Pro dospělé slečny, které se v noci samy bojí. Pro všechny, kteří čtou rádi pohádky, ale nechtějí jim věřit. Pro nedokonalé ženy, které si neuvědomují, že je to normální. Netvoří Jana Minaříková svoje modely také pro vás?

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
To je docela těžké, já se totiž ráda za něco schovávám, za práci, za módu, pod peřinu a taky za slova, za roli. Možná vás nechám trochu nakouknout, ale co uvidíte, to si nechte pro sebe.
Jsem mladá natolik, že se vždy opravdově zamiluji a každou křivdu cítím silně. Prý to časem přejde, ale já tomu zatím nevěřím. Mám ráda klid, ale neumím si ho dopřát, pořád chci někam dál, někam pryč a za obzor a ke hvězdám. Životů bych potřebovala devět, ale na kočky jsem alergická, tak budu muset vystačit s tím svým. Zatím jsem ho žila v Praze, v Jihlavě a Istanbulu. Všude se snažím najít, vidět, ochutnat a vytvořit, co se dá. Nikdy to nestihnu. Pod rukama mi utíká tolik nápadů, plánů a touhy, že nevím kam dřív, ale díky bohu za to.
Svoji práci a tvorbu miluji, i když mě nenechá často ani spát, jakmile tu jednou je nápad, chce být nakreslen, zaznamenán, vytvořen.
Ráda říkám, že vše, co chci, mi leží u nohou, protože nechci celý svět.
Je slušné přiznat se taky k tomu, že pod mou značkou nevidíte jen moji práci, nebo spíše že moji práci nevidíte jen mou zásluhou. Celé to může běžet jen díky podpoře a toleranci mé rodiny: tatínek fotí, maminka topuje a posílá a ten mladý muž vedla mě na fotce dělá všechny praktické i nepraktické věci, na které nestačím. Moc děkuji!

Ze kterých materiálu nejraději tvoříte, případně jakou techniku máte nejraději?
Myslím, že jste si všimli, že trochu nadržuji textiliím. Taky jsem si oblíbila své tři šicí stroje, takové moje domácí miláčky.
Další můj favorit jsou vejce, mouka, máslo a kvalitní čokoláda. Je to tvůrčí a neuvěřitelně rychlé. Jak jsem někde četla, jídlo je nejrychlejší způsob, jak zlepšit svůj den. Jak z hořkého udělat sladké, nebo alespoň méně bolavé. Můžete tím snadno a krásně říct: mám tě ráda. Láska přeci prochází žaludkem. Trochu smutnou pravdou je, že přes mou snahu moje dorty nedosahují estetických kvalit mých šatů (většina z nich připomíná měsíční povrch), zato ale o mnoho lépe chutnají.
Když je teplý večer, na figuríně odpočívají rozešité šaty, pod utěrkou pomalu chladne právě upečený koláč a pak jen cvaknou klíče v zámku. A nic mi nechybí. Nejradši ze všeho vytvářím dokonalé chvíle. Ale když není dostupná ani jedna z těchto možností, stačí tužka a papír, klacek a hlína, štětec a voda nebo jen rosa na okně. Nebo koneckonců taky stačí jen vlastní hlava, tam toho vytvořím stejně nejvíc, ale, bohužel, ne vždy to tam zůstane…

Jaké materiály a techniky jsou pro vás naopak záhadou?
Zatím asi nic, co jsem potkala. Materiál je potřeba poslouchat, sednout si k němu, pohladit ho, pomuchlovat, umazat se od něj. Pak začít pomalu zkoušet, kam až mi dovolí zajít a co ho bolí. Pak se chvíli prát a odpustit si. A až si vzájemně začneme věřit, zeptám se ho jen, čím chce být…

Jak jste se ocitla na Fleru a jaké tu máte plány?
Možná náhodou a možná osudem… Těžko říct. Určitě za to mohla maminka. Najednou tu byl a teď by to chtělo léčit se z drobné závislosti.
A plány? Těch mám vždycky mnoho a mnoho. Třeba stát se cukrářkou (to ještě určitě zvládnu) a taky Medvídkem Pú, utéct do Španělska a být námořníkem, vrátit se alespoň na chvíli do Istanbulu, vidět polární záři, mít zahradu a hromadu koček, fotit, koukat se, co to jde, a cítit, co to jde, udělat někomu radost, vytvořit vůni a poznat spoustu lidí.
Jestli to bude na Fleru, nebo ne, záleží taky na tom, kam se Fler vyvine a co mi umožní. :)

Co se vám na Fleru nejvíce líbí a co byste vylepšila?
Všech asi 80 000 členů této komunity – to je odpověď na první část otázky. Myslím, že je to to, co Fler především tvoří. Ale vylepšovat? Tu odpovědnost naštěstí nemám.

Co zajímavého jste naposled četla / viděla / objevila na internetu, doporučte.
To je trochu komplikované, vzhledem ke svým nedávným zkouškám jsem četla především o navlhavosti bavlny a principech tkaní proudem vody… Takže abych našla něco zajímavého, musím jít dále do minulosti.
Především naprosto nekriticky miluji Dejvické divadlo, naposledy jsem viděla Krajinu se zbraní a taky pořád dokola koukám na zfilmované Bratry Karamazovy.
Pak taky docela často navštěvuji jedno divadlo, jehož existence je hlavně zásluhou neústupného boje několika lidí. 
Pak vám ještě doporučím překrásné video od mé nadané kamarádky.
Pak už mě několik let znovu a znovu zaujme tato a tato báseň. A pak taky cokoli od Karla Šiktance – na ukázku.

Jak propagujete svoji tvorbu?
Všemožně i nemožně, především o ní vykládám, komu můžu, a musím kvůli tomu být velmi nudná společnice. A taky mě můžete potkat na různých veletrzích, akcích a přehlídkách. Rádi vás kdekoli uvidíme a, pokud to bude možné, i trochu pohostíme.

Jak si představujete svůj život za deset let?
Jestli chcete pánaboha rozesmát, sdělte mu své představy do budoucna.

Na co jsme se vás zapomněli zeptat? :)
Jestli je to, co vám říkám, pravda… Protože, jak jsem řekla na začátku, ráda se za něco schovávám.

Děkujeme!