Životní problém - botičky
Ačkoliv čím víc člověk cestuje, tím víc je imunní vůči smutným dětským pohledům s nataženou rukou, jiný pohled nás donutí se zamyslet. Není neobvyklé potkat chlapečka, který prodává korálky, ale neumí ještě ani mluvit, děvčátka už dávno ví, že nejúčinějším způsobem jak člověka donutit darovat peníze, je pláč...
Občas se naskytně tichý večer, kdy člověk nemusí na nic myslet a může nechat své srdce dokořán. V takovou chvíli si pouštíme filmy, které člověka uvrhnou do melancholie.
Nejsmutnější jsou filmy o dětech.
Film Barva ráje byl jedním z nich. Je to sice jen film, přesto jsme se nezmohli na nic jiného, než na občasné zašeptání: "Chudák"
Ještě větší stopu v nás zanechal film Božské děti od stejného režiséra. Při pohledu na nešťastné děti, kterým se zhroutil svět kvůli botičkám, nám bylo úzko a uvědomili jsme si propast mezi naším světem a tím, co je pro nás tam kdesi daleko. Jak ráda bych té holčičce darovala ty své! Majidi dokáže točit filmy z pohledu dětského světa. Je zajímavé, že se do sociálních problémů dokáže vcítit navzdory tomu, že sám v Íránu žije. Ještě více mne však překvapilo, když jsem později zjistila, že film Božské děti byl nejnavštěvovanějším filmem Íránu.
Viděla jsem i příběh o čínské holčičce, kterou nalezl bezdomovec a snažil se šetřit, aby jednou holčičku mohl poslat do školy. Nepamatuji si název, přítel mi povídku nechtěl ukázat, nechtěl abych prý brečela. Nebrečím, ale vše se to do mě zarývá a proto se o to chci podělit s vámi.
Občas mám pocit, že je škoda, že většina lidí prostě vyrostla a odhodila svoji dětskou část. Zavzpomínejte na polévku ve školce, která vám vůbec nechutnala, ale kdybyste ji nesnědli, zbořil by se svět. Hlavně si ale vzpomeňte na svoji představivost, zvídavost a bublifuk, díky němuž vám svět rázem zkrásněl. A nezapomeňte na to, jak důležitou roli v dětském světě hrají dospělí. A když jsem si uvědomila, že ke štěstí jednoho malého dítěte kdesi by stačilo darovat každé ráno krajíc chleba, je mi z toho smutno.
Kdybyste se rozhodli někomu ten "krajíc chleba" věnovat, můžete pomoci Simonovi. Nejhorší, co můžete takovému dítěti udělat, je darovat mu naději, a potom mu ji zase vzít. Doporučuji navštívit klub Adopce na dálku.
Nákupem zboží zobrazeným ve flerboxu přispějete na Simona a Susan.
Dopřejte každému dítěti na této planetě botičky a smích.
- Blog uživatele hiami
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.









hiami
pravda pravdoucí, dětský svět je jiný než ten dospělácký, na jednu stranu víc bezstarostný, na druhou stranu malé problémy se jeví jako zcela zásadní...
kéž by všechny děti měli nejen botičky, ale i co jíst a pít...a ty evropské, co jsou "za vodou", kéž by měli milující rodiče a opravdovou lásku, aby z nich vyrostli dobří lidé...
(moc ráda bych napsala nějaký povzbudivý komentář, ale obávám se, že bych se nezmohla na nic jiného, než "...že i mně je z toho smutno...")