V prvním díle našeho putování za cínovým šperkem jsme si řekli o historii cínového šperku. Dnes se k němu vrátíme a přiblížíme vám práci několika zkušených autorů z Fleru, kteří různými způsoby zpracovávají cín do šperků. Kdy poprvé se setkali s cínem? Jak začínali a kam směřuje jejich další tvorba? Vyvíjí se cínový šperk v Česku? Pojďte se podívat, jak ztvárňují tyto zajímavé šperky někteří šikovní tvůrci z Fleru.
S cínem už jsem se setkala na škole - SPŠ sklářská a VOŠ sklářská Nový Bor, kde jsme se učili klasiku - přetah přes olovo, ale i Tiffanyho techniku.
... skoro Měsíčkové: Zajímavá technika zalitého květu do skla, to celé vsazeno do cínu ->
Začínala jsem koketovat s vitráží. Po studiích jsme s přítelem navrhovali a vyráběli malé dekorační vitrážky a pak jsem ztratila náušnici... Jak jsou věci prosté, dneska vím, že byla asi na 99 % od Měďáka. A tak jsem zasedla a udělala si ji. To byl asi rok 2000 nebo 2001 a pak už jsem vyráběla šperky z drátků a sklíček. Barevná sklíčka už mne opustila dávno, ale čiré sklo mne doprovází stále a to ve spojení s rostlinami a hmyzem.
Šperky zdobím rytím, protože někdy chci vytvořit reálné věci, a tak se nechám spoutat a na to je cín či jiný kov málo... prostě to chce kresbu nebo malbu, která mne od malička baví. Rytí dodá tu lehkost a přesnost obrazu a dají se dělat kouzla. A co mne k tomu zavedlo? Křídla vážek... dokonalost sama a jak ji byť jen vzdáleně zachytit? :o)
Jestli jsem se setkala s cínovaným šperkem ve světě... hmm... nevím, na lidech možná, ale v galeriích jsem dlouho nikde ve světě nebyla a při toulkách po síti? Málo.
a ještě jednou...účes a lá amonit | Yana
S cínem jsem se poprvé setkal, když mi bylo půl roku, když mě můj starší bratr při odlévání cínových vojáčků nechtěně polil roztaveným cínem.
Náhrdelník Spider Time - Steampunk: ukázka šperku, vyrobeného technikou tvrdého a měkkého pájení ->
Dříve jsem z cínu vyráběl sochy a plastiky a nyní z něj vyrábím sochy a plastiky.
Před třiceti lety, když jsem z cínu tvořil sochy a plastiky, tak jsem z něj zkusil vytvořit i nositelný šperk.
Náhrdelník Amadeo | Jindřich a Rudolf
Původně jsem se zabývala výrobou vitráží a nenapadlo mě dělat šperk. Mně se v té době prostě vůbec nelíbily. Bylo to tak pět, šest let nazpátek a já z něj znala jen kus skla - takový nějaký geometrický tvar, k tomu mugle a další geometrický kus. Tímhle jsem nechtěla "ztrácet čas".
Svobodná dušeMoc se mi ale líbily secesní šperky, většinou emailové stříbrné záležitosti. A to byla výzva. Začala jsem vyřezávat skleněné díly. To, co bylo emailové, jsem nahradila sklem a místo stříbra použila cín. A začali vznikat mí první motýli - na krk. A protože z celé tiffany techniky mě nejvíce bavilo právě cínování, tak jsem začala sklouzávat k cínu.
Používat kameny jsem začala později. Když jsem nad tím přemýšlela, tak mi už ta plochost skla nevyhovovala a chtěla jsem dosáhnout trojrozměrnosti. No a odtud je jen krůček ke koupi prvního minerálního kamínku - tromlíku, kabošonu... To byl nakonec hlavní důvod, proč kameny a plech. V podstatě pořád mám snahu dokázat zhotovit klasický šperk, který je z drahých kovů, ale nahradit ho modelováním z cínu. I když vím, že tam hranice je, chci ji prostě trošku posunout...
S cínem jsem se poprvé setkala na VOŠce v Novém Boru v ateliéru J. Pánka.
Zlaté srdce: cínový šperk zdobený kovorytím ->
Při výrobě vitráží jsem zdaleka netušila, čeho budu jednou schopna... Cín mi odpusť. Dříve jsem vyráběla hlavně malé tiffany vitrážky, jeden tento předmět doličný visí dodnes mamce v okně. Představuje Trs hub. Vitráž je kulatá a výroba byla tak strašná, že mne cínování na několik let přešlo.
Šperky jsem začala modelovat po příchodu na Fler. Zlákala mne cenová (většinou) dostupnost minerálů i v drahokamové kvalitě, které jsem do té doby syslila v krabici od bonbónů. Představa nosit tyto kameny na krku či jinde mne uchvátila. Této činnosti jsem zcela propadla. Po první obdržené pochvale od zákaznice bylo vymalováno a barvy na obrazy vesele vysychají ve skříni...
Zdobení šperků gravírováním ručním nástrojem, tzv. diiprofilkou, se nabízelo zcela přirozeně - maturovala jsem coby rytečka skla, poté jsem nějaký rok pracovala jako reliéfářka skla v soukromé firmě. Spojením těchto dvou činností se logicky vymutoval můj způsob zdobení cínu :-) Ve světě jsem se s cínovaným šperkem nesetkala.
S tiffany technikou jsem se setkala před asi 8 lety na takovém soukromém workshopu u bráchy na statku. Vedl ho známý, který se jeden čas živil klasickou výrobou vitrážových oken (nikoli tiffany). Nějaký čas jsme s mužem vyráběli lampy, šperky z cínu vyrábím přibližně dva roky.
<- Zelené...na přání: náušnice z cínu, nerezi, malachitu, variscitu a stříbra
Nejsem moc do světa :-), takže s cínovými šperky jsem se jinde nesetkala.
S cínem (a nejen s ním) jsem se poprvé potkala v TGK ve Skalici na kurzu v roce 2002. Byl to velmi specifický kurz, protože jsme jako terapeuti měli vyhodnotit možnost otevření sklářské chráněné dílny v PL Bohnice. Bylo to okno do nového světa a už mne to nikdy nepustilo. Tehdy jsem ještě netušila, že náš lektor Jarin jednou bude mým nejlepším kamarádem a do Skalice budu za deset let jezdit jako domů..
<- Terč - prsten: 3D prsten vyrobený tiffany technikou
Dřív jsem se věnovala drobnějším objektům, skleněným obrazům, později pak lampám a mísám, na kterých jsem pilovala techniku. Cínové šperky jsem v podstatě dělala od začátku, ale v jiné podobě než nyní. Dřív pro mne bylo prioritou sklo, které bylo do šperku osazováno. Skleněné kabošony jsem si tavila a cínovala jsem jim pouze jednoduchou obrubu. Později jsem vzala do ruky minerály, ale ke sklu se ráda vracím.
Řekla bych, že cínované šperky nejsou ve světě takový hit jako tady v Čechách. Tiffany technika, lampy a nástěnné vitrážky ano, ale šperky jako takové jsem potkala minimálně. Jednou jsem viděla na výstavě ve Vídni lité cínované šperky (repliky secesních šperků), které byly tiffany technikou dozdobené, ale jinak ne. O to víc mne těší, když nějaký šperk posílám do zemí jako je Grónsko, Connecticut, Florida, Litva a jiné.
Anděl neobyčejného dne | Aqua - tiffany
Abraka Gabra
Úplně poprvé jsem se s cínem setkala na střední. Ve stejném ročníku byly i vitrážistky a já jakožto keramička jsem celé 4 roky litovala, že jsem se nedala na studium vitráže. Pak nebylo dlouho nic. A už ani přesně nevím, kde jsem vitráže zase zaregistrovala, možná, že tady na Fléru, možná na jiném webu, možná v knihách.... Ale zatoužila jsem si to přinejmenším alespoň vyzkoušet. Byla jsem na své první mateřské dovolené a času bylo na pokusy více než dost. Koupila jsem si proto knížku o vitrážích a potřebný materiál a začala trénovat. (Je to asi 5 let zpátky.)
<- Když moře zkamení: náhrdelník s obřím labradoritem
Moje první pokusy byly tedy o vitráž. Samozřejmě to s tchánovou letovačkou podobající se ozubenému kopytu a další chabé výbavě jaksi nešlo. Byla jsem ráda, že se mi sklíčka povedlo jakž takž nařezat a ocínovat. A protože je vybavení i veškerá skla pro vitráže docela finančně náročné, přešla jsem raději k menším věcem. Začala jsem nakupovat na Fleru fusingová sklíčka od Jar23 - a už jsem v tom jela :-). Vyráběla jsem hlavně náramkové hodinky a zdobila kosmetická zrcátka.
"Modelovat" šperky jsem vlastně začala až tehdy, kdy se mi do rukou dostal drát. Byl to první krůček k tomu, abych začala se zdobením. Pak už to bylo jen o pohrávání si s drátem, ale i nervech s tím spojených :-) Začalo mě to bavit čím dál více. Hlavou se honily (a honí pořád) nejrůznější nápady na nové a stále složitější šperky. Zkusila jsem do šperku zakombinovat kámen a další závislost byla na světě. Mnohdy mi stačí kámen vidět a šperk se "dělá sám". V hlavě se neustále rodí další a další nápady na šperky, většinou stále složitější. Baví mě zkoušet, jestli ty představy jdou zhmotnit. Ale asi mě nejvíce dokáží vyprovokovat právě soutěže v Cínařském klubu nebo Meziklubovka. Mám pocit, že mě vždycky nepatrně posunou dál.
Ve světě jsem se zatím s podobnými cínovými šperky nesetkala. Vím, že už se nějaké cínové šperky dají sehnat na zahraničních webech podobných Fleru, ale mám za to, že je prodávají převážně české cínařky.
Mořské vlnobití | Abraka Gabra
S cínem, který bych si mohla osahat a něco sama ocínovat, jsem se setkala před pěti lety na jednom kurzu, který se pořádal v našem městě. Byl to kurz cca na tři hodiny, takže zde jsem se naučila pouze ten nejzákladnější postup cínování a nic navíc. Zpočátku jsem vyráběla jednoduché šperky ze skla, ale je pravda, že sklo jako takové mě nijak moc neuchvátilo, připadá mi příliš studené, takové bez života. Hledala jsem proto něco, co má „duši“.
<- Variace modré /larimar, lapis lazuli/: náramek malovaný cínem
Miluji kameny a minerály ve všech podobách a ve špercích z nich jsem se našla. Každý z nich má svou energii, každý z nich chce po mně něco jiného. Některý je chladný a udržuje si odstup, další se zase přitulí do dlaně a hřeje. Mám ráda jejich rozmanitost.
Šperky z cínu jsem začala modelovat zhruba před čtyřmi lety, nějakou dobu předtím, než jsem přišla na Fler. Podobné šperky, jako se prodávají zde, jsem viděla pouze na polských prodejních serverech, nikde jinde ne.
Pozdní léto - kolekce Exclusive | Dag
PS: ...a ještě drobnost k technice
Jak jste si jistě již z našich článků všimli, způsoby zpracování cínových šperků mohou být velmi rozdílné, podle toho, jakou techniku autor používá.
Může je vyrobit například litím (většinou se odlévají repliky secesních šperků) do různých forem, nebo takzvaným modelováním z cínu pomocí pájecího zařízení - páječkami. Technika Tiffany pomocí měděných pásků a cínu umožňuje pospojováním kousků skla vyrobit nejen šperky, ale i efektní lustry, lampy, výplně dveří nebo dekorace do bytu. Tato technika je poměrně mladá, přestože klasické vitráže v kostelech nebo zámcích, které se vyrábí zasazením do olověných profilů, jsou staré několik set let. Asi nejvíce používaná je ale technika měkkého a tvrdého pájení.
Šperky se poté mohou dozdobovat rytím, gravírováním, puncováním reliéfní ražbou, leptáním.
Techniky: vlevo tiffany (dante), vpravo: lití do forem (cinarka).
Zatím se mi i díky vaší spolupráci po minulém článku podařilo zjistit, že podobné šperky z cínu vyrábějí šikovné ruce tvůrců i na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Například v Austrálii se běžně drahé kameny zasazují do stříbra a to proto, že je tam stříbro poměrně levný materiál, nicméně s drahými kameny v cínu se tam nesetkáte.
A s čím vším se u cínovaného šperku můžete potkat, tedy například jak jako nakupující poznat nekvalitní práci, si na konkrétních příkladech ukážeme opět příště ;-)
Úvodní foto: KB šperky
