Ten nahoře byl můj první, kváskový. Upekla jsem ho asi před rokem. Byl úžasný, úplně jiný než kupovaný. A od té doby ho peču aspoň 2x týdně. Vůbec to není složité, ač se to nezasvěcenci může z návodů zdát. Jen si to člověk musí rozvrhnout do času. A když se peče, to se domovem line vůně... No, co vlastně může vonět domovem víc, než chleba. Jak ho horký vytáhnu, musím ho trošku podlachnit, protože to křupání, to je balzám pro uši. Nevydržím a uříznu ještě teplou patku a máznu ji máslem. To se trošku rozteče a to je panečku dobrota.

Už máte chuť? Jestli zatím nepečete tak hurá do toho. Rodina to náležitě ocení a Vás zaplaví pocity, které se těžko definují. Jako byste se vraceli daleko v čase, ke kořenům...

A když už si s tím pecnem dáte tu práci, tak ho přece nestrčíte do igelitovýho pytlíku. Fuj... Na to mám něco lepšího.

Čerstvý chléb patří do plátěného pytlíku. Cituji z chytrých stránek:

"Nejčastější chybou skladování pečiva je umísťování do igelitových sáčků. Zde se velmi rychle vyvíjí růst plísní a pečivo je velmi brzo závadné. Na chléb si pořiďte plátěný sáček nebo ubrousek, který uzavřete a umístíte do chlebníku. Plátěný materiál umožní chlebu dýchat, ale i pomaleji tvrdnout."