Poslední dobou, jak je čím dál lepší počasí, vyrážíme s přítelem na vandry. Milujeme jen tak s batohem a foťákem někam vyrazit a čekat, čím nás okolní svět překvapí. Poslední dobou máme úchylku na focení všech možných stromů. Čím starší, tím lepší - to v případě olistěných nebo jehličnatých velikánů platí dvojnásob. Ráda bych se s vámi podělila o několik našich zamilovaných míst, kde proudí dávná energie a občas koutkem oka zahlédnete veverku a skřítka:-)

První na seznamu je určitě stoletá památná lípa v blízkosti naší chalupy v jižních Čechách. Jsou u ní Boží muka, a odmalička jsem k ní strašně ráda chodila a vnímala vítr, který se proháněl listím v koruně, příjemný stín i tajemství, kterým vibrovala její kůra. Okolo lípy vede polní cesta k osamocené borovici, kterou vyfocenou nemám, snad jí sem dám někdy příště

Šli jsme po polní cestě dál a dál, až jsme došli k aleji, kde rostou topoly, plané třešně, jabloně a já nevím co ještě. Včely vesele bzučely a poletovaly od květu ke květu. Jasná obloha, slunce, vítr ve vlasech a nekonečná pohoda daly vzniknout téhle fotce.

V podvečer, kdy jsme vyrazili na druhou procházku, tentokrát už jen nalehko, jsme cestou zpátky narazili uprostřed jedné zahrádky na strom bambulu - to je takový skřítčí věžák, každá "bambule" je obytná komůrka

Tak to je kousek z našeho putování za stromy a jejich krásou. Budu ráda, když vás fotky příjemně naladí a budete číst i pokračování