Polymerová modelovací hmota (v Čechách nejrozšířenější pod značkou FIMO) se stala v posledních letech velmi populární díky tomu, že je snadno dostupná a její zpracování není technologicky ani finančně náročné. Nepotřebujete ani dílnu se specializovaným vybavením, ani žádnou zvláštní řemeslnou průpravu, jak je tomu u některých jiných materiálů. Navíc je trh zásoben i celou řadou publikací bohatých na detailní návody zpracování a také si můžeme - i na Fleru - vybírat z celé řady kurzů v různých cenových relacích.
prsteny - kolekce Spacering | Yellow.Jacket.Angel
A proto jsme se rozhodli polymerům věnovat hned celý inspirativní seriál, abychom si ukázali, že polymer nejenže není jen nějaká "plastelína pro děti", za kterou bývá leckdy považován, ale jde o pozoruhodný materiál, který v sobě snoubí mnoho kvalit a má nekonečné možnosti zpracování.
Po seznámení se základními technikami (1 a 2) se pojďme podívat na polymer "s přidanou hodnotou".
Jak to vlastně začalo
Polymer v Čechách není žádná novinka, už v minulosti jsme ho znali a stále známe (protože se stále prodává) pod značkou Modurit nebo Modelit. Ten ovšem nebyl a není tak snadno zpracovatelný jako třeba FIMO a proto se takové slávy, jako jiné zahraniční značky, nedočkal.
Ale ani ten samozřejmě nebyl první.
Vznik FIMA bývá spojován s výrobkyní panenek Käthe Kruse z Německa. Její značka funguje dodnes a její panenky jsou vysoce ceněným sběratelským artiklem.
Nesmíme tuto informaci ovšem chápat tak, že by Käthe byla přímo vynálezkyní polymeru. Käthe pouze přispěla k tomu, že jedním z mnoha druhů použití tohoto materiálu je naše dobrá známá modelovací hmota.V roce 1939 se Käthe pokusila najít nový materiál vhodný pro výrobu hlaviček panenek, což spustilo události, které posléze vedly až ke vzniku současného FIMA a dalších polymerových hmot.
Skutečným vynálezcem polymeru byl německý chemik Eugen Baumann v roce 1872. Ovšem polymer si nikdy nedal patentovat, a proto má tato látka ještě dalšího vynálezce a to ne jednoho. Jedním z jejích "otců" je německý vynálezce Fritz Klatte, který v roce 1913 vynalezl nový způsob polymerace vinylchloridu pomocí slunečního světla a tím nejdůležitějším a nejčastěji udávaným "otcem" je Waldo Lonsbury Semon z USA se svými objevy z let 1920-1930. A aby toho nebylo málo, je v souvislosti s objevem polymerových hmot citován ještě francouzský vědec Henri Victor Regnault.
Každý pravděpodobně přispěl nějakou "troškou do mlýna" a který z objevů konkrétně předcházel našemu FIMU, by nám musel vysvětlit leda fundovaný chemik.
Jakou souvislost s objevy oněch pánů má německá výrobkyně panenek, je otázka nejen pro chemika, ale i historika (a možná i detektiva). Určitě však stojí za povšimnutí jednak to, že dva z "pánů otců" jsou německé národnosti stejně jako Käthe - a zajímavé je i to, že Käthe se jmenovala za svobodna Simon - je podobnost se jménem Semon čistě náhodná (milý Watsone)?
Každopádně polymer se Käthe nakonec neosvědčil, protože se ukázal jako nevhodný pro sériovou výrobu. S materiálem ale začala experimentovat její dcera Sophie Rehbinder Kruse, která do něj začala přidávat barevné pigmenty. V roce 1954 tak přichází na trh první sada modelovací hmoty s názvem FIMOIK, který je složeninou písmen Sophiiny přezdívky "FIfi", a písmen ze slova "MOdelling clay" a "MozaIK", protože mosaika byla Sophiina oblíbená technika.
A dál už to znáte.
Co je vlastně polymerová modelovací hmota?
Polymerové modelovací hmoty jsou složeny z částic polyvinylchloridu kombinovaného s gely, náplněmi, změkčovadly, barvicími přísadami a pryskyřicemi.
Tyto hmoty se vypalují při teplotách okolo 130 stupňů, k čemuž postačí běžná kuchyňská trouba.
Jejich vývoj klade důraz na zdravotní nezávadnost, proto např. byly ze směsi před časem odstraněny ftaláty a i nadále je snaha nahrazovat všechny diskutabilní složky bezpečnými látkami.
Polymery lze tvarovat podobně jako plastelínu, výhodou je pestrá škála barev, které se dají mezi sebou dále míchat. Barevná paleta je tak téměř neomezená. Polymerové hmoty lze dále lakovat, leštit, brousit a pokud nám nestačí vlastní barevnost materiálu, tak třeba i barvit nebo patinovat. Na trhu je celá škála doplňkových materiálů a nářadí určených k práci s polymerem, tekuté formy polymeru, různé ozdobné folie a pudry, folie určené k přenášení obrázků, textury k vytváření reliéfů atd.
Zkrátka je to materiál, jehož zpracovávání je snadné a příjemné a nabízí opravdu velmi mnoho možností.
Kromě šperků polymer může sloužit jako materiál pro výrobu plastik, obrázků, nádob, krabiček, dokonce i kabelek.
Ale nyní už nahlédněme pod ruce největším světovým ikonám.
Fantastický rukopis
Jednou z nejslavnějších tváří polymerového světa je bezesporu Američanka Elise Winters. Její výtvory představují ohromující ukázku harmonického spojení dokonalých forem, fantastické barevnosti a originálního rukopisu.
Dokonalé využití technik
Polymer lze zpracovávat velkým množstvím technik a zdá se, že Kathleen Dustin z USA je má všechny v malíčku. U mnohých jejích děl i zkušený "fimař" jen těžko odhaduje, jakými postupy jsou vyráběny - a není divu, protože Kathleen řadu vlastních postupů sama vyvinula. Polymery se zabývá od počátku roku 1980 a jedním z důvodů, proč se jim začala věnovat, je, že hodně cestovala a polymer je snáze přenosný a přestěhovatelný než keramika. Z polymeru vyrábí nejen šperky, ale i sošky a plně funkční kabelky a peněženky.
Něžná hra barev
A do třetice ještě jedna famózní Američanka - Julie Picarello. Kdo jednou spatří její výrobky, určitě si je zapamatuje a snadno je rozpozná, protože Julie tvoří velmi charakteristické šperky za pomoci techniky nazvané "mokume gane".
www.flickr.com/photos/julie_picarello
Mistrovský výrobek nedělá replikování obecně známých technik...
Polymer na Fleru
Vzhledem k popularitě, jakou polymer v Česku má, není divu, že i Fler oplývá mnoha výrobky z tohoto materiálu. Přiznejme si ale, že jejich kvalita bývá mnohdy dost problematická.
To však rozhodně neznamená, že se tu nenajdou špičkoví tvůrci, které vám rádi představíme v tomto i dalších dílech našeho seriálu.
Pearl pendant II. | E.H.design
...trocha romantiky /korálek | Nemravka
náramek hmyzanda růžovozelená | kudlička
Cnidaria smaragdová | JÚLIE-OTÝLIE
Nuže, pokud vás po této dávce inspirace posedla touha také si pohrát s kostičkou Fima, tak chutě do toho. Nezapomínejte ale, že mistrovský výrobek nedělá replikování obecně známých technik, ale originální myšlenka a preciznost zpracování.
A za týden můžete přijít poměřit své výsledky s dalšími inspirativními mistry polymeru. Čekají vás letní polymerové čtvrtky ;-)
Úvodní foto: E.H.design
