Hlína mě vždycky fascinovala. No fakt, to není brebt. Prvopočátky tohodle dotýkání jsou venku na zahrádce - avšak moje zahradničení se nějak minulo úspěchem. Náklonnost ke kytkování však zůstala a tehdejší nabídka trhu se jevila značně iritující. (To jsem se něco naošívala!) Což byl ten přirozený vývoj pro zjistění, že to pravější ořechovější bude, když se sama pokusím hlíně dát tvar, ten zpečetím pobytem v peci a v ideálním případě budu mít květináč na rostlinky podle vlastních představ (nebo spíš schopností :)... 

A pak! Jsou tu glazury. - Ty nekonečný možnostě pokusů, zkoušení, reakcí, chyb a kombinací. Náhod a překvapení. (A i krásných překvapení někdy :)

Má tvoření (není to slovo příliš silný?) jako protest přesným úhlům, pozdrav omšelosti a leckdy otrhanosti už našla útulek u přátel a teď prostřednictvím tohodle webu zdraví i Vás.

Tedy hlavně mísy, misky a mističky:

- na drobnosti

- na ovoce

- na kompot

- na odložení čajovýho sáčku

- na sundaný prstýnky

- nebo třeba na osázení sukulenty

Na nálady se svíčkou. Nebo misky jen tak "proniczanic".

(To už je každýho věc. Jestli do ní nasypat oříšky nebo mít radost jen z prázdný... Z vymačkaný hliněný misky, která je pomuckaná glazurou a prošla žárem 1065 - 1260 stupňů C.)