Někdo léta koketuje s myšlenkou, že začne tvořit rukama, přemýšlí nad různými technikami, zvažuje, odkládá... No a někdo to má daleko jednodušší. "V prosinci roku 2011 jsem se ráno vzbudila s utkvělou myšlenkou na šicí stroj. Ale fakt neodbytnou. Bylo to takové šílené nutkání, že odpoledne ten samý den jsem stroj objednala," popisuje začátek své tvorby Jana, která dnes tvoří a prodává na Fleru pod značkou Funny Town Factory. Zbytek příběhu už si můžete přečíst v dnešním rozhovoru :)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Upřímně, moc o sobě nepřemýšlím, nejsem takový ten hloubající duchovní typ ženy. Jsem Husákovo dítě, ale už dlouho si připadám tak na 25. Myslím si o sobě, že jsem cholerická, nedočkavá, veselá, jsem workoholik, povětšinou optimista, beru věci tak, jak jsou, a snažím se nepropadat panice. Mám ráda grilované chobotnice, červené víno, sci-fi, Big Bang Theory, moře, slečnu Marplovou, a všechny ty obvyklé věci, co se normálně mívají rády. Vystudovala jsem přírodní vědy a v práci seriózně bádám. Doma pak neseriózně sešívám látky k sobě.

Jak jste se dostala k tvoření?
V prosinci roku 2011 jsem se ráno vzbudila s utkvělou myšlenkou na šicí stroj. Ale fakt neodbytnou. Bylo to takové šílené nutkání, že odpoledne ten samý den jsem stroj objednala a druhý den, hned jak dorazil, jsem ušila naprosto příšernou čepici pro Andulku, nejmilejšího plyšáka mé prostřední dcery. Ne, že bych nikdy předtím u stroje neseděla, ale 20 let od posledního šití, kdy mi mamka pomohla s pár kousky, to bylo prostě 20 let. Šití je naštěstí jako jízda na kole, ta se prostě nezapomíná. A tak poslední čtyři roky šlapu na pedály téměř každý den.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Šití věnuji vlastně veškerý čas, který mi zbývá po práci, po péči o tři nevycválaná smráďata a domácnost vůbec. Týden od týdne se dost liší a to podle počtu objednávek a mého nutkání šít.
No, a zda se věnuji tvorbě profesionálně? Věřím, že výsledky mé práce jsou profesionální :-).
Asi před rokem a půl, na konci mateřské dovolené a po několika Dyzajn Marketech a Prague Fashion Marketech, přišla nabídka se vrátit k vědě na 100% úvazek. Tou dobou mé šití připomínalo opravdovou tovární výrobu, spousta a spousta sukní. Začínala jsem mít pocit, že už to úplně není takové to šití pro radost, ale byznys. Dala jsem tedy přednost tomu, co jsem vystudovala, ekologii rostlin, vědě, kterou dělám s nadšením, ráda a doufám, že i dobře. Šití je jen koníčkem, i když fakt obrovským. Jsem ráda, že to tak je. Čas ukáže, změn se nebojím.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
I když trochu koketuji s háčkováním a pletením a před několika lety to byly i fussingové šperky a vyšívání, šití oblečení je prostě to nej. Přestože mi módní časopisy nic neříkají a módní trendy ignoruji, tak mě moc baví pozorovat, co si lidé oblékají. Hlavně, když mají odvahu experimentovat. Fascinuje mě udělat si něco na sebe vlastníma rukama. Něco, co se liší, nezapadá a má svou historii. Něco, co se neopakuje, nepotkává. Je to originál. Umí říkat, kdo jsem a jak se právě cítím. Umí vysílat signály, žije.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Přichází nutkání, začínám se přehrabovat v zásobách látek, přemýšlím, zda sukně, nebo kalhoty, že by šaty? Proužek? Puntík? Něco decentního? Opět vyhrává černá! Já se jí snad nezbavím! Budu prošívat, nebo dám krajku? Tuhle kombinaci jsem ještě nezkusila! Měřím. Stříhám. Usedám. Trans. Hotovo. Přistávám. Věci jen nerada opakuji, chybí tam ten moment napětí.


Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Hlavním kritikem jsem si hlavně já sama. Samozřejmě poslouchám své zákaznice, jejich přání a snažím se maximálně vyhovět. Pokud ale chce někdo ušít něco, co by nebylo úplně to „moje“, tak do toho nejdu. To, že se věci prodávají, a že se z některých zákaznic stávají sběratelky mojí práce, je totálně úžasný pocit. Negativní názory se člověk vlastně nedozvídá. Není jak. Komu se moje práce nelíbí, ten si ji nekoupí. Stejně bych nikoho asi neposlouchala. Jde to tak nějak zevnitř mě a s tím člověk nic nenadělá.



 

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Obdivuji všechny, kteří mají rukopis, jsou identifikovatelní, mají čistý styl, z jejich práce čiší nadšení. Určitě jsou jich desítky. Namátkou vybírám jen pár z mých oblíbených, Daníkův Bezva Krám, LucyHudec, Haneri, Michaela Gorcová, zajac, LightningFold, lauri, HEY WOLF, Naše věci, ADELICE design, Ooops, diEnes, Eggo, slavkaleon, PLASTIC IS FANTASTIC, HAPPY HELEN, obrázky HS, sugkrasisa, FACEBAG, funantik… Určitě je to i úžasná profesionálka a kamarádka Daša, na Fleru jako dB keramika, která mi Fler ukázala a bez ní by FTF asi nebyla. A také poděkuji Áje, Fialové vokurce, za občasné neseriózní spiklenectví v jinak seriózním zaměstnání.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Určitě je to sukně AEROPOCKETS ve všech svých podobách. Střih jsem dlouho vychytávala, tak aby byl pěkně nadýchaný, ale nepřidával příliš na objemu, dokáže zamaskovat lehce větší objem přes boky, a pokud má žena pěkné nožky, je to ideální sukně. Kapsy pak přidají šmrnc, prošívání rafinovanost. Jen zvolená kombinace barev, materiálů a vzorů určí, zda to bude sukně na nedělní výlet podél Vltavy nebo na páteční večer v Zanzi baru.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
V podstatě nosím jen sukně, a to své sukně. Už několik let se snažím nosit kalhoty, ale nedaří se mi to. Takže všude a za každých okolností v sukni. Přiznávám, že u mne vede jistý střih a barevnost, ale bez mé sukně mě jen stěží potkáte.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Vzhledem k tomu, že šití je mým koníčkem, ve volném čase převážně šiji. A když zrovna nešiji, tak si zajdu zaskákat na bosu nebo na jumping. Ráda lenoším u cestopisů, dokumentů o všem možném nebo u BBT.

Jak vypadá váš ideální den?
Ráno vstanu, celý dům je čistý a uklizený, všechno opravené, děti zdravé, zahrada rozkvetlá. Usměju se a rozdělím se na tři. První já jde do práce, kde pokusy běží skvěle, vezmou mu článek třeba do Functional Ecology a přidělí výzkumný grant minimálně na tři roky, zcela plynně mluví anglicky.
Druhé já usedá k šicímu stroji a musí se zvednout jen, když samo chce, pošťák totiž přiváží obrbalík plný nových látek.
Třetí já jede s dětmi na báječný výlet a děti se nepoperou, ani jednou neřeknou, že už je bolí nohy a nezeptají se, kdy už tam budeme. Kdybych se rozdělila na pět a ne na tři, určitě bych vymyslela, co dalšího dělat, žádný problém, je toho spousty.
Takhle by mohl vypadat můj ideální den. Jak ve skutečnosti ale vypadá? Vlastně hodně podobně, jen je to mnohem koncentrovanější, nedochází totiž k dělení na několik já a některé věci si jen přeji a ve skutečnosti se nestanou :-).

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Plány snad ani ne. Možná přání. Aby se pracovně dařilo alespoň tak dobře jako teď. Jsem spokojená se status quo. Takže žádné velké plány.