Pokud potřebujete dávku životního optimismu a nespoutané energie, jste tady správně. K tomu v rozhovoru s dvojkou MyFairy přidáme trochu reklamy na manželství a blahodárné účinky háčkování.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenujeme se Venda a Dan, jsme přátelé, spojenci, partneři v životě i podnikání, manželé... Dvě propletené bytosti podílející se různorodě i rozdílnou měrou na veškerém dění v krámku MyFairy.

Venda je naivní a křehká, je důvěřivý smíšek, optimista neúnavně hledající v lidech to dobré. Často se nechává unést a ráda podléhá nadšení, bývá tak příliš neklidná z těšení se, nepraktická a neukázněná. Je velmi zvědavá a taky velmi netrpělivá. Učí se být trpělivá. Ráda se ptá, poznává nové, nakukuje za tajné dveře, často praktikuje nedovolené ponocování do svítání a spíše než plánuje, tak ráda sní.
Daniel je praktický a soustředěný, trpělivý a vysoce organizovaný. Je však stejně zvědavý a houževnatý, navíc obzvláště rád přichází na kloub složitým technickým řešením, konstruuje a vymýšlí, nalézá nové cesty, zlepšuje… Ve svých plánech je detailní a nesmlouvavý.

Ona jeho obdivuje, on z ní někdy i roste. ;-) Oba jsou spíše samotáři mající rádi jak teplo rodinného krbu, tak společné toulání se světem, každý z nich je jiný, přesto se na svět dívají stejnýma očima. A na světě jsou spolu moc rádi.

Jak jste se dostali k tvoření?
Venda: Jsem neklidný člověk, neposeda, mám spoustu energie.

Potřeba ji ventilovat a také silná potřeba parádit se postupně vyústila v touhu vyrobit si něco pro sebe. A tak se doma začaly hromadit korálky, bavlnky, nitky, drátky, příze a látky, všemožné fascinující materiály a také různá udělátka, která pro mou potřebu ochotně zajišťoval manžel. Velmi brzy totiž moudře vypozoroval, že „kdo si hraje, nezlobí“. Jenže mé hraní si postupně jaksi překročilo jeho očekávání a začalo si žít vlastním životem. Je mi přirozené intenzivně prožívat a také ve velké míře praktikovat to, co intenzivní prožívání způsobuje. Nejsem troškař a v dobrém občas neznám míru. To se mi stalo v tomto případě osudným. Přitom to celé zpočátku vypadalo tak nevinně. :-)
Daniel: S manželčinou nespavostí a přirozenou hyperaktivitou se já musím touto cestou jednoduše vyrovnávat, nemám na výběr. A protože je mi celý ten ženský svět plný hadříků, látek a parádění poměrně cizí, snažím se alespoň pomáhat s focením, administrativou, balením a odesíláním. Několikrát jsem i z donucení(!) stříhal látky, přiznávám.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Venda: Byť mám na svou činnost živnostenské oprávnění, věnuji jí většinu svého času a z velké části je mi dnes i obživou, považuji svoji tvorbu z pohledu odbornosti a kvalifikace za laickou. Jsem samouk, v šití jsem stále téměř na začátku a přede mnou je ještě obrovský kus cesty do profesionálního výstupu. Vše, co dělám, však provádím s obrovským nadšením a nejlépe, jak umím, snažím se zdokonalovat.
Daniel: Velmi rád bych k tomu dospěl, ale prozatím plním funkci expresfotografa a balicího technika zcela neodborně, navíc jen za pohlazení, stravu a čisté prádlo.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Venda: Momentálně nejčastěji (neúnavně) háčkuji a učím se šít, šiji. Háčkování mne neuvěřitelně zklidňuje, má terapeutické účinky. Když začnu „tikat“ (tak říká můj muž přívalu intenzivní, rozumějte nežádoucí energie), „umotám“ (opět odborný výraz z mužova slovníku) jednu velkou šálu a jsem jako beránek. Nejčastěji proto háčkuji v úplném tichu, ideálně o samotě... Mé ruce pracují, dotýkají se, hladí, zatímco já nechávám myšlenky volně plynout, pozoruji je, přemýšlím... Háčkování mi pomáhá zastavit se, podívat se hlouběji do sebe, poznávat, objevovat. Je to pro mne krásná a radostná duševní očista, při háčkování jsem nesmírně spokojená. Velmi často se při háčkování usmívám.

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Venda: Proces je v mém případě tak typický a stabilní, že by se dal vyjádřit algoritmem... Spatřím krásný materiál. Reaguji na pohled i dotek. Chvíli pokušení zpracovávám. Hlavou probíhá mnoho zajímavých myšlenek, co všechno bych si já - sama sobě - z něj ráda ušila/uháčkovala. Parádnice nestydatá! Nutkání syslit zvítězí, přestože mám doma již tak plné skříně stejně úžasných, zatím nevyužitých materiálů. Samozřejmě ho raději koupím VÍCE, než je třeba. A tak domů odnáším další úlovek, na jehož zpracování se dostanu nejdříve příští Vánoce. Samozřejmě, že z něj nebude TA sukně, kterou jsem z něj „viděla“ a samozřejmě že zase nebude pro mne. ;-)
Nutnost pohybovat se domem a neutonout přitom v haldě látek a klubíček mne pak nutí systematicky tyto zásoby likvidovat. A jelikož jsem přeci jen díky své práci logističky nějakou organizační průpravu získala, postupuji při spotřebě metodou FIFO (first in - first out).
Forma výsledného produktu většinou ve finále opět odráží to, co bych momentálně sama potřebovala či ráda vlastnila. Jen jsme se od prvotního impulzu jaksi posunuli v čase o rok dopředu. ;-)

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Venda: Můj názor je určující, nevyrobila bych nic, co bych se sama zdráhala nosit. Mám ráda jednoduchost. Pokud se pak nový výrobek líbí i někomu dalšímu či se dokonce obratem prodá, pocity se rovnají euforii! Dlouho pak nadšeně a hlasitě poskakuju po domě, vzápětí běžím tuto skutečnost nahlásit muži do garáže a společně se radujeme. Za každou novou objednávkou následuje jakýsi spontánní pohybový ventil, často velmi chaotický a zpravidla komický, soudě podle výrazu manžela. Děkuji ze srdce všem, kteří nám tuto radost a prožívání umožňují!

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Venda: Vážím si každého, kdo se v dnešním uspěchaném a přetechnizovaném světě snaží stvořit něco vlastníma rukama. Každý má jiné limity, jednomu je dáno do vínku více tvořivosti a talentu projevit se, druhému méně. Každý se nachází v jiné fázi objevování. Oceňuji však, když člověk dokáže vystoupit z kruhu vlastního pohodlí a zkusí se naučit, osvojit něco nového. Protože učení se je cesta.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Venda: Mám moc ráda myší čapku, protože dokáže rozdávat a kouzlit úsměvy.
Specifický, důvěrný vztah mám také k těmto prostým šatičkám, mému prvnímu vystavenému šitému výrobku. A také k ženě, která si jej vybrala, opatruje jej a nosí (děkuji:-*).

Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Venda: Nosím a ráda. Co však neurvu ihned (respektive neušiji ve své skřítčí velikosti), bývá obvykle zapovězeno. Neustále zacyklena v termínech a... Algoritmus viz výše. :-)

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Venda: Podnikám velké i malé cesty, čtu, peču, vařím... Pořád něco hledám, pobíhám... Shromažduji všemožné, vybavuji a zaplňuji tím společný domov, nově se učím pečovat o malou zahrádku. Do toho všeho sem tam „tikám“ a způsobuju tak spoustu radosti svému muži.

Jak vypadá váš ideální den?
Venda: Probouzím se se zářivýma očima, usmívám se, těším... Denní aktivity seřazuji dle toho, co mne nejvíce baví, povinnosti odkládám, aby se vzápětí vyřešily samy s neuvěřitelnou lehkostí. Celý den rozdávám úsměvy a lidé mi je oplácejí. Žiju v harmonii s tím, kdo jsem, a dostávám to, co od života očekávám, obklopena těmi, které miluji.
Daniel: Venda je štastná (=štastně zaměstnaná) a já mám večer trochu klidu na Top Gear.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Máme mnoho plánů a přání, všechny jsou společné a i přes svou různorodost mají také jedno společné... Rádi bychom za týden i napřesrok naší činností dělali lidem radost, přinášeli pohodu, a to jak zde na Fleru, tak i ve druhém společném „háčkovém“ projektu Houpi.
Venda: A já bych se chtěla jednou zorganizovat! 0:-)