O tom, že věk není překážkou pro zkoušení nových věcí, by mohla vyprávět Věra Hrubá. K práci se dřevem ji totiž přivedla až její vnoučata. Od té doby už kromě loutek pro děti vyzkoušela i výrobu dřevěných šperků, a za posledních deset let se vypracovala z amatéra na zdatného loutkaře. A navíc je s ní legrace, podívejte...

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Protože mám na Fleru přezdívku „loutkař“, občas mě zákazníci oslovují v mužském rodě. Pravdou ale je, že jsem baba. Dokonce i věkem. Šest křížků na krku však se sedmi vnoučaty tolik cítit není. Tedy pokud vám jedno z nich za tím krkem opravdu nesedí.


Jak jste se dostala k tvoření?
K tvorbě jsem se dostala také přes vnoučata. Loutky jsem začala vyrábět pro ně. Vlastně jsem tehdy byla na návštěvě u dcery, která se snažila vyrobit z moduritu loutku šíleného vědce – přesně tahle postava jim chyběla do nějaké hry. A protože to dceři objektivně moc nešlo a dřevo jsem milovala, kam až moje paměť sahá, zkusila jsem to ze dřeva. S výsledkem jsem byla tehdy spokojená, na začátek to byla prostě dobrá volba, protože šílený vědec může úplně klidně vypadat šíleně a vy to můžete vydávat za záměr. Každopádně, tahle příhoda je již téměř deset let stará, od té doby mám za sebou i řezbářský kurz (ulehčila jsem dětem výběr různých dárků) a hlavně řadu zkušeností.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Nic jiného nedělám, takže jsem profesionál? Dělám si legraci. Nepovažuji se za profesionála, ale zcela neskromně bych se neoznačila ani za amatéra. Dělám něco, co mě baví, co mě naplňuje, udržuje čisté mysli, umožňuje relaxovat a odpočívat a vyčistit si hlavu.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Za řezbářstvím byla určitě láska ke dřevu, ta jeho vůně při opracovávání, dřevo ovocných stromů hned připomene vůni a chuť daného ovoce (mňam).

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Nápady si pořád maluju na kdejaký papírek, teprve potom přemýšlím, jestli to půjde vyrobit a překresluju. Někdy se to povede, ale jindy ne a vznikne něco úplně jiného. Třeba poslední dřevěný šperk v rámci meziklubové soutěže Mařena na téma "Splynutí" byl namalován hodně jinak.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
U loutek jednoznačně vnoučata a u šperků určitě všechny moje děti. No a samozřejmě také můj drahý muž. Někdy trochu „remcá“, že nedělám nic pořádného, a zase dlabu (ne na něj), brousím, leštím…, ale ve finále je to on, kdo mi pomáhá s přípravou dřevíček a někdy přijde i s vlastním návrhem šperku (a pak tajně na Fleru sleduje, kolik dostane srdíček :-)).


Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jednoho? To nejde. Budu držet basu a řeknu celou skupinu – skupinu řezbářů, jejichž práci obdivuji a která se mi líbí. Takže to máme: Hanka Čížková, PaganFolk, demadera, hand64, Faun, Feiler, Drko, Josef Viktor, veruji. A jestli jsem na někoho z těch hlavních zapomněla, bude mě to mrzet.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Asi bych vybrala jednu z novinek – Dřevěný šperk - švestka a mosaz. Jde o spojení švestkového dřeva a tepaného kovu. Pro mě úžasné spojení zdánlivě neslučitelného – teplého dřeva a chladného kovu.

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nejsem úplně zdobivý tip, ale ani kobyla :-). Takže ano, své šperky nosím, především jehlice a spony do vlasů. Jehlice perfektně drží, mám jich několik.


Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Překvapí vás, když odpovím, že zbožňuji čas strávený s dětmi svých dětí? Bohužel moje děti se rozeběhly do různých světových stran, a to poměrně daleko. Nejbližší bydlí přes 200 km, takže se nevídáme tak často, jak bych si přála.
Máme s manželem border kolii – psa Bobka, procházky s ním miluju. Stejně tak práci na zahradě (hlavně zjara – to první zaboření rukou do ještě chladné půdy je prostě k nezaplacení), pěstování citrusů a dalších kytek v mé zimní zahradě.

Jak vypadá váš ideální den?
Ráno se probudit nejdřív v devět, shledat, že zrovna dnes mě vesměs nic nebolí. Uvařit si kafe, posnídat s manželem a vyjít společně s Bobem do nedalekého lesa (ideálně v houbařské sezóně). Vrátit se, probírat se chvíli dřevíčky a vymýšlet, který kousek by se k čemu hodil. Upéct koláč, těšit se na vnoučata, která mají po obědě přijet. A pak běhat bosky po zahradě jako zamlada při hře na schovávanou nebo na babu. Večer si zalézt se skleničkou vína k dobré knížce, číst si. V mezičase zaběhnout k počítači a zkontrolovat svůj Fler obchod.

 

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Pracovní plány pro příští týden mám úplně jasné. Žádné. Jedu navštívit dceru a budu se celých 14 dní kochat čerstvě narozeným vnoučkem Tomíkem. A pro příští rok? Tak daleko nepřemýšlím. Nadchlo mě propojení kovu a dřeva a v hlavě to mám pořád, určitě se budu věnovat vymýšlení a ladění těchto šperků. Také budu určitě zkoušet řezbu reliéfu.