Ve středu bylo jaro, ve čtvrtek léto, od pátku je tu podzim.Na kolena a pojďte se mnou do přírodní galerie.

 Také Vám to letošní počasí připadá nějaké divné. Strašně dlouhá zima, která se tu pořád drží vlády zuby nehty.Už minulý týden to vypadalo velmi nadějně. Ale dnešní sněhový poprašek mě zase překvapil.

Sluníčko v minulých dnech mě naladilo do optimistické noty a já vytáhla foťák. Ne že by v zimě nebylo co fotit. Ale já mám ráda makro a z toho v zimě strašně mrznou kolena.

A tak jsem s foťákem obešla svoji zahradu a blízký les. A přinesla jsem Vám pár důkazů, že jaro tady opravdu bylo. Ono se totiž jaro nejdříve ukáže velmi blízko u země. A to je zrovna místo, kam se moc nedíváme, ale nechci Vám křivdit. První kvítky si razí cestu, pupeny se nalévají, broučkové se probouzí. Na zemi je opravdu živo, až tak, že se mi vůbec nepodařilo nafotit mravence.Než jsem zmáčkla spoušť, byl fuč.

Na cestě jsem dokonce potkala ropuchu.No nebyla zrovna naladěná na fotoportrét.

A zkoumali jste někdy jarní květy pod lupou. No nemusíte hned vyrazit na zahradu, udělala jsem to za Vás. Ale možná by některým z nás nějaký pohyb neuškodil.

Tak se pojďte podívat, jaké krásy lze najít pár centimetrů nad zemí. A schválně si jen tak pro sebe tipněte, na co že se to asi díváte.