Původ slova Vánoce je podle historických pramenů v staroněmeckém výrazu „den wihem Nachten“,
který ve volném překladu znamená posvátné noci nebo svaté noci.
Pojmenování Vánoc tedy vzniklo v dávné době před křesťanstvím
a označovaly se tak dny a noci, spojené se slunovratem.
Postupně se původní výraz změnil na Weihnachten a v českém jazyce na Vánoce.
Přemýšleli jste někdy nad Vánocemi našich předků? Představme si to.
Dny se krátí, denního světla je stále méně, noci jsou stále delší, domovy stále temnější,
teploty jsou nízké, příroda vypadá, jako by už byla skoro mrtvá...
Tohlecto období muselo v lidech zcela samozřejmě vyvolat stáhnutí se do sebe, zklidnění,
vedlo je k zastavení se a rozjímání...
Nebylo kam spěchat, nebylo možno dělat mnohé běžné práce,
bylo nutno čekat jaro – člověk byl zcela v moci přírodních dějů.
Bázeň a pokora byla přirozenou součástí zimy...
O to větší význam pak museli lidé přikládat dni, od nějž se noci začaly opět zkracovat
a denního světla přibývalo. Tímto dnem je zimní slunovrat.
Tak se oslava zimního slunovratu stala oslavou nového světla a nového života.
Je asi v celku fuk jak přesně slavily slunovrat, určité kultury.
Podstata je stále stejná a ani dnes se naše zvyky zas tak moc nezměnily.
Naši předkové slavili tento den rozsvěcováním světel. My si dnes pověsíme do ulic kýčovité komety, zvony nebo stromečky a i když jsou často prapodivné, obvykle se nám líbí to, jak hezky svítí.
Tedy i my slavíme slunovrat či Vánoce hlavně světlem.
Tmy je hodně a toužíme po světle.
Ostatně, možná že i ta rozsvícená barevná televizní obrazovka je takovým světlem,
k němuž se v zimě obzvláště rádi upínáme...
A sedíce před televizí, věnujeme se alespoň vnějškově rovněž odpočinku,
jako naši předkové. Pravda, psychicky a duševně si takto leckdy mnoho neodpočineme,
to je druhá stránka věci. Naši předkové asi více rozjímali, ale i oni si v zimě jistě rádi vyprávěli
a poslouchali příběhy s dobrým koncem – tedy pohádky a přáli si,
aby i pro ně všechno dobře dopadlo a všichni se dočkali nového jara. A my dnes?
Také se v zimě rádi díváme na pohádky, kde vše dobře dopadne...
Obzvláště v zimě pro nás mají zvláštní kouzlo...
Do 17. století se Vánoce slavili převážně v kostelech a teprve poté se začali rozšiřovat také do domácností.
S církevními slavnostmi byly neodmyslitelně spojeny náboženské vánoční hry hrané studenty.
Mnozí z nich do her přidávali světské scénky, za což byli z kostela vyháněni.
Své hry pak chodili hrát od domu k domu, z čehož pravděpodobně vznikla tradice koledování.
Podobné to bylo také s betlémy, které byly zprvu k vidění pouze v kostelech.
Poté co je Josef II. zakázal ve svatostáncích vystavovat, rozšířila se tato tradice do domácností.
Zvyk vánočního stromku vznikl až mnohem déle.
Jako vánoční dekorace se začaly stromy používat až v druhém desetiletí 19. století ve šlechtických a měšťanských rodinách.
Nejprve se věšely ze stropu špičkou dolů a až později se začaly stavět do speciálních stojánků.
Důležitou součástí Vánoc našich předků byly odjakživa pověry, nejrůznější zvyky a tradiční pokrmy. Štědrým dnem pro naše předky končil advent, který je dobou půstu.
Hospodyně od rána pekly vánočky, na oběd se často připravoval nemasový Kuba (kroupy s houbami).
Na štědrovečerní stůl patřila polévka (zasmažená, hrachová),
jako hlavní chod se pak klasicky podávala ryba. Nejčastěji to byl kapr, který se připravoval načerno a ke kterému patřila speciální omáčka.
Jako dezert se podávaly vdolky, lívance nebo různě upravené ovoce.
Ze sušeného ovoce a ořechových skořápek se také vyráběly drobné hračky.
Stejné „ingredience“ pak byly součástí tradičních štědrovečerních zvyků – pouštění ořechů se svíčkami
či rozkrajování jablka. Naši předkové věřili také mnoha pověrám.
Lichý počet stolovníků u štědrovečerní večeře měl nosit smůlu stejně jako praní a sušení prádla o Štědrém dnu.
Štědrovečerní zvyky měly mimo jiné za úkol vyplnit dobu mezi večeří a půlnoční mší.
Tu si naši předci krátili také hrou v kostky nebo kartami, jiní se vydávali na návštěvy k sousedům.
Následující den, na Boží hod, bylo zakázáno pracovat.
Povoleno bylo pouze obstarání dobytka a příprava oběda.
Na Sv. Štěpána se pak chodilo do kostela, kde se světil oves.
Ten se házel na faráře jako symbolika ukamenování Sv. Štěpána – patrona koní.
Slunovrat – období zimní a letní rovnodennosti – byl v dávných dobách očekávanou událostí.
Lidé ho oslavovali, protože byl příslibem návratu slunce, a k této době se také váže mnoho přání,
říkadel, písní, koled, zvyků a tradic.
Oslavy Slunovratu v minulosti tedy byly s největší pravděpodobností základem současných vánočních svátků.
V dobách před křesťanstvím byl slunovrat velmi důležitý.
Když se okolo 21. prosince začínal prodlužovat den a zkracovat noc, přibývalo světlo,
byl to velký důvod k oslavě návratu Slunce, které znamenalo nový život a úrodu.
Křesťanská církev
Vánoce byly křesťanskou církví uznány jako církevní svátky ve čtvrtém století našeho letopočtu.
Staly se součástí kultury všech křesťanských národů a přibližně od 16. století se slaví v takové podobě,
jak je slavíme v současnosti.
Historicky je za vznik Vánoc možné považovat období na přelomu třetího a čtvrtého století,
protože první zmínky jsou v řeckém kalendáři Furia Dionysia Philocata z roku 354. kalendář ale vznikal mnohem dříve, a tak je možné usuzovat, že první Vánoce se v Římě slavily kolem roku 330.
V Římě se narozeniny významných mužů, pokud nebylo známé přesné datum jejich narození,
slavily v některý jiný významný den a z této tradice vycházeli i křesťané.
Když chtěli pravidelně uctívat narozeniny Ježíše Pána, ale z evangelia nebylo možné zjistit,
kdy se skutečně narodil, zvolili nakonec 25. prosinec. Jan Křtitel se narodil o letním slunovratu, Kristus byl počat o jarní rovnodennosti a musel se tedy narodit o zimním slunovratu – 25. prosince. Tento den byl i v starém Římě významný, protože slunce nabíralo novou sílu a tak to byl ten nejlepší den pro uctívání Krista, který pro křesťany byl, je a zůstane „Světlem světa“.
Pro křesťany na celém světě jsou Vánoce stejně jako Velikonoce velmi významným svátkem. Znamenají pro ně den narození Ježíše Krista a začátek jeho putování a šíření evangelia. Ani věřícím se ale nedokážou zcela vyhnout současné podobě Vánoc, která se celkem přirozeně stala více komerční než duchovní.
Pravoslavná církev slaví Vánoce v jiném období, než většina obyvatel světa, ale ani to už v současnosti není pravidlem – například v Bulharsku nebo Řecku se i pravoslavní věřící přiklánějí k období od 24. prosince. V každém případě jsou ale Vánoce po Velikonocích nejvýznamnějším svátkem pravoslavné církve. Začínají 28. listopadu půstem, který končí až po 40 snech velkou bohoslužbou, hlavními dny svátků jsou 6. a 7. leden. Pravoslavné Vánoce končí 19. ledna a další velkou událostí je svátek Kristova křtu.
Židovské svátky Chanuka se slaví osm dní, jejich začátek se každý rok mění podle židovského kalendáře, ale vždy připadá na naše vánoční období. Podle Židů ale Chanuka nemá právě mimo roční období a toho, že židovské děti dostávají malé dárky, s Vánocemi nic společného. Chanuka je pro Židy významná především tím, že své náboženství otevřeně prezentují ostatnímu světu, protože většina ostatních židovských svátků je uzavřená především pro jejich společenství.
Jaké jsou ty vaše, jak je slavíte, jaké máte rádi koledy, zvyky, tradice, napište, budem se moc těšit.
Na závěr vás zveme k návštěvě poslední letošních novinek z Eka,
budem moc rádi, když si i zahlasujete
a kdyby vás oblast propagace tvorby šetrné k přírodě lákala,
určitě přijďte a přidejte se, jste vítáni.
