Lidská tvář byla tradičně jedním z hlavních témat výtvarného umění, v němž utvářela základní prvek žánru portrétu a autoportrétu. Příchod pohyblivého obrazu – nejprve filmu, později videoartu – ve 20. století otevřel zcela nové možnosti a dimenze jejího znázorňování. Výstava "Tváře" v Galerii Rudolfinum přináší díla klíčových uměleckých osobností videoartu a nabízí pohled na to, jak specifický charakter a možnosti videa a videoinstalace přinesly nejen nové způsoby zachycení tváře v obraze, ale také různé polohy jejího fungování coby obrazu.

Video a videoinstalace umožnily zobrazit tvář a aspekty jejího významu a vnímání, které starší vizuální média nezachytila – především dovolují zachytit pohyb tváře a dynamiku jejího výrazu a tím zkoumat její roli svébytného obrazového média. Tím se znovu dostala do popředí některá z tradičních velkých témat výtvarného umění – vztah podoby a Já, zkoumání identity, emocí a jejich výrazu či zobrazení stavů mysli.

Juan Manuel Echavarría: Bocas de Ceniza (2003-04), 18:06 min. jednokanálová video projekce (barva, zvuk), Courtesy Sammlung Goetz, Munich.

Na komentovanou prohlídku s kurátorem této výstavy, Ladislavem Kesnerem, se můžete vydat již ve čtvrtek 28.6. od 18 hodin.

O výstavě slovy kurátora

Návštěvník vstupuje do galerijních sálů, aby strávil chvíle pozorováním tváří, které svítí na obrazovkách a projekčních plátnech, tváří, z nichž se stala umělecká díla. Přichází z vnějšího světa, kde již od samotného rána viděl desítky, možná stovky tváří – živých i zobrazených. Čas v galerii je příležitostí opustit obvyklé způsoby vnímání a zamyslet se nad čímsi, co zahrnuje nejbanálnější, ale také emocionálně nejvypjatější a nejvzácnější vjemy, které se našim očím prezentují; něco, co i přes dlouhou historii vědeckého zkoumání a přes svoji všudypřítomnost v umění a médiích, zůstává tajemné a fascinující.

Čeští lékaři zkoumající následky těžkých popálenin se již před řadou let věnovali závažné otázce, zda lidé postižení deformací tváře – „ztrátou tváře“ – také ztrácejí svoji osobnost. Uvádějí tři důvody, proč tvář představuje celou osobnost:

• je nejkomplexnější oblastí celého tělového schématu (body schema) a má vlastní společenský princip;
• ve tváři se koncentruje estetické zpodobnění;
• tvář umožňuje zásadně důležitou interpersonální komunikaci.

Kosti, svaly, kůže a nervy: většinou vnímáme tvář pouze jako tělesnou tkáň, jakýsi hardware, či obrazové pole, na nějž duše maluje. Alternativně, oprostíme-li se od karteziánského dualismu těla a duše, můžeme o tváři uvažovat jako o bytostné součásti vtělené mysli (embodied mind), jejíž je tvář viditelným povrchem. Tvář každopádně vykonává svoji úlohu zprostředkovatele osobní a společenské identity, afektu, interpersonální komunikace a mnohého dalšího tím, že zobrazuje.

<- Nan Hoover: Halfsleep (1984), 16:42 min. video, Courtesy of imai - inter media art institute, Dusseldorf

Výstava Tváře, představující osmnáct děl, která svým vznikem pokrývají téměř 50 let od vzniku videa v polovině šedesátých let do 21. století, nepřibližuje tvář jen jako téma videoartu.

Jejím cílem je především ukázat, jak specifický charakter a možnosti videa jako výtvarného média přinesly nové způsoby zachycení tváře v obraze a jejího fungování coby obrazu.

Vystavující umělci
Marina Abramović, Vito Acconci, Peter Campus, Juan Manuel Echavarría, Douglas Gordon, Franz Gratwohl, Freya Hattenberger, Nan Hoover, Bruce Nauman, Nam June Paik, Ulrike Rosenbach, Steina,  Miloš Šejn, Fiona Tan, Bill Viola, Peter Weibel.

Marina Abramović, Video Portrait Gallery (1975-2003), Netherlands Media Art Institute Amsterdam. ->

Tváře
Fenomén tváře ve videoartu

Vstupné
Plné: 130 Kč
Snížené: 80 Kč

Otevírací doba
út – st, pá – ne: 10:00 – 18:00
čt: 10:00 – 20:00

Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
www.galerierudolfinum.cz
http://www.facebook.com/pages/Galerie-Rudolfinum/369713713078186
http://www.youtube.com/user/GalerieRudolfinum