorbě, tak jak bych potřeboval a chtěl, a tak jsem musel najít nějakou náhradu.

Onehdá jsem šel po lese a potkal přítele při práci, se kterým jsem onoho času strávil ½ roku života.

No těch přátel bylo víc, přesněji 3. Laďa , Béďa a Dan.

(Béďa)

Ten první se od těch dvou lišil v tom, že chodil po dvou. Tedy většinou. Ti druzí dva, po čtyřech. Oni to totiž byli koně.

Hlavně s Béďou jsem onoho ½ roku komunikoval pomocí pár slov, spousty nadávek a opratí.

Stahovali jsme dřevo v lese.

Byl to jeden z nejúžasnějších prožitků a zkušeností mého života. Byla to směs pohody, strachu, napětí adrenalinu, zoufalství, ale i čistého přátelství.

Někdy jsem si vyzvedával koníka přímo ve stáji, ale většinou můj den začínal až v lese.

Uslyšel jsem cinkání postrojů a klapot dobře okutých kopyt. Pak se objevila koňská trojka táhnoucí vozejk ma kterém se kolébal Laďa. Člověk nejčistšího srdce, jakého jen můžete potkat.

Vždy jsem se v myšlenkách posunul do dob Robina Hooda, jak lesem jel onen mnich :-).

Trojka proto, že ke dvoum pracantům byla přivázaná Lucka. To bylo hříbě, které celou šichtu s náma volně pobíhalo po lese. No volně ne tak docela, neboť většinu času se honila s Dagem. To je můj Ohař, český fousek, mé lepší Já. Když se na chvilku utahali, svorně si k sobě lehli a pospávali.

Kdo neviděl, neuvěří.

Stahovali jsme jak štěpku...tenké klacky, které se melou na drť, tak i stromy jak kráva. Dost často jsme museli oba koně spřáhnout do páry a táhnout společně jednu kládu.

Zpočátku mi bylo do breku a zoufale jsem přemýšlel o své existenci.Klády se svazovaly řetězy a mě se zpočátku mnohokrát rozsypaly a tak než jsem dotáhl kládu na hromadu, musel jsem ji mnohokrát převazovat. Byla to šílená dřina. Zpočátku jsem zbylý čas dne prospal, totálně vyčerpanej. Pak se fyzička zlepšila a člověk si byl schopen všímat okolí. Hezčí strop by jste v jiné práci nenašli!

Když jsme pak v mezičasech odpočívali, poslouchali jsme hukot lesa a zvuky, kterými s námi náš chlebodárce komunikoval. Les je nádherné a inspirativní prostředí!

Pravda i adrenalinu si člověk užil. Tak třeba když jsem upad a tak tak uskočil jedoucí kládě, jindy se kláda zhoupla a unikl jsem KO jen o fous. Jindy se tahal strom a vyvrátil jinej a ten pad mezi nás.

Ten den jsme to hned zapíchli. Jo nic se nemá pokoušet věčně, ani štěstěna!

Nejhorší však byl strach o přítele.Nevěřili by jste totiž, co takovej kůň dokáže. Leze do kopce i po kolenách, leze jak pes, leze v terénu, kde se hejbete jen díky tomu, že vás táhne na oprati. No a právě tehdy udělal kotoul vzad. Nekecám, viděl jsem jen hřeby okutých podkov, jak mi prolétly kol hlavy. Ten průvan po tváři mě nestihl ani zmrazit, nevím jak, ale uhl jsem. To jsem ještě netušil, že bude hůř. To jsme totiž tahali klády z kopce. Z tohoto kopce, do kterého jsme sotva vylezli. No a na cestě dolů, Béďa udělal kotoul vpřed. Možná to byla i má chyba, že jsem neudržel opratě, ale letěl jsem někam do roští.

Ten následný pohled nikdy nezapomenu. Kůň leží a chroptí. Dusí jej opratě a smyčku dotahují přivázané klády , které se svou tíhou sunou dolů z kopce. Mého koníka pomalu připravují o kyslík. V jeho nádherných velkých očích je vidět strach a prosba o pomoc. V tu ránu se hrnou slzy beznaděje do očí. Ovšem není čas. Rychle pro pilu. Nastartovat a přeříznout řetězy a postroje. Nikdy v životě jsem neměl tak ohromnou radost z toho, že jsem zničil svý vybavení a budu na něj muset pár dní dělat zadarmo. Byl jsem šťastněj. Koník přežil a navíc bez úhony!

Je k nevíře, že můj podnikatelský mozek byl šťastný, že nevydělal, že přežil!

Člověk někdy pochopí podstatu života úplně jinde a jinak, než by se v moudrých knihách dalo najít.

Čas se naplnil, práce pomálu a tak jsem se opět vrátil do své hliněné dílny. Bohatší o zbystřené smysly, o hlubší vnímání, které jsem zažil díky mým přátelům. Bohatší o své přátele!

Tyto vzpomínky mi tu na Fleru přibližuje i  jedna velmi šikovná fotografka :-) HelenaG

Tak a zase pěkně zpátky ke hlíně: