Geometrie nebo příroda? Akce nebo volné plynutí? Anarchie nebo předurčení? Jsou lidé, které nezařadíte, i když mají „label“. Drobnou tmavovlásku Ivetu, zlatnici vystupující na Fleru pod přezdívkou GENARO, jste mohli potkat na rockovém koncertu i při blokádě na Šumavě. Její slova jsou otevřená a její šperky jako otisky prožitých dnů.

Jsi romantička, nebo rockerka?
Těžko říct, kam bych se zařadila. Romové, někdy mi přijde, že jim fakt hodně rozumím. Líbí se mi jejich hudba, mám ale ráda i tu "vážnou". Taky jsem pořádala rockové koncerty. A krom toho je naše rodina docela zaměřená i na indiány...

Takže u tebe vedou přírodní materiály...
Mám ráda industriál, mám nasbíraný třeba i starý šrouby. Miluju původní materiály, kameny, co si posbírám venku, minerály. Ze začátku jsem pracovala i s mědí, ale ta se nedá letovat a koroduje. Takže strašně ráda držím "v ruce" stříbro, tyrkys... jenže třeba na korálech mi vadí, že jsou barvené. Výborný energeticky je křišťál, krásný je jantar. S některými kameny třeba vůbec nemůžu dělat. Třeba tygří oko je mi nepříjemné, hematit nemusím nějak intuitivně... jsem prostě hodně emotivní člověk.
Strašně dlouho jsem třeba chtěla dělat kříže s drahými kameny, ale ten materiál je v dané mohutnosti tak strašně drahý, že si prostě nemůžete udělat moc šperků dopředu, jen tak, do nabídky... A nakonec se ale právě tyhle mé kříže dostaly až do Vatikánu.

Párkrát jsem si i koupila plast nebo sklo, že je zkusím ve svých špercích využít. Nebo jsem chtěla zkusit kombinaci s hedvábím, ale nakonec vždycky zjistím, že mi to fakt nejde. Mučí mě i kombinace kamenů a obyčejného kovu. Ten kámen brečí. Maximálně použiji nerez, a to hlavně na velké kameny, pro jistotu. Nerez se totiž tak neláme a udrží je.

Jak k tomu pasuje fakt, že jsi už několikrát připravila šperky pro módní návrháře a přehlídky? A co se vlastně děje se šperky z přehlídek?
To je jednoduché. Buď zapadneš návrháři do jeho stylu a můžeš pak tvořit a prodávat v rámci jeho kolekcí společně, nebo vytvoříš kolekci jen na zakázku pro tu danou konkrétní přehlídku. No a pak doufáš, že přijde zákaznice, které se model líbí, a možná ho koupí i se šperkem. Já jsem měla štěstí.
Módní přehlídka, to je prostě výzva. Mé brněnské zákaznice mě dohodily k návrhářce paní Škráškové. Vytvářely jsme toho spolu nakonec docela dost, jela jsem s ní i do Číny, do Pekingu, pro hedvábí... a nakonec jsem si dokonce kupovala i ELLE, abych své zákaznice pochopila.

Šperky zhotovené pro brněnskou návrhářku Silvii Škráškovou.
Modelka: Anna Kukuczková, Foto: Petr Wagenknecht.

Tato fotografie je součástí kalendáře od Roberta Vana.
Šaty: Pavel Brejcha, modelka: Marta Ondráčková, spona: Šperk Genaro.

Napadá mě ovšem slovo přetvářka...

Pro mě je třeba ale přetvářka už to, že se ženy hodně malujou...

A je tedy normální si denně vzít nějaký šperk?
Šperk je předmět denní potřeby. Nemám ráda pózy typu "nenosím šperky a kašlu na oblečení". Období "vyrábět šperky je marnivost" jsem také měla. Jenže já dnes třeba radši přemýšlím, kam uložím bioodpad a jestli to, co dělám, má smysl. A když pak vidím, že je ženská s mým šperkem spokojená a sluší jí to, tak to beru.

Jaká byla tvá cesta k výrobě a nakonec i prodeji šperků na Fleru?
Jsem z Ústí nad Orlicí a samozřejmě jsem vždycky chtěla bydlet tam, kam jiní lidé jezdí na dovolenou. Takže jsme se s přítelem vrhli na rekonstrukci domu v Herolticích. Těžce se mi pak odtamtud odcházelo a zvolila jsem rovnou Prahu. A tam jsem potkala svého současného přítele. Rozhodli jsme se, že si otevřeme obchod se šperky vlastní výroby. Zdálo se mi, že to zvládneme, ale zákazníků bylo málo a po necelém roce jsme museli zavřít. Nicméně ta svoboda, že si můžete dovolit udělat, co chcete, vyjádřit se po svém ve své vlastní výloze, nastavit si otevíračku, jak chci... Tak jsme se začali poohlížet po nějaké pěkné přírodě a přes pár zastávek na Semilsku jsme nakonec zpátky v Hylvátech, u mého rodného Ústí.
Co se týče prodeje, mám ráda nezávislejší akce. Na tradičních jarmarcích se se svým sortimentem pro cenu moc nechytám a velké veletrhy zas nejsou pro mě, to je moc finančně náročné.
K Fleru mě připoutala ta rychlá komunikace a fakt dobrá obslužnost - v podstatě jsem přestala používat svoje vlastní webovky.

Co mě ovšem nepřestává fascinovat, je odvaha zákazníků si objednávat přes internet i celkem drahé šperky. Navíc se mi snad jen jednou stalo, že by mi někdo šperk vrátil. (Je to určitě tím vychytaným profilem, kde samozřejmě všichni poznají, že jsem seriózní člověk. :-))

Kterou část své práce máš nejradši?
Z výrobního procesu mám nejradši právě tu samotnou výrobu. Letování, řezání, pilování a hlavně vyťukávání, ale i samotný vznik celého tvaru a fazony.

Co ti dává nebo bere Fler? Jak ho vnímáš?
Fler mi dává možnost dostat se celkem jednoduše k velkému počtu zákazníků svojí dobře propracovanou obsluhou a výbornou zpětnou vazbou. Pak taky další detaily, jako když třeba zákaznici fotím náušnice na svém uchu a zjistím, že mám první šedivej vlas... :-)

Jak se cítíš v dnešním světě značek a dokonalosti?
Je smutný, že dneska už není nejdůležitější "produkt", ale forma a styl jeho propagace. Pěkně ho nafotit a vymyslet k tomu nějaký to "vyprávěníčko"... A hlavně mít logo a říkat tomu design...
Já nechci mít vše dokonalé. Většina designérů (taky nejsem designér) má dnes vychytaný webovky, propagaci, obaly atd., ale mně to přijde příliš "zavazující", a navíc to zbytečně navyšuje cenu produktu. Jsem na to asi moc živel. Logo sice mám pěkný, ale nechci ho třeba ani dávat na krabičky, protože se mi zdá, že je v dnešní době přelogováno. Přijde mi trapný, jak je na každém oblečení nápis výrobce - lidi jsou pak jak reklamní tabule.
Nemám zkrátka ráda složité věci. Vždycky když jsem něco vyrobila jinak, po svém, nového, bylo to trochu "předčasné" a čekala jsem, než si na to zdejší trh zvykne a troufne. Život je tak jednoduchý... Jenže my, lidé, si ho děláme složitým. Když jsem byla puboš, nosila jsem huberťák, dlouhý korále a byla jsem jiná. A užívala jsem si hodně "nepochopení" okolí na malém městě. Jak se to žádalo, vystudovala jsem ekonomku, ale hned po škole jsem začala spolupráci s jednou ústeckoorlickou zlatnicí, mou bývalou učitelkou z lidušky. Bylo mi jasný, že se chci živit rukama. Tenkrát navíc zrovna vznikal systém rekvalifikací, a tak jsem začala "zlatničit". A vždycky když slyším, jak lidi nemají práci nebo musí do práce s nechutí chodit, cením si své svobody.

Tak vidíte, jsem prostě trapně nezařaditelná mezi normální zlatníky nebo designéry. A tak je ze mně taková „poloumělkyně“ :-) a moje šperky si na nic nehrajou.

Připravila, text: Helena Görnerová, Fler.cz
Foto: Helena Görnerová, Fler.cz a archiv autorky

 

Praktická žena květen 2014

Praktická žena přináší květnovou inspiraci a hlavním tématem jsou právě královny květin - růže. Háčkované, pečené, vyšívané...

Zaujme jistě i pletená móda v barvě šeříku. Děti budou bavit mozaiky z fazolí, hrášku, čočky...

S Praktickou ženou si můžete uháčkovat ovečku nebo se naučit krok za krokem tkát na hřebenovém stavu.

Na stáncích se tento oblíbený kreativní časopis objevil ve čtvrtek 10. dubna.

Více na www.praktickazena.cz.