"Když vidím takové krásné kousky, tak mne fakt mrzí, že nemám holčičku." Někdy jeden stručný komentář vydá za tisíc slov. Najdete ho na profilu broskvička, kde maminka Karolína vystavuje originální oblečení, o kterém by se bez nadsázky dalo říct, že je "testováno na dětech" - na těch jejích, samozřejmě :). A my máme radost, že vám tuto šikovnou maminku můžeme představit v dnešním rozhovoru...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Karolína a momentálně jsem již několikátým rokem na mateřské dovolené. S manželem a dětmi bydlíme v malém a krásném městečku na jižní Moravě - v Dolních Kounicích. Je mi 39 let a dlouhá léta jsem učila angličtinu.

Tak jako mnoho jiných jsem se na Fler zprvu registrovala pouze jako nakupující. Název svého Fler profilu „broskvička“ jsem vlastně z nedostatku fantazie v rychlosti ukradla své kamarádce, která se pod tímto jménem z legrace prezentovala na jistém seznamovacím portálu. Vrozená lenost mi nedovolila tuto náhodně zvolenou přezdívku změnit ani poté, co jsem se na Fleru zabydlela a začala zde prodávat své oblečení pro holčičky.


Jak jste se dostala k tvoření?
Tak to počítám, že asi v mateřské školce, nebo možná dřív… Už si přesně nepamatuji. Matně si vybavuji nějaké to tvoření na pískovišti, potom kreslení, plastelínu a modelování, strašně ráda jsem jako dítě měla modurit. Mým nejvelkolepějším moduritovým počinem byla japonská gejša s vějířem, na kterou jsem ušila i oblečení, ta má čestné místo v obýváku dodnes.
Potom v období střední školy přišlo šití – nejdřív otrocky podle návodů a střihů z časopisu, později jsme s kamarádkou vymyslely zkratku - obrážely jsme second handy a nakoupené kousky potom už jenom stříhaly, přešívaly, zkracovaly, zužovaly, batikovaly… Dokonce jsme naprosto vážně uvažovaly o tom, že založíme vlastní módní časopis, kde budeme samy sebe prezentovat ve všech třech rolích – návrhář, fotograf, modelka (ta modelka tedy hlavně). Dál jsme to nepromýšlely, nebylo potřeba. Bylo to nádherné období raných 90. let, kterého jsem se vzdávala strašně těžko.
Krátce před třicítkou mě napadlo, že bych mohla taky třeba fotit, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože ho měl i manžel a to nás svedlo oba dohromady. Focení, i když už šlo dávno stranou, mě baví dodnes.
Dneska tvořím hlavně v kuchyni (obědy zejména, ty tvořím každý den), potom taky na zahradě tvořím (občas), a za šicím strojem rovněž tvořím. A to se obloukem vracím do dětských let, kdy člověk má ty panenky a obléká je, případně na ně šije, což, když o tom tak přemýšlím, jsem vlastně tehdy (když pominu tu gejšu) i tak nějak zanedbala, takže to možná teď asi trochu doháním.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Momentálně mě šití neživí a ani nemůže, protože máme doma kromě 5leté princezny i půlroční panenku a péče o ně, vlastně o nás všechny, vstřebává většinu mého času. Kdybych měla být konkrétní, u šicího stroje strávím asi tak 10 – 15 hodin týdně, což je vlastně hrozně málo, ale víc to právě teď nejde. Co se šití týče, jedu asi tak na čtvrt plynu.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
No, vlastně ani nevím, proč jsem se vrátila k šití. Na začátku jsem měla představu, že Anežce ušiju nějaké roztomilé šatičky, jedny nebo dvoje, a potom se mi to nějak vymklo. Těch důvodů je rozhodně víc než jeden, ale hodně silně v tom zaznívá moje - skoro bych řekla - mánie pro látky, které strašně ráda nakupuju. Inventura je pro mě s mým smyslem pro exaktnost děsivé období, kdy musím vykopat všechny kostlivce ze skříně a nějak rozumně sama sobě zdůvodnit svoje nákupy a rozpomenout se, co jsem z tohohle manšestru a tamtoho růžového sametu chtěla udělat. A hele, kde se tady vzala ta krabice s tím fleecem, to jsem ani nevěděla, že mám…

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh… Ten bych rozdělila do dvou částí. Jednak mám takový sešit, kam si průběžně kreslím a zapisuji momentální nápady, co bych pro Anežku chtěla a co by se mi na ní líbilo. Je to takový pelmel bez jakýchkoliv kritérií a limitů. V druhém plánu jsou to materiály samotné. Nakoupím látky, které se mi líbí. Vystačím si pouze s hrubou představou o tom, co bych z nich mohla eventuálně ušít. Takže nakoupím přes internet – nejslastnější moment, netrpělivě očekávám, zásilka přijde - pokochám se (opět slast), říkám si: To je tak pěkná látka, to jsem se trefila moc dobře. Toho je strašně moc. Co s tím budu dělat? Kam to dám? Pár dní se kochám, přemýšlím, listuju sešitkem, zapisuju a čmárám, nechám pár dní až měsíců odležet a čekám na chvíli, kdy vše uzraje.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Já osobně nepotřebuju, aby mě někdo otevřeně kritizoval. Když něco dokončím, tak jako první se utíkám pochlubit manželovi, kterého móda a dětská móda tuplem vůbec nezajímá, takže mi to pěkně pochválí, řekne, že jsem moc šikovná a že on by něco takového v životě nesvedl. Na druhou stranu si myslím, že takovým velmi dobrým názorem je třeba prodejnost zboží. Takže v té koncové fázi je pro mě nejvíc důležitý názor zákaznic, ten bych nemohla pominout.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Tohle je strašně těžká otázka, protože takových lidí je spousta a spousta. Určitě ale musím zmínit mimapaint, díky které jsem se vlastně s Flerem seznámila, protože tu jsem objevila jako první a její tvorba mi opravdu učarovala. Vše má nádherně nafocené a přesto její věci v reálu vypadají ještě líp než na fotce. Další obchod, který mě jako milovnici romantických šatů doslova uchvátil, je AtelierDeCouture. Dodnes se mi velice líbí snivá prezentace nádherných šatů a často se chodím kochat. Nesmím zapomenout ani na paní Drahomíru a její profil Draja, která prodává pavučinkové pletené dečky, jemnou nádheru. Dále výčtem: zvířátka od Eminky, textilní dekorace od Soňa L.; UNLIMITED DESIGNemaluna, Kurkova P, Památky pro děti

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Všechny věci z poslední doby jsou tak nějak vyrovnané v jedné linii, že je pro mě těžké určit nějakého favorita. Hodně spokojená jsem ale s úpletovými šatičkami Navy. To je přesně ten případ, kdy mi pár materiálů pěkně uzrálo, a samy do sebe zapadly. Navíc se mi moc líbí hlavní materiál, ze kterého jsou ušity - námořnický proužek je naprostý evergreen a tento úplet (česká výroba mimochodem) je opravdu super. Dlouho jsem pro něj neměla adekvátní využití, až u těchto šatiček cítím, že to je to, co si tak pěkný úplet zaslouží.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Tak tenhle problém se nás vůbec netýká. Múza a oběť v jedné osobě Anežka nosí opravdu všechno. Pro mě je to jedině výhoda, protože vidím kvalitu jednotlivých materiálů, co snesou, jak rychle se operou/ožmolí nebo naopak neoperou… Můžu dělat drobné opravy střihu apod. Tato zpětná vazba je pro mě velice důležitá a nepostradatelná. Když o tom tak přemýšlím, tak v momentální situaci bych asi byla i líná pouštět se do věcí, pro které bych neviděla sama pro sebe smysluplné využití.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Ve volném čase, když netvořím, se ráda věnuji těmto činnostem (seřazeno nahodile, ne podle důležitosti či počtu strávených hodin): nákupy v shopping parku, návštěva dobré restaurace, wellness – masáž, termální bazén, sauna (příležitostně), kino (pokud možno James Bond), okopávání záhonů, četba knih, prohlížení módních časopisů, procházka v přírodě, plavání (pokud možno, tak v moři), projížďka na kole (pokud možno, po rovince), opalování, vysedávání v kavárně, důležité hovory s kamarádkou.

Jak vypadá váš ideální den?
No, průměrný ideální den musí být složen alespoň částečně z následujících komponentů: slunce svítí, všude v domě je čisto a uklizeno, zahrada kvete, všichni jsme zdraví, je nám dobře, jíme dobrý – co, dobrý – výborný oběd, který nevařím!!!, děti jsou tak nějak soběstačné, šiju nový produkt – vše se daří na první dobrou, vlaštovky švitoří, jdeme se koupat a opalovat.

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Mám v plánu, že si konečně udělám nějaký ten seriózní, cílevědomý a přitom realistický plán, který mě bude přiměřenou měrou držet v tempu a přitom mě nebude frustrovat. Co plánuji již delší dobu, je změna stylu práce. Já v současnosti vůbec nešiju na sklad, pouze na objednávku. Toto považuji za důležité do budoucna změnit. Kdy to ale bude, to zatím nevím.