Jeanne-Antoinette Poisson, Marquise de Pompadour slavná to metresa Ludvíka XV., která fascinovala svou krásou, inteligencí, a také vkusem. Její ohromnou vášní však bylo vystřihování a lepení, stejně jako Marie Antoinetta, které povýšily decoupage nábytkářského řemesla na umění, které znamenalo úroveň, prestiž a bohatství.
Francouzská decoupagi si prošla několika vývojovými fázemi, přeci jen je kolébkou moderní decoupage, takže vzniklo několik větví. Něco však měly společné, byly romantické, jemné, kombinovaly často mnoho technik, čímž byly často velmi náročné a milovaly krajky.
Vzhledem se pak lišily podle toho zda byly třeba v Provance, kde vítězila levandule, bylinky a věnce.
Jinde zase používaly spíše ptáky, motýly, květiny (růže), andílky a hudební nástroje. Na rozmezí s Itálií se občas stalo, že se nechali ovlivnit svou matkou - pour de laq, kdy k výrobě používali nejprve reprodukce a posléze fotografie.
Konečný vzhled byl pololesklý, měkký a luxusní. Zdobené tapisérie, porcelán i krabičky máte možnost potkat stále ve všech honosných francouzských sídlech.
A protože jsme se v klubu decoupage rozhodli jít po stopách dávných mistrů, naše první zastavení bylo právě v evropské kolébce decoupage. Více o její historii se máte možnost dočíst zde.
Nutno říci, že základem francouzské decoupage byl příběh. Inu francouzsky byly vždy romantičky, a tak se každé jejich dílo pojilo s nějakým dojemným příběhem. Proč to upomínám?
Jednoduše proto, že zadání soutěže pro tento měsíc byla nejen Francie, ale jít po dávných stopách mistrů. Tedy konkrétně:
- součástí výtvoru by měla být krajka, či stuha, protože bez ní se neoběšli
- motiv měl být zvolen podle francouzské klasiky
- výtvor měl být kombinací několika technik, nejen pouze motiv, krabička, lepidlo, lak a případně barva
- základ výtvoru měla být nějaká inspirace příběhem, který by měl být jeho součástí
- originální jméno
To, jak to nakonec všechno dopadlo můžete vidět viz. níže. Nutno říct, že některé šikulky těch dílek vytvořily mnohem více, většinu z nich naleznete v jejich galeriích, či v prodaných.
A protože jako vždy i tento měsíc je to hra, prosíme všechny nadšence i kolemjdoucí o udělení svých tří hlasů.
Kdo z nich patří na první, druhé a třetí místo, Ti pak posléze dostanou po třech, dvou a jednom bodě.
Body se nakonec sečtou a vyloupne se konečný vítěz, který od nás všech získá mírnou propagaci prodeje, a tedy po jednom Topu.
Hlasujte prosím do 25.2.2011 do 20.oo hodin, hlasy udělené po tomto čase již bohužel nebudou započítány.
Děkujeme za Vaši návštěvu, a pokud se Vás naše hra zaujala přidejte se k nám , příště pojedeme zase někam jinam.
Francie, 19. oletí, pevnost If........ Po několikaletém pobytu
ve vězení se Edmond Dantes setkává se svým spoluvězněm Abbé Fariem. Společně plánují útěk, Abbé umírá a Edmond se dostává z vězení namísto zemřelého zašitý v pytli a hozený do moře. U sebe má mapku ostrova Monte Cristo, kde je podle Abbého zakopaný obrovský poklad. Podaří se mu poklad najít, stává se boháčem a pomalu chystá pomstu všem, kteří zapříčinili jeho uvěznění.... V románu od Alexandra Dumase se jistě vypilo mnoho vína, ať už v krčmě, kde píší tři spiklenci udavačský dopis na Edmonda nebo ve velkých domech vévodů, hrabat a dalších francouzských šlechticů..... I vy si můžete vychutnat své oblíbené víno, které bude schováno ve zdobené dřevěné krabici spolu s doplňky jako je vývrtka, nálevka, kroužek na hrdlo nebo můžete krabici s vínem dle Vašeho výběru darovat svým přátelům a blízkým....
1.Maiki - hrabě Monte Christo
Pyšná Madame de Ori -majitelka nejdražších a nejlepších kousků šperků,musí vlastnit tuto šperkovnici "může být právě VAŠE".
Šperkovnice pyšné Madame de Ori - je vhodná jako šperkovnice či organizér na drobnosti či krabička na čaj.
2. Marťulák - " Madame de Ori" |
Kapesníková třešňová
4.Mirkaa -
Výlet do Provence
Den svatého Valentýna v Paříži
pavla.wagnerova - jen tak
Madame Papillon |
Nikdo ji neřekl jinak než Madam Papillonka, od mládí totiž milovala motýlky a ve svém volném čase nedělala nic jiného, než sbírala, vyšívalala a malovala motýly...však se pro tu svoji vášeň stala mnohdy i terčem nejapných vtípků...snad proto se nikdy nevdala, prožila svůj život v zajetí motýlků a svých snů...velká sbírka se po její smrti roztrousila do ztracena, jediné co se z celé pozůstalosti zachovalo byl ošoupaná dřevěná krabice a starý deník s motýlkovými malbami na jehož první straně bylo napsáno:
...každý máme svá hříšná těla i křídla motýlí, svá malá a velká tajemství a sny..kam, kam jen bychom na těch křídlech chtěli dolétnout...tak je nechme volně létat...prolítnou se až se vrátí, třeba jich pár usedne na opěradlo židle, jiný na postel a malý papilónek třeba na tuhle krabici...a až ji pošeptá všechna svá tajemství, co viděl a po čem zase touží...ona bude mlčet...
Romantická v růžové
Starodávné album na fotografie
9.vank - Marie
Nejcitlivěji býváme zraněni těmi, bez kterých si svůj život nedovedem v plném rozsahu představit
i tak nějak by se dal charakterizovat život první ženy Jindřicha VIII Tudora Kateřiny Aragonské
Byla nejmladší dcerou španělského krále Ferdinanda a královny Isabelly. V roce 1509 se provdala za Jindřicha VIII. Tudora. Jindřich, jakožto většina mužů toužil po synovi, ale Kateřina několikrát potratila, porodila mrtvé děti, nebo děti , které se narodily žily jen velmi krátce . Teprve v roce 1516, se jí narodilo děvčátko,Marie která později byla královnou Anglie a Irska . Jindřich nadále toužil po mužském potomkovi a když se v roce 1525 zahleděl do dvorní dámy Anny Boleynové rozvedl se s Kateřinou. Ta sama rozvod nikdy neuznala, a prožila život plný nespravedlnosti. Až do konce bojovala o zajištění práv své dcery Marie. Byla donucena opustit dvůr. Zemřela v roce 1536 na hradě Kimboltonu.
G.G. Jampolski kdysi citoval : Klíčem ke štěstí je odpuštění, proto můžeme jen doufat, že Kateřina dokázala ve svém srdci Jindřichovi odpustit a tudíž zemřela šťastná
Když jsem byla malá, ráda jsem chodívala k pratetě Andě. Sedávala jsem v kuchyni na dřevěné lavici, teta vařila a povídala mi jaké to bylo, když byla sama malá holčička. Když jsem byla moc hodná, nebo jsem hodně prosila, teta mě vzala na půdu. Co tam bylo za poklady!! Skřín plná starodávných šatů, stará krejčovská panna, truhlice s dětskými knihami. Celou jednu stěnu zabíraly krabice s poklady strýčka, kterému nikdo neřekl jinak, než Fanoušek. Směla jsem ukazovat na krabice a teta je opatrně otevírala. Ani ona nevěděla, co se v které ukrývá - tam kohoutí pera z čepice od kteréhosi kroje, tam kámen svítící slídou a jednou dokonce obrovští preparovaní brouci. Tenkrát teta málem krabici upustila:))) Ale nejraději jsem měla kufřík, který ukrýval vzácnosti holčičím srdcím nejbližší - vějíř, blyštivé náhrdelníky z jabloneckých korálků, brože, ozdobné flakonky na parfémy, péřové ozdoby, odloženou kožešinku na krk, hrací skříňku... ráda a s nostalgií na ty kouzelné chvíle vzpomínám a přemýšlím kam se poděly ty úžasné věci a jestli bych v nich i dnes našla to kouzlo.. 10.Liina -
Šperkovnice tety Andy
- Desireé
Abyste pochopili tento příběh musíte si nejprve pustit jednu písničku
Máte?
a nyní se vraťme zpět do 18. století, do Francie na práh jisté mladé dívky jež si říkala Desireé, právě ona tolik učarovala Napoleonovi, že si ji chtěl pojmout za ženu. Ona váhala, nakonec svolila, leč vymínila si, že své šaty si ušije zcela sama.
Napoleon jí spolu s látkami poslal i tuto malou truhličku a dvou patrech plnou potřebných nití, jehel a jiných drobností, které k šití šatů potřebovala. Jak však již víme, šití svatebních šatů je pěkná dřina, natož, když se šijí celé ručně. Trvalo to dlouho.
Napoleon byl trpělivý o tom bezpochyby, avšak jeho moc stoupala a tlak chtěl, aby se oženil správně, politicky, a proto tedy nakonec skončil s Josefínou, protože ona byla více perspektivní.
Tento tanec je jejím posledním pohledem na jejich zasnoubení přes zamžené okno Vídeńského paláce, když tančili svůj první manželský tanec...waltz
Nemusíte se bát, Bernardine-Eugénie-Désirée Clary, jak se celým jménem jmenovala tatoo kráska nakonec nedopadla vůbec špatně, provdala se za generála Jeana - Baptista Bernadotta a nakonec se stala Švédskou královnou.
Tato truhlice je jen tichou vzpomínkou na jednu vášnivou lásku, kterou jako spoustu jiného ubila politika.
Nádherná krabička, která vám připomene kus historie. Je zdobená obrázky Krále Jindřicha VIII a Anny Boleynové.
Příběh Anny je velice dojemný. Anna byla krásná vzdělaná dcera sira Thomase Boleyna, který se těšil přízni krále Jindřicha. Doplatila však na svou ctižádost, na dvorské intriky a lásku, ktrou k ní vzplál Jindřich VIII. Uvnitř krabičky je obrázek Anny v Toweru, jak pláče, protože se dozvěděla, že bude popravena. Král ji obvinil z cizoložství. Dále je zde dopis, který psal král Jindřich Anně.
Krabička nese označený výsostnými královskými erby Anny Boleynové.
Rozměry jsou 29cm na délku, 20cm na šírku, 13cm hloubka.
Zhotovila ji naše klientka (která se zajímá o historii), a to s velkou láskou, trpělivostí a pečlivostí.
13.LSvob Jana Seymourová
...nikdy nebudu jako Anna Boleynová, nikdy nedovolím, aby se na dvoře mého manžela Jin
dřicha VIII tak hýřilo a už vůbec nestrpím takové volné vztahy. Dám králi syna, bude se jmenovat Eduard VI. Mé motto je ,,Poslouchat a sloužit"...
Tak si přísahala Jana, třetí manželka Jindřicha VIII. Byla to velmi plachá, mírná a pod
dajná dívka. Byla bledá, říkali o ní, že její výraz je jako bez života, ale lidé jí milovali, její poddaní jí byli oddáni.
Jindřich VIII po celý zbytek života o ní prohlašoval, že byla jeho životní láskou. Jsou spolu dodnes, jako jediná z Jindřichových manželek odpočívá po jeho boku v kryptě pod presbytářem kaple sv. Jiří na zámku Windsor.
