Na svém profilu o sobě carraro prozrazuje, že nesnáší (mimo jiné) fronty, blbce a dotazníky. Doufáme, že tento rozhovor nebrala jako dotazník, ale spíše jako příležitost zdravě si utřídit myšlenky. Troufáme si říct, že to dopadlo moc příjemně. Řekla nám na sebe třeba to, že místo návrhářky z ní mohla být matematička.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
No, čím začít? Jsem žena, prý s mužským mozkem. Předpokládám, že se blížím k polovině svého života. Narodila jsem se jako Soňa Hlaváčková a setkáním s osudovým mužem se ze mne jednou v září stala Sonia Carraro. Mám dvě děti, tři neteře, sedm koček, dva psy, tři andulky, jednoho manžela. A počet zvířat v naší rodině určitě není konečný. Pšššt.

Jak jste se dostala k tvoření?
Co mi paměť sahá, tak se pořád motám kolem textilu a malování. Jako malá holka jsem si strašně ráda hrála s papírovou panenkou, ke které byly papírové šaty, co se zahákly kolem pasu a přes ramena. A nespočet modelů jsem si k ní nakreslila sama. Díky praktickému cvičení na základce jsem si čichla k šicímu stroji a už ho neopustila. Coby dítě, tak 12leté, jsem si ušila nespočet jednoduchých halen a kalhot. Nezapomeňte, že tohle vše se odehrávalo před rokem 1989. To byl šicí a pletací stroj povinná výbava každé domácnosti. A praporovina tak levná :-).

Já sice mimo šití a malování ještě milovala matematiku a chemii, takže rozhodování, kam dál na střední školu, bylo strašně těžké. Ale nakonec to intuitivně vyhrálo návrhářství oděvů na střední škole textilní v Brně. Což bylo to nejlepší, co mě potkalo, de facto jsem se všechno nejdůležitější o šití a textilu naučila tam. Proto dnes dokážu ušít sako na míru klasickou metodou, a když na to tak přijde, obléknu i vola do mysliveckého i s vestičkou, jak v té pohádce. Po škole jsem pracovala v textilních závodech jako technolog. Po sametové revoluci jsem začala podnikat a měla dílnu na výrobu kojeneckého a dětského textilu. Po nástupu vietnamských tržnic jsem zanechala podnikání a taky učila nebo si odskočila do úplně netextilního oboru - automobilového průmyslu na výrobu klimatizací. A po čase jsem se ve spirále zase vrátila k šití. A to jsem si říkala, že už nikdy šít nebudu. Jak je to heslo? Nikdy neříkej nikdy? A proč jsem se vrátila k tvorbě? Protože u šití vidím výsledek, který se dá nahmatat. To v excelovské tabulce prostě nenajdu…

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Já veškerou činnost dělám naplno. Jinak to totiž neumím. Jenže těch činností mám spoustu a den je tak krátký a spát se prostě musí. Mám běžné zaměstnání v kanceláři. K tomu šiju, maluji, vyšívám, fotím, píšu a již 10 let také pěstuji, šlechtím a sbírám muškáty. Takže jedu spíše ve vlnách. V létě barvím a batikuji, na dovolené spíše fotím, přes zimu víc vyšívám. A do toho jsou nárazově muškáty, nařízkovat, přesadit… Když jedna činnost začne unavovat a vyčerpávat, šup do další. Nebo z volnomyšlenkářské kreativity zase přeběhnu do matematického světa přesnosti a patchworku, a naopak. Skáču z jedné techniky na druhou, možná i můj obchod vypadá trochu chaoticky. Ale polštáře dělám alespoň do páru :-).

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Já netvořím jedinou technikou, u mě to prostě vyhrály „hadry“ :-).  Mám ráda všechny techniky související s textilem, některé umím výborně, některé se ještě musím naučit. Některé netextilní zase hodlám do textilu propašovat. Ale dá se statisticky spočítat, že většinou šiju. Nepracuji v sériích, vyhýbám se stereotypu, jak to jen jde. Díky tomu ale můžu zaručit zákazníkům originální výrobek.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Typický průběh? Tak asi ideální je být doma sama. Venku svítí slunce, je teplo. Nikam nemusím a nic nemusím. Buď mám v hlavě nápad a dohledám k němu materiál nebo mi materiál vnukne myšlenku. Prostě kouknu a vidím. Když kupuji látky, už vím, co z toho bude. A pak pracuji a pracuji, nikdo mne neruší, dokud to není hotové. A pak teprve přijde rodina a řekne: „Ááááááááchhhhh“ :-). Ale to je ideální stav, který se stává maximálně jednou za deset let. Mám trochu osobní problém, že když se do toho moc zažeru, nevidím, neslyším. Děti nemají úkoly, rodina bez večeře… Ale vloni jsem na děti v družině za celý školní rok zapomněla jen jednou, tak to je docela dobré skóre, ne?

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Rodina mi pochválí všechno, tak nevím, jak moc jsou objektivní :-). Ale mám na Fleru dvě kamarádky, Joan a Iwu, a u těch se mohu spolehnout na upřímnost. Když pochválí, je to od srdce a pokud by se mi něco nepovedlo, tak mi to upřímně a nesluníčkově řeknou. A samozřejmě mě potěší komentáře od návštěvníků a zákazníků.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jejda, to je oříšek. Přiznám se, že do kategorie textilní zabloudím pomálu. Jednak se tak bráním vnikání cizích nápadů do mého podvědomí, abych někoho nevykradla. A pak jsem strašně kritická a puntičkářská, takže vidím hned nepřesnosti, špatné technologické zpracování. Ale obdivuji historické kostýmy Johanky, protože jen ten, kdo šije, si umí představit tu nesmírnou práci. Za zpracovatele kůže bych ráda upozornila na Rút007. Krásné kabelky, perfektně vypracované. A obdivuji její schopnost kouskem kůže vystihnout třeba květ orchidejí. Ačkoliv si nelibuji ve špercích, jedna autorka je obzvlášť mému srdci blízká, a to zejména rostlinnými motivy – Jewellerína. Když mám splín, chodím čerpat energii z barev k Paulu Pulszarttim. A z těch dalších třeba Tomáš Sajvera nebo lavender.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Každopádně by to byla kabelka se zaplstěnou aplikací za sucha. Protože to byl opravdu první výrobek z mé dílny, který byl prostě jiný. Jedním z nich je třeba maková a pak také stoletý dub.

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Já jsem asi ten druhý případ. Polštářů a dek máme sice plný dům, ale výměnu zipů a zašití roztrhaných kalhot si můj manžel objednává radši u mé maminky. A dcera se tašky na sport dočkala taky až od ní. Já si už tak tři roky šiju nefalšovanou muškátovou kabelku :-).

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Když netvořím, zaměstná mě náš dům s velkou zahradou. A samozřejmě mé muškáty. Při práci na zahradě si mozek báječně odpočine.

Jak vypadá váš ideální den?
Jsme u moře, slunce zapadá a nikde ani človíčka.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Tak příští týden je jasný, blíží se podzim a já budu asi řízkovat a uklízet muškáty a budu muset vymalovat zimní zahradu a uklidit skleník. A příští rok? V první řadě ho přežít ve zdraví. Možná bych se mohla naučit odpočívat a nemít potom výčitky svědomí. Odjet na dovolenou, kterou jsme z několika důvodů již druhý rok nějak nestihli. A mám v plánu absolvovat kurz grafiky. A možná bych zase mohla donutit ruku malovat a kreslit. A možná bych mohla odnaučit Báru přeskakovat dvoumetrový plot k sousedům. V šití žádné podrobné plány nemám. Tam nic neplánuji, nechávám všemu volný průběh.