Byl jednou jeden zajíc a liška.
Liška si postavila domeček z ledu a zajíc z kůry.
Zajíčkův domeček byl útulný a upravený pro dlouhé zimní večery...
.
Lišky domeček byl studený a na jaře roztál. Liška neměla kam hlavu složit.
Liška zašla ke svému příteli zajícovi. "Zajíčku, pusť mě dovnitř ohřát se."
A zajíček lišce vyhověl. Liška se u kamen ohřála, dobrot pojedla a nakonec zajíčka z domečku vyhnala.
Zajíček plakal. Šel kolem pes a ptal se: "Pročpak pláčeš, zajíčku?"
"Jakpak bych neplakal. Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Na jaře lišce domeček roztál a liška mne z mé chaloupky vyhnala."
"Neboj se, já ti pomůžu." A šli k chaloupce. Pes zavrčel: "Vylez, liško, ven!"
Liška zvolala: „Chceš, abych vylezla? Chceš, abych byla zlá? Když nezmizíš od chalupy, budou z tebe lítat chlupy!“
Pes se polekal a utekl. Zajíček šel dál a plakal. V tom ho potkal medvěd.
„Pročpak pláčeš, zajíčku?“
"Jakpak bych neplakal. Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Na jaře lišce domeček roztál a liška mne z mé chaloupky vyhnala."
„Neplač, zajíčku, já lišku vyženu.“
"Kdepak, medvěde, nevyženeš. Pes ji hnal, nevyhnal, ani ty ji nevyženeš.“ „Ale vyženu!“
Došli k chaloupce. „Vylez, liško, ven!“ volal medvěd.
A liška z chaloupky zase křičela: „Chceš, abych vylezla? Chceš, abych byla zlá? Když nezmizíš od chalupy, budou z tebe lítat chlupy!“
Medvěd se polekal a utekl.
Zajíček šel dál a plakal. Po cestě potkal kohouta.
„Kykyryký! Pročpak pláčeš, zajíčku?“
"Jakpak bych neplakal. Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Na jaře lišce domeček roztál a liška mne z mé chaloupky vyhnala."
„Pojď, já lišku vyženu.“
„Kdepak, kohoutku, nevyženeš. Pes ji hnal, nevyhnal, medvěd ji hnal, nevyhnal. Ani ty ji nevyženeš.“
„Ale vyženu!“
Přišli k chaloupce a kohout zavolal:
„Kykyryký, kosu na rameni mám, tou já lišku posekám. Vylez, liško, ven!“
Liška to uslyšela a polekala se: „Už se obouvám…už se chystám…“
Kohout zakokrhal podruhé: „Kykyryký, kosu na rameni mám, tou já lišku posekám. Vylez, liško, ven!“
Liška se polekala: „Už se oblékám…už otvírám…!“
Kohoutek zakokrhal potřetí: „Kykyryký, kosu na rameni mám, tou já lišku posekám. Vylez, liško, ven!“
Liška odpověděla: „Už si beru kožich…už otvírám…“
Liška vyběhla z chalupy a kohoutek šmik! Usekl jí kosou hlavu.
Od té doby žijí zajíc a kohoutek v chaloupce spokojeně spolu.
***************************************************
Textilní pohádka byla vytvořena na motivy známé ruské pohádky. K zakoupení v mém obchodě.
